Pankrácká sekyrárna: Místo, kde nacisti popravovali. Katovi pomáhali Češi

V Pankrácké věznici v Praze jsou tři cely, ve kterých byly za nacistické okupace v období druhé světové války za Protektorátu Čechy a Morava, popravovány osoby obviněné z činnosti proti Říši. Popravovalo se zde gilotinou. Právě proto se místu dodnes říká Pankrácká sekyrárna. V období mezi 5. dubnem 1943 a 26. dubnem 1945 zde bylo gilotinou popraveno celkem 1075 osob, z toho 920 mužů a 155 žen.

Vedle gilotiny se nacházela ocelová traverza s háky, což byla jakási hromadná šibenice. Zde byl oběšením popraven neznámý počet především židovských osob. Židé byli pro nacisty natolik podřadnou rasou, že si nezasloužili smrt stětím gilotinou, která byla považována za rychlý a efektivní způsob smrti, a proto bývali oběšeni. To trvalo déle a popravovaný více trpěl.

Lidé byli k trestu smrti odsuzováni za různé delikty. Za odbojovou činnost, za politické a hospodářské delikty, ale i za delikty kriminální. K trestu smrti tak mohl být odsouzen třeba člověk, který bez povolení zabil své prase, což bylo tehdy zakázáno a považovalo se to právě za hospodářský delikt.

Popravy vykonávali dva Němci a tři Češi. Popravčím byl kat Alois Weiss, jeho německý pomocník byl Otto Schweiger. Českými pomocníky byli Jan Kříž, který si později změnil jméno na německé Johan Kreuz, bývalý rotmistr československé armády Antonín Nerad a Robert Týfa.

Kat Weiss pobíral stálý plat, zatímco jeho pomocníci, kteří měli asistenci u poprav jako přivýdělek, dostávali 300 korun za jednu popravu.

Pankráckou sekyrárnu tvořila zasedací místnost, popravčí místnost a rakvárna. Všechny místnosti byly obloženy bílými kachlíky. Popravy gilotinou probíhaly vždy v úterý a ve čtvrtek.

V 8:30 hodin přijel na oddělení smrti II/A státní zástupce a sdělil dozorcům jména odsouzených, kteří měli být toho dne popraveni. Jmenované osoby pak vrchní dozorce nechal předvést spoutané před státního zástupce a byla jim přečtena zaběhnutá formule: „Jménem Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“ Pak byli odsouzení odvedeni do přípravné cely. Tam ještě směli napsat poslední dopis. Vpředu spoutané ruce jim však uvolněny nebyly.

Následně se museli odsouzení vysvléknout do spodního prádla a ruce jim byly spoutány za zády. Ženám byly vyčesány nebo ostříhány vlasy nad krkem. Takto byli vězni odvedeni do zasedací místnosti před pětičlennou komisi. V komisi zasedali státní návladní nacistické justice, funkcionář NSDAP, velitel pankrácké vyšetřovací věznice gestapa, lékař a zapisovatel. Státním zástupcem byla provedena identifikace odsouzeného a odsouzeným bylo oznámeno vykonání rozsudku. Následně bylo přečteno jméno odsouzeného a odsouzený jej musel potvrdit svým hlasitým: „Ano.“

Poté se dostavil kat Weiss se dvěma pomocníky a odvedli odsouzeného do popravčí místnosti oddělené jen černým závěsem.

V popravčí místnosti se nacházela gilotina. Měla ocelové vodící lišty vysoké 2,25 m, ve kterých se pohyboval nůž se šikmým ostřím o hmotnosti asi 60 kg.

