Článek
Hroby padlých
Padlého letce identifikovali po téměř 80 letech. S poctami bude pohřben doma. (Novinky.cz)
Do školky jsem procházel poblíž lesíku v němž byly dva hroby. Prosté kopečky z hlíny, dřevěný kříž, povadlá kytička a deska s informaci, že zde jsou pohřbeni 2 němečtí vojáci. Po několika letech jsem tam opět prošel a po hrobech nebyla už žádná stopa, ani ta kytička. Někde skončily jejich ostatky a příbuzní snad mají zprávu, doufám.
V mém rodišti mnoho obyvatel bylo povoláno do německé armády, ačkoliv za Hitlera bojovat nechtěli, ale museli. Po okupaci polskými žoldnéři též i moji předci byli vyhnání ze svých obydlí. Na půl roku, pak přišli osvoboditelé Němci a Poláky vyhnali. A pak přišli noví osvoboditele a vyhnali Němce.
Zajímal jsem se o ty dva hroby německých vojáků a jako dítě se divil, proč tam někdo dával tu kytičku? „Byli to lidé, prosté vysvětlení, které jsem ani nechápal.“
Od sousedů z nejbližšího okolí jsem slyšel domněnky, že ti dva tam byli obětování jako slabý odpor ke krytí ustupující jednotky. Hlavní německé síly zaujaly výhodné obranné postavení asi o 2 km dále a tam také proběhly těžké boje s velkými ztrátami na obou stranách.
Druhá a převažující domněnka byla, že se jednalo o dezertéry. V tom lesíku se skryli, ale měli smůlu, že narazili na předvoj rychle postupující sovětské armády. Čelní pochodová záštita, tak se to nazývalo za mé vojenské služby. A takováto má jiné úkoly, než brát zajatce. Ostatně, jak můj děda vyprávěl, jako legionář uměl dobře Rusky a s těmi prvními hovořil. Byla to skupina vojáků z tzv. „Nakaz Bat“ to je v překladu rota trestaných vojáků, kteří nějak selhali, byli odsouzení k smrti a to měli jako druhou šanci k přežití.
Ať už ti dva byli hrdinové nebo zbabělci, co na tom. Byli to lidé, pohlcení a semleti událostmi své doby, vtaženi do choutek a ambicí mocných vládců tehdejšího světa. A nic nenasvědčuje tomu, že dnes je tomu jinak.
Tolik bych dodal na adresu diskutujících pod výše zmíněným článkem tam prezentujících své ubohé, nedospěle naivní myšlenky.
