Článek
Úvod
V historii vědy se téměř pravidelně setkáváme s určitou formou soupeření teorií, které - dříve než jsou ověřeny a dostanou se do encyklopedií a učebnic – svádějí o oficiální uznání často dlouholetý boj.
V mezičase, než k takovému ověření dojde (a nezřídka i dlouho po něm) se - zcela nezávisle na tom, co se odehrává v oficiálních vědeckých pracovištích nebo v hlavách zainteresovaných teoretiků - šíří informačním prostorem médií všeho typu názorová střetnutí, kterých se účastní vědci různých oborů, novináři i laici a jediným jejich přáním je podpořit nebo naopak znevážit význam a dosah testované teorie.
Takováto atmosféra je velmi příznivá pro vznik fenoménu, kterým se hodlám v tomto článku zabývat – fenoménu fáma.
Řada teorií a interpretací přírodních i společenských jevů (např. astrologie, homeopatie), patří do kategorie jevů, k jejichž vysvětlení, popření, vyvrácení je k dispozici dostatek argumentů, informací, teorií, které lze získat z vědeckých publikací a jimiž jsou nesporně vyzbrojeni dnes studenti VŠ i SŠ.
Existují však kategorie teorií a interpretací jevů, které jsou do značné míry znepokojivé, k nimž chybí oficiální výklad i spolehlivé, ověřené teorie i informace (UFO) a které jsou navíc často tak složité, že při jejich výkladu se lidé raději spokojí se značným zjednodušením. Díky uvedeným znakům se interpretace „záhadného“ jevu, ve snaze o jeho uspokojivé vysvětlení, nebývale rychle šíří – tento jev nazýváme fámou.
Fáma je, dle klasické definice G. W. Allporta a L. Postmana (Allport, Postman, 1946), „sdělení, které se týká aktuálních událostí, kterému se má věřit a které se šíří od osoby k osobě, zpravidla ústně. Neobsahuje údaje, podle nichž by se dala posoudit jeho pravdivost“.
P. Janeček (Janeček, 2006) definuje fámu jako „rychle a spontánně se šířící neověřenou
informaci o událostech z veřejného života, která je pro lidi zajímavá.“
Dle J. Kapra (Kapr, 1994) nahrává snadnému přijeti fámy skutečnost, že „fakta, která se shodují s našimi představami přijímáme, to, co se s nimi neshoduje, máme sklon vysvětlovat jako náhodu, výjimku.“
Fáma je tedy pokusem o vysvětlení nějakého jevu, události, vzniklé na základě domněnek, nekompletních informací, které má zpravidla za úkol vyplnit náhle vzniklou mezeru v informacích vydávaných oficiálními zdroji. Jde zpravidla o jev nějakým způsobem pobuřující, šokující nebo odhalující, a proto se informace o něm šíří vždy velkou rychlostí, zejména v té skupině lidí, kterých se přímo dotýká. Jednou z příčin obtížného výzkumu fámy je i obtížnost získávání přesného a věrohodného záznamu fámy.
Fámy byly původně ústně tradované historky a příběhy, které měly blízko mýtům a pověstem. Nezřídka šlo o smyšlené, fiktivní příběhy, kolující mezi lidmi v mnoha obměnách. Šířily se v době tragických událostí (mor apod.). Lidé v nich hledali nejen příčinu a vysvětlení jevů, ale snažili se touto formou i o zmírnění vlastních traumat a obav.
Přes dlouhá historická období, která staré mýty a pověsti dělí od dnešních forem vyprávění, mají fámy řadu podobných znaků jako ony. Fámy dle sociologů jednoznačně odlišuje od mýtu jejich profánní charakter. Scénář fámy neobsahuje na rozdíl od mýtu žádné rituály ani žádné sakrální prvky. Terminologicky se fámy klasifikují jako současné pověsti (contemporary legends), městské pověsti (urban legends), moderní pověsti (modern legends) nebo městské mýty (urban myths).
Na ukázku uvádíme jednu z aktuálních fám. Týká se urychlovače LHC.
Podle odpůrců LHC vyprodukuje urychlovač miniaturní černou díru, která následně „spolkne“ Zemi a naruší tak fatálním způsobem život jejích obyvatel. Odpůrci urychlovače zažalovali fyziky u soudu pro lidská práva.
Fyzikové argumentují faktem, že v urychlovači nebude docházet mezi částicemi ani k tak silným karambolům, jakým je naše planeta vystavena při neustálém bombardování částicemi kosmického záření. Také počet kolizí v urychlovači bude ve srovnání se světem kolem nás zanedbatelný. Zjednodušeně řečeno, kdyby mohly procesy uvnitř urychlovače LHC ohrozit Zemi, pak by Země už dávno neexistovala, protože by ji zničily jevy ryze přírodní, např. kosmické záření.
