Článek
Pokusím se ze svého naprosto opačného pohledu tedy vyvrátit některá tvrzení autora textu pana Bárty. První, na co autor textu naráží je, že jemu (nelyžaři z nížiny) vlastně kurz nedal vůbec nic. Kurz nazval pochybnou investicí a sám pro sebe si odhadl, že většině dětí byl takový kurz k ničemu.
Týdenní lyžování na horách není určitě zadarmo
Je pravda, že někteří rodiče hlavně v posledních letech (a obzvlášť kvůli finanční zátěži) velmi zvažují, zda své děti na podobné kurzy pošlou. Týdenní lyžování s pobytem na horském hotelu či boudě s plnou penzí, permanentkou a dopravou, přijde rodinu na šest až deset tisíc (nedávno jsem o cenách kurzů a možnosti příspěvku od pojišťoven ve výši až dvou tisíc korun napsala článek.) Naprosto chápu, že při dnešní drahotě, kdy některé rodiny se svým příjmem sotva vyjdou, dávat tisíce na sportovní vyžití jednoho člena rodiny, může být těžké rozhodnutí.
Jelikož ale sama s dětmi jezdím na kurzy už 20 let jako vedoucí či instruktorka, a to sjezdového a běžeckého lyžování, cyklistiky či jako vodačka, mohu nabídnout opačný pohled, než byl uveden v onom antilyžařském článku. Obecně na sportovní kurzy děti určitě nejezdí jen kvůli sportu. Ať už celý týden lyžují, jezdí na kole nebo jsou na vodě, učí se daleko více dovednostem, než jen danému sportu.
České děti sportují, ale málo
Podle statistiky (beru čísla předcovidová, protože za covidu bylo vše jinak) na tom nejsme s organizovaným časem dětí ve sportovních oddílech zase tak špatně. Pravidelně sportují zhruba dvě třetiny 11-15 letých, a to v kroužcích či klubech. Co se týká ovšem času stráveného sportem celkově, české děti na tom už zase tak dobře nejsou a doporučenou denní dávku 60 minut pohybu plní jen pětina z nich. Navíc výzkumníci z Univerzity Palackého v Olomouci zjistili, že čím jsou děti starší, tím více se od sportování odvrací.
Myslím, že jsou to právě kurzy sportování v přírodě, které ukáží, že není úplně nutné za každou cenu být někde organizován a přitom si mohu sportovat s kamarády nebo sám volně venku, a to ať již na kole, mohu sjet řeku, mohu si vzít běžky, ale mohu si na celý den vyjet i na sjezdovky a strávit příjemné chvíle sportem v přírodě. Možná je to dané i mým zaměřením, protože jsem vystudovaný přírodovědec, že právě pohyb a pobyt v přírodě, ke kterému mě vedli rodiče, ale i moji učitelé ve školách všeho typu, pokládám pro všechny děti za ten nejlepší a nejzdravější způsob trávení volného času. Že jsou to právě učitelé ve škole, kteří děti k danému sportu v přírodě na kurzech přivedou jako úplně první, zažívám na mnoha a mnoha dětech každý rok. Jestli se pak již budou samy jako děti nebo pak jako dospělí danému sportu věnovat, to samozřejmě nevíme. Ale ta učiněná nabídka, ta je podle mého názoru velmi důležitá.
Sdílení radosti z pohybu a pobytu v přírodě
Další argument, který nabízím, je opět léty prověřený, a to je sdílení radosti z pohybu a pobytu v přírodě s ostatními. Právě lyžák, turisťák, cyklák nebo vodák jsou kurzy, kdy děti mají z pohybu a pobytu velmi pozitivní pocity, které rády sdílí s ostatními. Vyplavuje se zde společně v týmu adrenalin, endorfin, utužují se přátelství, musíte někomu pomoci v nouzi, podělíte se o hezký zážitek nebo naopak o nějakou nepříjemnou zkušenost (pády, boule, srážky, zima, mokro). Všechno, co sdílíte, se tak násobí a tím pádem i pocity uspokojení, pocity napětí, sounáležitosti, pocity štěstí, ale také nepohody a tudíž sdílíte emoce. A sdílení emocí s ostatními jsou právě ty momenty a okamžiky, na které se pak nejvíce vzpomíná.
