Článek
Stejně tak skončil jeho představitel ve svém životě. Jako opilec. Se svou závislostí bojoval, ovšem boj sám se sebou prohrál. Abstinenci se mu prosadit nepodařilo. Alkohol ho porazil.
František byl ve škole jedničkář, a proto bylo pro jeho rodiče nepříjemné překvapení, když chtěl jít na hornické učiliště. Bylo to snad pod vlivem tehdejší budovatelské masívní komunistické agitace na začátku padesátých let?
Hornické ideály ho brzy opustily a hned po roce přešel na vojenskou školu. Zde také maturoval. Lampasákem se ovšem nestal. Zkusil si splnit svůj sen. Bohužel se mu to nepodařilo. Na medicínu se nedostal a dětským lékařem se nestal.
Na vojně se účastnit recitačních představení a začal hrát divadlo. To ho chytlo a našel jiné životní naplnění. Po ukončení základní vojenské služby to zkusil na DAMU. Tentokrát měl větší štěstí a školu absolvoval v roce 1959.
Šest let hrál v ostravském divadle Petra Bezruče (spolu se svým spolužákem Janem Kačerem) Tam našel i své životní prokletí. Zálibu v alkoholu. Jeho další divadelní štace směřovala do Prahy. V Činoherním klubu začal hrát v roce 1965.
Od té doby se rozjela i jeho kariéra filmového herce. První zkušenost s malou filmovou rolí měl již z roku 1959 (Pět z milionu). Od té doby ovšem nic. V roce 1966 to začalo, hned tři filmové role. Jedna z nich i v Oskarových Ostře sledovaných vlacích. Hned další rok přišly další role a herecká účast ve slavných českých filmech. Markéta Lazarová a Údolí včel.
Vše to byly menší vedlejší role. Takové, jaké už mu byly souzeny až do konce jeho života a kariéry. Hrál jich desítky. Ve filmech i televizi.
Tu nejznámější roli si zopakoval hned třikrát. Ve slavné a divácky velmi úspěšné homolkovské trilogii (1969 - 1972). Jeho podpantoflák Ludva - Ludánek Homolka mu přinesl úspěch a velkou popularitu.
Velký úspěch mu ovšem kariéru nerozjel. V roce 1974 byl odejit z divadla a spolu se svou první manželkou, textilní výtvarnicí Věrou Boudníkovou, odešel do jejího rodného města. Tam začal úplně znovu a jinak. Především v té době vydržel abstinovat.
Český Krumlov měl v té době asi nejslavnějšího učitele Lidové školy umění. Na tomto místě si začal František Husák plnit svoje přání. Chtěl pracovat s dětmi, a to se mu povedlo. Objížděl vesnické školy s loutkovým divadlem a jako loutkoherec získal uznání nejen u dětských diváků.
Společně se svou manželkou vedl soubor romských dětí. Hráli divadlo, zpívali, tancovali. Věřím, že si jeho tehdejší dětští žáci a svěřenci na svého učitele i po mnoha letech s láskou a úctou vzpomenou. Mnozí z nich ho brali spíš jako staršího bratra nebo jako tátu. I tato role mu jistě seděla, sám vlastní děti neměl.
Abstinenční idylka, naplněná prací pro děti za pět let skončila. Škoda. Od roku 1979 začal hrát v divadle v Českých Budějovicích a Chebu. V roce 1983 se trvale přesunul zpět do Prahy. Dostal angažmá v divadle na Zábradlí.
Znovu začal postupně pít. V tomto mezidobí se mu rozpadlo první manželství. V dalších deseti letech stihnul ještě další tři. Jeho druhá žena ho ještě přesvědčila k protialkoholické léčbě. Z léčebny byl pro nekázeň vyloučen. To byl začátek jeho konce. Všechna další manželství mu zničil alkohol. Nakonec skončil u maminky.
Stal se z něho notorický alkoholik. Alkohol si schovával i na pracovišti, v divadle. Jeho bývalí kolegové si nepamatují, zda ho někdy viděli střízlivého. Na jeho práci v divadle a ve filmu to nemělo vliv a nic na něm nebylo znát. Zvládl hrát i v opilosti.
Stalo už se rutinou, že se zválený a potlučený z hospody opilý vracel domů. Mnohokrát ho opilého i přinesli jeho hospodští kamarádi, když ho našli ležet už neschopného chůze venku.
Tak se to stalo i naposledy, v únoru 1991. I tehdy ho domů přinesli kamarádi, kteří ho našli ležet před hospodou. Zase je opilý. Co si také jiného mohli o opilci myslet? Nikdo nepoznal, že je vše jinak.
František Husák se tentokrát z opice neprobral. Příští den upadl do bezvědomí a přivolaný lékař už jen mohl nařídit jeho odvoz do nemocnice. Zjištění, že nyní je na vině jeho stavu namísto opilosti zranění hlavy a krvácení do mozku, přišlo pozdě.
„Ludva“ už se z bezvědomí neprobral. Jeho boj o přežití trval osm měsíců. Ochrnul, dýchal už jen s pomocí přístrojů. Smrt byla pro něho vysvobozením.
Co nebo kdo zavinil jeho smrtelné zranění už navždy zůstane záhadou. Upadl nešťastně sám, nebo ho někdo napadl?
Zemřel 8.listopadu 1991, ve věku 55 let.
