Článek
Touhle dobou, při cestě přeplněným prostředkem MHD z vánočně nazdobeného tržiště, člověk leccos nechtíc vyslechne. Aniž o to stojí, naslouchá, vnímá adventní čas s atmosférou okolí a hlavou se mu honí úvahy. A tu najednou starého muže napadla rouhavá myšlenka. Že zrovna prožíváme ten krásný adventní čas. A je on opravdu krásný?
Venku nevlídně, zima, blíží se Vánoce, třeba nakupovat dárky. Jaké dárky vymyslet, komu a co vybrat, koupit a darovat? Nakupování, záležitost někomu milá, ovšem pro jiného silně stresující. To, co loni a před a ještě předloni, to snad určitě ne.
Ale co vymyslet, potřebné a užitečné se kupuje průběžně, naštěstí stále ještě je za co. Milou osobu potěší i prostá a třeba i zbytečná věc, když je to upřímný dárek. Jenže takového všelikého zbytečného je už plný byt. Tak aspoň vnoučatům nějakou hračku. Doufejme, že takovou ještě doma nemají anebo si už nepamatují, kde ji „uklidily“.
Poslední adventní neděle je tu a nic ještě není nakoupeno! A že i napečeno je jen málo. A že uklízet je třeba, vysmejčit byt a všechno umýt a vyleštit. Že od loňska se na něco ani nesáhlo. Kdy se to všechno stihne? Nezvládá se, shon a stres se přenáší na další členy domácnosti. Už, aby bylo po svátcích!
A ta rouhavá myšlenka se vtírá stále více. Nenastane ten krásný čas až tak někdy v květnu?
