Článek
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku. Pro manželské dvojice stačilo, když aspoň jeden byl v požadovaném věku. To moje žena ještě splňovala, a tak jsme jeli k moři jako mládežníci.
Veselo bylo už cestou. To jsme si vzájemně potykali a stvrdili přátelství několika přípitky ze zdánlivě bezedných zásob. Po příjezdu nás ubytovali v roztomilých chatkách dle vlastního výběru a mnohé už i s cestou nabytým novým partnerem. Ti aktivnější šli ještě dál. Zubními pastami různých barev si své příbytky pomalovali. Nejkrásnější byl domeček uprostřed a dostal pojmenování „Kikirikííí bar“. Inspirací byl nedaleký bar pro movitou klientelu podobného názvu, jen ten náš se nezavíral za ranního kuropění, ale levné občerstvení byl schopen poskytnout kdykoliv.
Nebylo jen u srandiček, špásování a dobrého vína. Konaly se různé akce, někdy i náročné. Po prohýřené noci byla vyhlášená soutěž o plavce Černého moře. Od jednoho mola k druhému to byl přesně kilometr. Do vody šli prakticky všichni a plavali jsme a plavali a v cíli se někteří otočili a plavali nazpět. To už zcela střízliví byli všichni a nějaká dívka na mě křikla, ať ji jistím, kdyby něco. Bohatě mi stačilo, že jsem se udržel s mlaďochy a zpátky plavat už neměl v úmyslu, ale jakási euforie mě pojala, tak jsem ji následoval. K mému potěšení jí to nadšení nevydrželo dlouho, vzdala to a šla na břeh. To už nás ve vodě bylo jen velmi málo. Tedy ani „archivní svazák“ už neměl motivaci a šel probdělou noc dospat v písku na pláži.
Nejen zábava, sport, ale i kultura byla. Večer nás sezvali do amfiteátru a pro lepší seznámení promíchali národnosti. Vznikly drobné ostrůvky různojazyčně mluvící. Blízko bylo slyšet němčinu a z druhé strany zase polštinu. Komentátor dění směroval k jakémusi divadlu. Na jeviště si z řad diváků někoho vybral, pak doplnil dalšího. Došlo i na manželskou dvojici Poláků. Ti se chvíli zdráhali, protože byl s nimi i malý chlapec. Ale ten se brzo spokojil s náručí vedle sedící ženy a propustil je.
Na jevišti se odehrávala scéna, že přišel pošťák, zazvonil a v ústrety mu vyšla právě maminka toho chlapce. Byť už měl dávno spát, s obrovským zaujetím pozorně sledoval dění na jevišti. Moderátor nebyl spokojen a tak znovu. Že po zazvonění se má na pošťáka usmívat a třeba i trochu s ním flirtovat. Zahráli to tentokrát dokonale a pak měl přijít manžel.
Vstoupil! A z řad diváků se ozval zoufalý dětský výkřik: „Mamo, uważaj, tata nadchodzi!“ (Maminko, pozor, táta přichází!) A bylo po divadle. To se přeneslo z jeviště do hlediště. Porozuměli všichni, Bulhaři, Rusové, Němci a ani netuším, kdo všechno tam ještě byl. Následoval spontánní výbuch smíchu a veselí, i znaleckých komentářů. Jen ten chlapeček to nezvládl, zoufale se rozbrečel a nebyl k utišení. Nakonec i diváci to pojali jako tečku za dalším příjemně prožitým dnem dovolené a s dobrou náladou se rozešli.