Děti se učí řádu a sdílení radostí i starostí v kolektivu
Třetím argumentem pro pobyty dětí v přírodě, a to jak na lyžích, tak na kole či na lodi, je nutnost se sžít s kolektivem a podřídit se nějakému řádu. Musí se naučit si po sobě uklidit, být včas připraven na aktivitu, rozhodnout se, co si správně obléct, abych vydržel venku v zimě několik hodin, připravit si sportovní vybavení a starat se o něj.
Děti také často nejsou zvyklé být mnoho hodin nebo dokonce celé dny s ostatními. Když přijdou ze školy, začnou si děti samy žít spíše svůj virtuální život na síti. Umí výborně sdílet s ostatními své fotografie či texty, ale na kurzech musí ve společnosti ostatních sdílet své zážitky či emoce. A není to jen o tom odbourání počítačové nebo mobilní samoty. Musí sdílet s ostatními fyzicky i nějaké místo. Musí sdílet pokoj, stan, prostor, kde se sportuje, dělá se hygiena nebo se vaří společně jídlo. Děti se musí naučit s ostatními vyjít, podřídit se potřebám ostatních, vytvořit si zábavu. Pokud můj kamarád prožívá nějaké trable, tak se učím mu pomoci.
Mám opravdu mnoho zkušeností z pobytů s dětmi (jezdím obvykle na dva sportovní pobyty s dospívajícími ročně), abych mohla tvrdit, že mnoho dětí na tyto pobyty opravdu není navyklých. Některé děti sice jezdí na tábory, některé ve větších grupách několika rodin na pobyty v přírodě, ale běžný žák v sedmé třídě často vůbec není navyklý na pobyt ve skupině, a to navíc celý jeden týden.
Cena hodiny výuky v lyžařské škole je až tisíc korun
Asi poslední argument, kterým vás možná trochu překvapím, a který ale také není zanedbatelný, je aspekt finanční. Ano, přestože za lyžařský kurz (který bývá z těch sportovních asi nejdražší) dáme poměrně hodně peněz, pokud dítě neumí vůbec lyžovat, je to pro rodiče nelyžaře cesta, jak to dítěti umožnit. Pokud neznáte ceny vyučovacích lekcí sjezdového lyžování na našich horách, tak doporučuji aspoň zlehka mrknout na nějaký web lyžařské školy. Částky kolem 1000 Kč za hodinu výuky nejsou u nás v Krkonoších nijak výjimečné. Učitel ze základní či střední školy, který se věnuje dětem na lyžařském výcviku, ovšem vyučuje v rámci své běžné pracovní doby a rodiče za výuku dítěte navíc neplatí vůbec nic. Vše probíhá v rámci ceny lyžáku. Vzhledem k tomu, že na výcviky většinou jezdí tělocvikáři, kteří mají licenci na výuku na lyžích získanou v rámci svého studia na vysoké škole, a nebo se na lyžáky většinou vysílají proškolení učitelé lyžaři, vyjde taková výuka dětí na lyžích podstatně levněji, než když by si ji rodiče museli platit v lyžařské škole. Takový půldenní výcvik jednoho mladého lyžaře by vyšel peněženku rodiče například v Peci pod Sněžkou na téměř 3 a půl tisíce.
Samozřejmě, že můžete namítat, že i tak je prostě týdenní pobyt dítěte na horách, na vodě, na kole či jinde za mnoho tisíc korun věc zbytná. Ano, budete mít pravdu. Může zůstat ve škole a učit se v jiné třídě. Ale na to já musím kontrovat jiným velmi podstatným argumentem. A to, že je to prostě věcí priorit. A ty si určujeme vzhledem ke svým dětem každý sám.
Zdroje:
