Článek
Ach jo, ten pitný režim!
Plně souhlasím, nic se nemá přehánět. Snad jen starší lidé údajně pijí málo a to není správné, dokonce i nebezpečné.
Mám na to jednoduchý test. Prsty zmáčknu kůži na předloktí a pustím. Pokud se ihned vrátí původní zabarvení, je to v pořádku. Ale při dehydrataci to místo zůstává chvíli bílé a původní zabarvení se vrací pomalu. Údajně proto, že hustá krev pomaleji prostupuje vlásečnicemi.
Stalo se mi na Krétě. Zaparkovali jsme auto z půjčovny a vydali se stezkou nahoru k jeskyni. Podle pověsti se tam narodil Zeus nebo snad jiný bůh, už nevím. Před námi šla skupina lidí a přišlo nám vhodné se k nim připojit. Po chvíli zrychlené chůze jsme zjistili, že pití zůstalo v autě.
Ne, nevracím se! Cestou se nabízeli místní, že na oslíkovi nás tam vyvezou - za 30 euro pro oba. Nebylo to daleko, ani stoupání nic moc a šlo se dost mezi stromy. Jenom ta žízeň se stupňovala. No co, nahoře u vstupu do jeskyně si něco koupíme. Jenže tamější bufet byl zavřený! Tak někde v jeskyni si loknu trochu vody. Neloknul. Všude byly kamery, kolem trasy zábradlí a tabulky se zákazem vybočení z trasy. Snad něco vydržím.
Zpátky dolů šli po asfaltové pohodlné cestě a ani nebyla o moc delší. Očekával jsem, že nějaké občerstvení bude tam, ale nebylo. To už od žízně jsem vyloženě trpěl a přišly i opodstatněné obavy. U parkoviště byla nově postavená restaurace. Tak rovnou k toaletám, kde byla i samostatná umývárna. Pustil chladivou vodu a pil a pil, potom sebe osvěžil a znovu pil. Obrovské množství, jako deseti vědrový velbloud.
Mezi tím už se vylidnilo, jen my zůstali a personál se už začal zajímat.
Tak jsme ještě v pohodě a k jejich nemalé radosti seděli na terase a nechali jim tam útratu nezvyklou na české turisty. Stejně mě všude v cizině pokládají za Němce.
Tam jsem poznal, poprvé v životě a snad naposledy, co dokáže žízeň a zanedbaný pitný režim.
