Článek
„Učitelé jsou jako svíce, které samy sebe stravují, aby jiným svítily.“ – autor neznámý (často mylně připisováno J. A. Komenskému)
Je Den učitelů. Svátek všech těch, kteří tráví svůj život tím, že vysvětlují, opravují, zkouší, motivují, zachraňují, trpí, smějí se (často vnitřně), píšou poznámky, přepisují zápisy, hledají ztracené fixy a zůstávají po škole i tehdy, když by raději zůstali doma pod dekou.
Učitel – tvor společensky užitečný, mírně nedoceněný a extrémně odolný. Vybaven psychickou výdrží maratonce, hlasem operního pěvce, trpělivostí zenového mistra a rukopisem lékaře v posledním tažení. Je to člověk, který dokáže vysvětlit, že dvě mínus tři je mínus jedna, přestože jeho plat připomíná spíš výsledek rovnice „dvě mínus všechno“.
Největším úskalím učitelské profese ovšem není ani školní inspekce, ani žáci (dobrá, ti občas ano), ale rodiče. V očích některých je jejich dítě geniální, a pokud se mu náhodou nedaří, je to jednoznačně vina… Saturnu v retrográdní fázi, nedostatečného množství omega-3 mastných kyselin v ranní svačině – nebo učitele, samozřejmě.
Učitelé znají životní pravdy, které běžný smrtelník nikdy nepochopí:
– Škola je jediné místo, kde je logické vysvětlovat, proč 2 + 2 = 4, zatímco se kolem někdo pere o žvýkačku.
– Rodičovské schůzky jsou druhý díl hororu „Připomínky bez slitování“.
– Někdy je jediný rozdíl mezi vyučovací hodinou a drezúrou v cirkuse ten, že zvířata v cirkuse neodmlouvají.
A přesto všechno to dělají. Každý den. S nadějí, že právě dnes někomu zasvítí světélko porozumění v očích, že někdo konečně pochopí rovnici, pravidlo, nebo aspoň že „i/y“ se neřídí momentální náladou pisatele.
Proto – klobouk dolů, milí učitelé! Děkujeme, že stravujete sami sebe, abyste nám ostatním svítili. Díky vám se svět nezbláznil úplně. Ještě.
Všechno nejlepší k vašemu dni! Ať vás dnes nikdo neposílá do kabinetu ani do háje.
A kdyby přece jen – vezměte si fix, napište si důtku osudu… a s úsměvem pokračujte dál.