Odsouzenci byly zavázány oči a byl položen na břicho na dřevěnou lavici tak, aby byl jeho krk ve výřezu pod ostřím sekery a čelo se opíralo o kožený řemen. Katovi pomocníci odsouzeného drželi, aby se v momentě spuštění sekery nepohnul. Kat Weiss stiskl páku, která spustila sekyru gilotiny. Odťatá hlava byla zachycena do plechové nádoby. Jeden z katových pomocníků pak rozvázal odsouzenému pouta na rukou, tělo vysvlékl a bylo odneseno do sousední místnosti – rakvárny. Čepel gilotiny další pomocník opláchl vodou z hadice a celý proces se opakoval. Celá poprava netrvala déle než jednu až dvě minuty. Rány padající sekyry prý byly slyšet po celé chodbě a ostatním vězňům způsobovaly velké trauma.

Za jeden den bylo takto popraveno 5-6 lidí. Kat Alois Weiss vedl velice pečlivě dokumentaci k popravám. Do knihy poprav zapisoval jména popravených a přesné časy, kdy byla poprava vykonána. Na šibenici, ocelové traverze s osmi háky, která byla umístěna na stropě vedle gilotiny se popravovalo mimo dny určené k popravě gilotinou a popravu většinou vedli příslušníci SS. Počet popravených osob oběšením není znám, k těmto popravám se nevedly tak podrobné záznamy.

V rakvárně byla těla popravených nejprve položena na zem do tvaru hvězdice kolem odtokového kanálku. Čekalo se, dokud z nich neodtekla krev. V šedém betonu podlahy jsou dodnes patrné stopy krve, která s podlahou chemicky reagovala. Následně byla těla uložena do připravených rakví z nehoblovaných prken. Okolo 17. hodiny byly rakve s těly odvezeny nákladním autem do Strašnického krematoria, kde byla za dozoru příslušníků SS zpopelněna a popel byl vysypán do jam kolem krematoria.

Ukončení poprav v Pankrácké sekyrárně přinesl teprve konec 2. světové války. V noci ze 30. dubna na 1. května byla gilotina nacisty rozebrána a z Karlova mostu vhozena do Vltavy. Do popravčí místnosti pak Němci umístili 360 kilogramů výbušniny. Demolici a zahlazení stop po popravách se jim však nepodařilo uskutečnit. O dva měsíce později vytáhli potápěči z Vltavy i gilotinu, která byla vrácena na původní místo.

Němci odešli z pankrácké věznice po několikahodinovém vyjednávání 5. května 1945. V oddělení smrti II/A bylo osvobozeno 55 osob. Z toho 3 ženy a 52 mužů, které Němci nestihli popravit. Několik stovek dalších vězňů bylo osvobozeno z ostatních cel pankrácké věznice.

Po osvobození od nacismu byli z pěti popravčích mimořádným lidovým soudem odsouzeni a popraveni oběšením katovi pomocníci Antonín Nerad a Robert Týfa. K trestu smrti byl rovněž odsouzen velitel celého oddělení strážmistr Karel Sauer. Ostatním se podařilo uprchnout do Německa.

Wikipedia uvádí, že se kat Alois Weiss dostal po válce do sovětského zajetí, z něj byl ale propuštěn do Německa, kde se usadil ve Straubingu.

Správnímu soudu v Německu později zaslal úřední dopis, kde uvedl, že vzhledem ke zrušení trestu smrti sice nemůže vykonávat svou profesi, ale formálně nebyla jeho práce ukončena a nárokoval si tedy odpovídající mzdu. Soud mu žádost zamítl.

V šedesátých letech dvacátého století dokonce požádal Weiss československé úřady o přiznání dvou let, kdy působil jako kat v Praze na Pankráci, aby mu tyto roky nechyběly pro zápočet do starobního důchodu.

Pankrácká sekyrárna se stala součástí Památníku Pankrác, který byl otevřen v roce 1965. Původně byl památník věnován obětem nacistů. Účelově opomíjel politické vězně popravené v Pankrácké věznici v éře komunismu. Po sametové revoluci byl tento nedostatek napraven. V současné době je památník spravován Kabinetem dokumentace a historie Vězeňské služby ČR.

Zdroje:

wikipedia.org / stream.cz