Článek
Kdysi dávno prezident Havel vyhlásil amnestii pro zločince. Tak už to bývá všude po převratu, noví vládci potřebují posílit řady příznivců. Vyprázdní věznice pro případné naplnění aktivními odpůrci, ovšem prostý občan to zaplatí a odnese nejvíce.
Tak i my jsme zaznamenali už dva neúspěšné pokusy o vniknutí do bytu. O několik dnů později po příchodu z práce jsem se skutečně vyděsil. Vstupní dveře vytlačené, dveřní rám roztržený v místě pantů a pootevřené dveře před spadnutím zadržoval jen shrnutý koberec.
Zavolal jsem policii a čekal. Přišel jeden, že technici dorazí později. Prohlédl dveře a znepokojil ho jakýsi šramot uvnitř. Asi jsou ještě tam, konstatoval. S pistoli v ruce nakoukl do chodby a vzápětí uskočil zpět, neboť zaznělo: Tome mlč!
Přikázal mi i zvědavým sousedům odstoupit do bezpečí. Asi jich tam je víc, a že posila už přijíždí. Skutečně dorazili vzápětí. Ale jejich akce se omezila pouze na zajištění důkazů a sepsání protokolu. Měli už v tom rutinu. Jak jeden z nich konstatoval, během nepřetržité služby sepisuje už 47. protokol, ještě se nezastavil a nabídnutou kávu očividně potřeboval.
Zločinci už nebyli v bytě a ani nic neodnesli. Asi reagovali stejně jako ten policista, když uslyšeli kanárka Ferdíčka. Toho dostal chlapec, aby se poněkud zklidnil a objevil nové zájmy. A ptáček byl mimořádně učenlivý a povídavý.
Jako první se naučil znělku rádiové stanice ve své době nejobvyklejší. A pak to, co slyšel moc krát denně, tedy napomínání zlobivého dítěte. Ale i ochotně opakoval popěvky, velmi rychle se učil a měli jsme pocit, jako by přidal i vlastní komentář. Ukecaný byl neuvěřitelně. Stal se plným členem rodiny a dával to najevo. Když zůstal sám, déle než mu bylo milé, otočil se zády k mám, trucoval a nekomunikoval. Nebo rozzlobený okusoval okraj papíru. Dokázal jej „ob-entlovat“ rychlosti šicího stroje. Vybral si většinou ten důležitý papír.
Když zjistil nedovřená dvířka jeho klícky, snad si možná dokázal i sám otevřít, vyletěl a někoho poctil svou přítomností. Sedl si mu na rameno a povídal a povídal. Podle reakce pak ještě přidal bonus, nějakou melodii, kterou jsem mu dříve zapískal. Oblíbenou měl humoresku od Dvořáka, ale zvládal těch melodii několik. Jako zvláštní poctu zobáčkem žužlal lalůček ucha nebo postranici od brýlí. Často s námi takto koukal na televizi. Nejraději sledoval něco z přírody, zvláště pak zvířátka a ptáky. I s nimi se snažil komunikovat opakováním jejich zvukových projevů. Mnohdy velmi věrně dokázal napodobovat.
Tak i přítomným policistům se předváděl. „Halo, pane co děláte, dobrý den, jak se máte, pozor koušu, štípu i klovu, Tome, nezlob, Ferdíček hodný ptáček z Ostravy.“ A komentář proložil i několika melodiemi.
Všechno to dohromady vyšetřující policisty přivedlo k závěru, že právě on uvedl nezvané návštěvníky v omyl o prázdnotě bytu. Zřejmě jeho zásluhou upustili od dalšího konání a dále do bytu ani nevstoupili.
Dobrý hlídač! Lepší než pes v předchozím vykradeném bytě! Nejen před zloději, ale i před námi se bázlivě schoval pod pohovku, až nakonec našel spásu v náručí páníčka, dodal jeden z policistů.
