Hlavní obsah
Internet, technologie a elektronika

Nostalgie z Lidé.cz: Jak jsme před 20 lety propadli chatománii

Foto: Marek Veselý/Gemini

Stálé místnosti, společné vaření i první živé srazy. Dnešní mládež tráví čas na Instagramu, my jsme před dvaceti lety nedali dopustit na chat. Změnily se jen technologie, lidé zůstávají stejní.

Článek

Kolem roku 2002 spustil Seznam vylepšenou verzi chatu na Lidé.cz. Pamatuji si, že jsem byl tenkrát u tohoto zrodu a byl jsem jedním z prvních registrovaných uživatelů.

Ustálení místnosti

Na chatu lide.cz jste si mohli popovídat v kteroukoliv denní i noční hodinu. Stačilo jen založit si místnost (prostor na chatu určený k chatování), do které vám někdo přišel a mohli jste si psát. Když tuto místnost všichni opustili včetně vás, místnost zanikla.

Během nějaké doby, kdy jsem se na chatu seznámil s různými lidmi, jsme se shodli na tom, že bychom mohli mít stálou místnost. To spočívalo v tom, že se založila dočasná místnost a udržovala se v chodu, až do doby, kdy nasbírala určitý počet hodin. Potom se oslovil admin, který místnost ustálil a ta pak zůstávala ve výpisu místností a nezanikla ani po odchodu všech účastníků.

Nám se podařilo místnost ustálit celkem brzy. Drželi jsme služby, aby v místnosti stále někdo byl a nezanikla. Bylo to celkem zábavné a dnes i trochu úsměvné, jak nám tato činnost připadala důležitá.

Stálí správci

Po ustálení místnosti jsme si zvolili několik stálých správců. Správce dohlížel na pořádek v místnosti, aby nikdo nepsal, co nemá, nebyl otravný a podobně. Pokud se takový hříšník našel, měl správce možnost ho z místnosti vyhodit, nebo mu dokonce zablokovat další vstup. I v naší stálé místnosti jsme občas tyto problémy museli řešit.

Především zábava

Lidé, kteří navštěvovali naši místnost a nebylo jich málo, tvořili určitou komunitu. Po nějaké době jsme si na sebe dávali telefonní čísla a poznávali se víc a víc.

A nebylo to jen o chatování. Vzpomínám si, že jsme třeba pořádali soutěž povídek, kdo chtěl, napsal povídku a vybraní členové je pak přečetli a vyhlásili vítěze. Každá stálá místnost měla možnost mít vlastní webovou stránku. My jsme na té naší vždy vítěznou povídku zveřejnili.

Ustálila se i tradice, že jsme si každý rok na Štědrý den chodili na chat popřát. Byla stanovena hodina, kdy každý, kdo mohl a chtěl, přišel na deset minut do místnosti a popřáli jsme si k Vánocům a do novému roku.

Občas jsme společně i vařili. Domluvilo se několik účastníků chatu, někdo hodil do placu recept a těch několik lidí si nakoupilo příslušné suroviny, a dané jídlo v domluveném termínu uvařilo. Společně pak na chatu hodnotili, jaké to bylo, jak jim chutnalo, jaké měli s přípravou problémy.

Srazy a setkání

Po nějaké době se mezi lidmi z chatovací místnosti objevila i potřeba potkat se naživo. Pořádaly se srazy. Domluvil se termín a místo, zamluvil se třeba salónek v restauraci a tam se sjeli všichni, kdo měli zájem. Chodil k nám do místnosti i člověk, který vlastnil penzion kdesi na horách a nejednou ho poskytl právě k takovému srazu. To už byla větší akce, na celý víkend i s přespáním.

Tyto srazy měly ale jedno nebezpečí. Poznali jste tam naživo lidi, se kterými jste si na chatu běžně psali a zjistili jste, že ve skutečnosti nejsou takoví, jak vystupují, nebo se vám zdají na chatu. Nejedno přátelství uzavřené na chatu tak vzalo za své právě proto, že dotyčný zjistil, že člověk, se kterým si rozuměl při psaní, je ve skutečnosti jiné povahy. Většinou to ale byla setkání veselá a zábavná.

Závislost

Setkávat se na chatu a vždy si mít s kým popovídat bylo pěkné, ale mnohdy to přerostlo do určité závislosti. Sebekriticky musím přiznat, že i mě samotného chat pohltil natolik, že jsem tam trávil více času, než by bylo zdrávo. Každý večer jsem usedal k počítači a psal si s lidmi, pomáhal řešit jejich životní problémy a třeba byl jen vrbou, které se mohl někdo vypovídat.

Naštěstí jsem se dokázal po nějaké době od chatu oprostit a žít život bez něj.

Kritika mládeže

Dnes slýchávám kritiku na mladé lidi. Že pořád koukají do mobilů, jsou většinu času na sociálních sítích a nežijí skutečný život. Když tohle někde slyším, nebo čtu, říkám si: „Copak jsme byli jiní?“ Ano, mnoho lidí nezažilo ani éru chatu a nepostihla je ani vlna sociálních sítí, ale je spousta těch, kteří tak jako já, před dvaceti lety sedávali u počítače a chatovali. Ruku na srdce, v čem jsme se lišili od dnešních mladých lidí, co na sociálních sítích tráví tolik času? Snad jen službou, kterou využívají. My jsme měli chat, oni mají Instagram.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz