Článek
Lyžařský výcvik jsem kdysi dávno absolvoval a i tehdy to bylo finančně náročná záležitost. Nic moc se zapůjčit nedalo a už použité lyže či lyžáky z druhé ruky nešlo snadno koupit. Jedinou příležitostí byl jednou v roce místní bazar, kde se na použité sportovní zboží stála dlouhá fronta.
Vše se nakonec nějak nakoupilo a sehnalo, oteplovačky ušila šikovná babička. Tedy vzhůru do akce! Lyžovat do vzdálených hor. Pro děti z nížiny, kde se nedá ani bobovat velká atrakce a zážitek.
Vzpomínka je pořád živá. A stále se stejnou otázkou. K čemu to bylo? Poprvé a naposledy jsem lyžoval právě na školní akci před více než čtyřiceti lety. Kolik dalších dětí na tom bylo stejně? Statistiku pochopitelně nemám, ale odhadl bych že velká většina. Kupodivu to nikoho na životě neohrozilo. Jen jeden bývalý spolužák z movité skupinky skutečných lyžařů se bohužel při tomto jistě krásném sportu zabil.
Lyžařský výcvik? Proč? Prý to má být prevence. Prevencí chápu plavecký výcvik. Bez znalosti plavání se lze utopit. Bez znalosti lyžování se stane co? Pokud tedy za znalost považuji několikrát bezpečně sjetý kopec bez pádu. Jaké nebezpečí hrozí?
To mě měl týden na horách na vypůjčených lyžích nějak ochránit před leností a nastartovat ke zdravému životnímu stylu? Když se v okolí nedá lyžovat, jsou snad i jiné a snadněji dostupné sporty. Bruslit jsem na zimní stadion či zamrzlou řeku chodil s partou kluků velmi často. Nyní už zbývají pouze zimní stadiony. A v každém počasí se přece dá jen tak blbnout a běhat venku. To už dnešní děti neumějí? To je ta nejlepší prevence. A zadarmo.
Smysl lyžařského výcviku jsem nepochopil kdysi dávno jako kluk a nechápu ho ani nyní. Je přirozené, že děti žijící v blízkosti zasněžených svahů umí lyžovat a mají možnost si v zimě lyžování užít. Není to pro ně jednorázová akce jako pro děti bez těchto možností.
Pokud se znalost a zájem lyžovat předává v rodině, která na to i finančně má je to jistě pro děti do budoucna zajímavý koníček. Takové děti ovšem školní lyžařský kurs už nepotřebují.
I dnes platí, že lyžování je finančně velmi nákladný sport a ne každý má na drahé vybavení, cestování a pobyt na horách kde se nyní vše ještě zdražuje a lepší to nebude. Z mého pohledu je úplně úchylné kvůli lyžování na horách vyrábět s velkými náklady, spotřebou energie umělý sníh a ničit přírodu. Ten skutečný čím dál víc chybí a bude chybět. To je ta největší změna proti mému dětství. Zima bez sněhu. Není dnes ta správná situace spíš se zamyslet nad konáním lyžařských kurzů. Bude vůbec v nedaleké budoucnosti kde lyžovat?
Pořád žiji v nížině. Poslední roky bez sněhu nebo troškou na pár dní. Není to pro děti ani na boby či pořádnou koulovačku. Nikdo zde pro ně umělý sníh vyrábět nebude. Klimatické změny mění náš život. Neměla by se tato změna promítnout i do pořádání lyžařských kursů, které ještě více ztrácejí svůj smysl? Bláznivý nesmysl ministra zdravotnictví, který navrhoval školní lyžovačky dotovat ze státního rozpočtu cca miliardou a půl naštěstí zapadl a nic z toho nebylo.
Já to jinak chápu. Všichni chtějí vydělat a pro horská střediska jsou školní kurzy lyžování jistý a dobrý byznys. Takový hosté přijedou i když bude obleva. A tak se bude na školách lyžovat dál a budou se vyžadovat od rodičů dost vysoké částky. Nic není pochopitelně zadarmo.
Vše to halit do hesla „prevence“ je dost trapné. Týden na horách má děti rozhýbat? Bez toho to nejde? Stačí se podívat kolem sebe a to nejen v zimě. Všude je plno pěkných možností kde se hýbat. Proč je většina hracích ploch, která za mých mladých let nebyla prázdná? Moderní udržovaná hřiště skoro na každé vesnici. Nám musel stačit každý volný plácek a branky z našich „hadrů“. Všude bylo plno a o místo na hřišti se muselo bojovat. To není o penězích. To je pouze o tom chtít.
Děti dnes mají prostě jiné priority, které je svádí k lenosti a nezdravému životnímu stylu. Tuto situaci povinný lyžařský výcvik nezmění ani trochu. Opravdu je nutné vytahat z rodičů peníze tímhle způsobem? Mnozí by je raději investovali do zájmových či sportovních kroužků, které budou jejich děti opravdu bavit a budou z nich něco mít do života. Za něco co má pro jejich děti smysl…
