Článek
Jak málo času měl Jiří Grossmann na to, aby se svým dílem stal nesmrtelným. Část jeho díla už moc lidí nezná. Mnoho textů které napsal a i sám nazpíval. Zpěváka a textaře už pohltil čas. Pouze text napsaný umírajícím Jiřím Grossmannem patří k tomu co zůstalo jako nejznámější část díla geniálního humoristy.
Kdybych byl králem a mohl ti dát
jen jakoby darem svou zemi či stát
když koupíš mi zámek a se zlata štít
a sbírku všech známek já nebudu chtít
Vždyť já chci jen žít jak žít se má
a o nic víc
Je to jen má touha šílená a té chci říc.
Mým králem mezi humoristy Jiří Grossmann skutečně byl a svůj geniální dar spoluautora mnoha humoristických povídek a scének rozdal za svůj krátký život mnoha lidem. A rozdává dál i po své smrti. I já jsem jeho povídky a scénky z LP Návštěvní dny, přehrávaných na dnes už komicky vypadajícím stolním gramorádiu, slyšel až po jeho smrti.
Kdy to vše začalo? Pochopitelně je třeba zmínit i druhého spoluautora divácky úspěšných povídek Miloslava Šimka. Ti dva se setkali na počátku 60. let. V době kdy Jiří Grossmann byl pro zdravotní stav propuštěn z vojenské služby. Zákeřnou nemoc, které nakonec podlehl mu byla diagnostikována již tam. Tehdy nevyléčitelná Hodgkinova choroba.
Tuto krutou zprávu tajil dokud to šlo přede všemi. I před svou manželkou. S tou se seznámil a v podstatě hned oženil nedlouho před touto zprávou. Mladý pár se po čtyřech letech rozvedl a Jiří Grossmann se mohl naplno věnovat své touze. Hudbě a divadlu.
V roce 1967 dostala autorská dvojice Šimek a Grossmann nabídku k samostatnému pořadu v divadle Semafor. Tu přijali a zde vznikly nejen jejich slavné Návštěvní dny. Představení plné písniček, scének a čtených povídek. Vše trvalo v obtížné době pouhé tři roky…
Komik, humorista, textař, muzikant, zpěvák a divadelní autor. Jeho záběr a talent byl obrovský. Největší úspěch měl ovšem při psaní humoristických povídek a scének. Těžko říci kdo na úspěchu tohoto originálního, absurdního a inteligentního humoru měl větší podíl. Pravdou ovšem je, že po smrti Jiřího Grossmana už to nikdy nebylo ze strany Miloslava Šimka nějak ono.
Jak už jsem se na začátku zmínil, mnoho z tvorby mnohostranně talentovaného autora už je zapomenuto. Jen humorné povídky plné originálního humoru na kterých se podílel žije dál.
V dobách socialismu ty nejznámější z nich znal asi každý. Kultovní hlášky zlidověly a staly se součástí české kultury.
Jak jsem se učil kouřit
Výlet s Lomcovákem
Návštěva ZOO
Výchovný koncert
a mnohé další…
Povídky plné krásné hravé češtiny žijí dál. Stále se knižně vydávají a čtou. Jejich spoluautor zemřel v pouhých 30 letech. Dva poslední roky už ho nemoc a s ní spojené pobyty v nemocnicích omezovaly v jeho tvorbě a práci čím dál víc. Vše nesl velmi statečně a dál účinkoval v divadle při scénkách plných humoru.
Už velmi vážně nemocný se nechal přivést z nemocnice na poslední představení. Částečně omámený léky proti bolesti a už vyhublý na pouhou kůží potaženou kostru se přišel rozloučit se svými kolegy a především diváky. Za měsíc na to zemřel.
Závidím řekám, vidím je téct
závidím chlebům, cítím je péct
závidím ohňům voňavý dým
závidím růžím a nepochodím
závidím včelám medový ráj
závidím dubnu, že přivádí máj…
