Článek
Konečně! Konec všednosti, obyčejnosti a nudy. Vlastně i já žiji takový život. Jen nemám potřebu ho na jeden nebo dva týdny změnit a dokázat sám sobě, a především přes sociální sítě, „celému světu“, že jsem byl ve světě a konečně jsem „žil“. Jsem „někdo“, už ne ten obyčejný človíček, co nikdy nikde nebyl. Nebo tam byl a nechá si to jenom pro sebe. Nemá potřebu se svým životem a v tomto případě dovolenou, exhibovat.
Každý žijeme nějaký život a každý se v něm chováme jinak. Co je pro někoho jakousi společenskou normou, to je pro druhého zcela nepochopitelné, trapné a komické.
Já to přiznám. Nechápu potřebu mnoha lidí sbírat důkazy v podobě fotek z míst své dovolené. Těmi každého obtěžovat a hrdě je vystavovat na sociálních sítí. Byl jsem tady! Hrdě předvádět své suvenýry z cest. Písek z pláže, vystavený doma a další nesmyslnosti.
Každého na ně upozorňovat a sám v sobě asi pěstovat představu jakési výjimečnosti. Dost lidí se brání své obyčejnosti a toto exhibování má asi potvrdit nějakou jejich odlišnost a důkaz toho, že žijí „skvělý život“.
Čím atraktivnější a exotičtější fotografie, tím lepší. Čím bizardnější suvenýr, tím lepší důkaz o tom, že jsem tam skutečně byl.
Prostě něco takového, co ty ostatní obyčejné „nuly“, nikdy v životě nedokáží. Jsme prostě lepší!
Není se co divit, že při takovém masovém životním stylu jsou atraktivní místa přeplněná a skoro všude je narváno. Vše hezké je masovou turistikou zničeno. Nic pro někoho, kdo chce na dovolené především klid a pohodu.
Každý to máme jinak a nic proti tomu. Pokud se ovšem u této snahy neprojeví hloupost v plné nahotě. Dost lidí už při pořizování svých skvělých snímků z dovolených zemřelo.
Nyní je mrtvý malý sběrač suvenýrů. Ten, co měl za tátu borce, ne žádnou ovci, která respektuje pravidla a výstražné cedule. Táta je prostě hrdina a celá rodinka bude mít fotku u rozstříleného tanku v zakázané oblasti.
To budou všichni čumět a „závidět“. Tak se přece žije, tohle je skutečný život plný skvělých zážitků.
Všem ukážou i suvenýr z cest. Ne nějaký písek z pláže. Přímo vojenskou munici, kterou kluk našel v zakázaném a nebezpečném prostoru. Táta je jistě na kluka hrdý. Jednou bude stejný borec jako on, a tak mu dovolí jeho nebezpečný nález naložit do auta. Táta je sice obyčejný člověk, ale všemu rozumí nejlíp. Nic se nemůže stát!
Stalo se. Devítiletý kluk je mrtvý. Z táty borce je neskutečně nezodpovědný dutohlav, který má na rukou jeho krev. Jen jeho hloupost zabila jeho syna. On měl být ten kdo ho měl ochránit, a ne ho vystavit nebezpečí.
Všichni se sice na začátku snažili lhát a vše sváděli na nešťastnou náhodu.
Nevybuchlá vojenská munice, podle jejich první verze, prý byla náhodně nelezena ve křoví v místě výbuchu. Zakrýt svou hloupost a nezodpovědnost se jim nepodařilo. Brzy všechno prasklo.
Smrtící suvenýr byl přivezen z místa, kde neměli co dělat. Porušili pravidla a nerespektovali zákaz a upozornění. Jako rodiče dítěte zcela selhali. Pokud neměl rozum otec, měla ho mít matka. Tady se to dobře nesešlo.
Velká škoda mladého života. I tahle smutná zkušenost nezabrání dalším hlupákům lézt tam kam nemají, dělat si u toho fotky, považovat se za velké adrenalinové borce, a ještě svou hloupost exhibovat před celý „světem“.
Poučení se pochopitelně v jisté skupině lidí konat nebude. Tato tragédie je bude na takové místa ještě víc přitahovat. Jako mouchy na…
