Článek
Po dobrém obědě se starý pán spokojeně protáhl. Blažený výraz ve tváři mu začal mizet při pohledu na jeho mužský mozol, připomínající bříško gravidní ženy. Znepokojeně konstatoval, že je zase o něco objemnější, byť se už dávno smířil s faktem neúprosného stáří. To, co bylo kdysi tuhé, jaksi už ochablo, jiné údy a klouby však zatuhly o to více.
S lítosti vzpomněl, jak kdysi dávno byl štíhlým mladíkem o poloviční hmotnosti. Na sklonku života by snad ani tolik nepotřeboval, ale omládnout aspoň o pár kil, to by se hodilo. A bříško jen o trochu menší, jako před několika málo lety, by se také hodilo. I když už tenkrát…
Z hlubin paměti se vynořila vzpomínka. Stalo se na arabském bazaru. Žena si povšimla nabízených bot, úplně stejných, jaké si nedávno koupila doma. Dotkla se mé ruky a pohledem naznačila, co vidí. Porušila důležitou zásadu, nevšímavě procházet a nedat najevo, že něco zaujalo pozornost.
Trhovec však pozorný byl a všiml si. Okamžitě vystartoval v očekávání možného prodeje a lapil nás do tenat, z nichž se nedalo snadno vymluvit. Nabídky střídaly jedna druhou, já sice odvrátil pohled bokem, ale nepomohl si.
Byla tam hromada triček, nejrůznějších barev a značek, jistě zaručeně originálních. Jen krátký pohled a už mě měl. Blesklo mi hlavou, že bych ještě mohl vycouvat požadavkem nereálně nízké ceny.
Začalo smlouvání doprovázené zuřivou gestikulací, křikem a teatrálními projevy. Pak slevil. Tak tedy za poloviční cenu, potom za čtvrtinu, pak ještě za míň. Já původně neměl v úmyslu koupit jeho zaručeně pravé a originální značkové tričko s nápisem NIKE, šité v nedaleké dílně. Ale on vypadal nazlobeně, potom zoufale, ale když mi významně prstem ukazoval na břicho a prohlásil mě za bohatého a tlustého Američana - vyměkl jsem.
Souhlasil jsem, tak tedy za těch 8 jejich peněz. Poměrně levné by to bylo i za obyčejné tričko. Přece já, bohatý a tlustý Američan nenechám ho zbankrotovat a jeho 4 ženy a nespočet dětí zemřít hlady. Na fotce jeho rodiny na poličce za ním sice na to nevypadaly ani ony ani jejich děti. Ale tak co, aspoň jsem přispěl k rozvoji turistického ruchu a blahu jeho země.
Bohatý a tlustý Američan, znělo mi pak ještě dlouho v uších. Udělal jej ze mě následující nabídkou. Ať přidám ještě jeden peníz a on mi přidá ještě druhé originální značkové tričko navíc.
Přestože velkorysou nabídku jsem neakceptoval, následovalo děkování za uzavřený obchod, požehnání mé rodině, požehnání mým velbloudům i všem prapředkům a hezký zbytek dovolené a další už nevím co. To už jaksi zanikalo v jazykové směsici a ruchu tržiště.
Podáním ryky byl obchod uzavřen ke spokojenosti obou. Přece každé zboží přináší užitek, byť mnohé však největší tomu, kdo jej prodává!