V případě fám nejde přitom o jev neznámý. Každý člověk si pravděpodobně vybaví, že několik podobných historek typu fám sám vyslechl nebo je sám vyprávěl. Jde o příběhy, jejichž cílem nebylo svým výkladem neznámého jevu své blízké nepravdivě informovat nebo přímo klamat. Tím se fáma liší od terminologicky blízkých pojmů: klamu a dezinformace:
„Klamání je účelové chování (aktivní – pasivní) jednoho subjektu (původce) se záměrem, aby jiný subjekt (adresát) nabyl, vytvořil si nebo si ponechal představu o dané skutečnosti rozdílnou od té, kterou má on sám.“ Ve své pasivní podobě jde spíše o zatajování fakt než o aktivní ovlivňování se záměrem klamat.
Nejde ani o dezinformaci: Dezinformace je „Záměrně nepravdivá (falešná, lživá, nesprávná, zkreslená) informace sdělovaná s cílem uvést v omyl a ovlivnit příjemce tím, že ji bude považovat za pravdivou a důvěryhodnou“ (Zadražilová, 2007). Stejně jako klamání má i dezinformace svoji pasivní a aktivní podobu.
Podle J. N. Kapferera (Kapferer, 1992) je dělicí čára mezi informací a fámou pouze subjektivní. Jestliže se člověk dá přesvědčit o tom, co mu sdělil přítel nebo známý, bude to považovat za informaci, odmítne-li ji považovat pro sebe za věrohodnou, zachází s ní jako s klasickou dezinformací.
Stručná historie fámy
Příběhy fám jako neoficiálních sdělení kolujících formou ústního podání, nikoliv nezbytně nepravdivých, byly známy po celou historickou dobu ve všech společenstvích. Jsou známy fámy uváděné ve Starém zákonu, i starověkém i středověkém písemnictví. Fámy se rodily nejčastěji v době válek, epidemií či přírodních katastrof.
Dle P. Janečka (Janeček, 2009) se sociální vědy začaly vážně zabývat fámou teprve v souvislosti s negativním dopadem nepřátelské propagandy v době válečných konfliktů minulého století.
Společenskou nebezpečnost fám rozdělili sociologové do několika skupin:
Fámy rozdělující uměle společnost na vzájemně etnicky, nábožensky, genderově odlišné skupiny.
Důsledkem takové fámy jsou často sociálně i politicky, rasově i nábožensky motivované nepokoje. Ani po uklidnění takové fámy, podnět vyvolávající fámu z paměti jedinců zcela nevymizí, ale přežívá v povědomí jedinců i celých skupin jako vzorec či stereotyp chování. V podobné, nově vzniklé situaci se podle těchto vzorců lidé znovu aktivizují.
Fámy ze světa obchodu.
Úspěchy některých obchodních komodit vysvětlují fámy spojením obchodníků s mafiemi, praním špinavých peněz apod. Ty dokáží obchodníky uvedených komodit vážně poškodit. Známý je např. Goliášův efekt – největší a nejznámější obchody se vyskytují v největším počtu fám.
V komerční sféře se stále častěji objevuje nabídka škodlivých medicínských přístrojů a pomůcek, s jejichž vyvracením se může zájemce seznámit na webových stránkách Sisyfa (<http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1327169997>), ve Zpravodaji nebo ve sborníku Věda kontra iracionalita.
Podobným problémem se stávají fámy vyvolané mylně pochopenými informacemi o potravinových doplňcích, zázračných lécích, modifikovaných potravinách, homeopatii apod. (<http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1295007363>)
Konspirační teorie
Jejich vliv se údajně datuje od Velké francouzské revoluce. Příčiny neblahých událostí jsou připisovány elitám, nadnárodním tajným společnostem, finančníkům na Wall Street apod.) Tyto fámy mají vážné důsledky v tom, že podkopávají víru lidí v přirozený pokrok i mocenské struktury, které by ho měly zajistit. Podrobněji o konspiračních teoriích pojednává L. Kyša (<http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1221823098>)
Fáma má řadu příčin. Jednou z hlavních příčin fám je:
Potlačení kritičnosti
Uslyšíme-li něco, co chceme slyšet, nebudeme pochybovat o tom, zda jde o sdělení pravdivé nebo ne. Informaci přijmeme takovou, jaká je a nebudeme ověřovat její věrohodnost. Naše dosavadní kritičnost bude odsunuta do pozadí a dojde ke snadnému ztotožnění se s přijatou informací.
Krizový stav společnosti nebo společenské skupiny
V krizovém období, kdy skupina má povahu nesourodého seskupení a spolehlivé zdroje zvěstí jsou nedostupné, jednotlivci často sleví ze svých dosavadních kritických norem a přijmou za pravdivé i ty fámy, které by jinak vyloučili jako nepřijatelné.
Úroveň vzdělanosti
Snížené schopnosti pro ověřování věrohodnosti informací způsobené nízkou úrovní vzdělání ve vrstvě obyvatelstva je častou z příčin vzniku fám. V době totalitních režimů se však zapojují mezi šiřitele fám také lidé vzdělaní a inteligentní. Jejich skepse k oficiálním informacím vede k přesvědčení, že fáma má často blíže pravdě než oficiální zdroje. Z těchto důvodů nedokáže odhalit fámu ani důvěryhodný pramen nebo poukaz na její nelogičnost. Fámy mají tak velkou společenskou důvěru, že vyvracejí i obecně uznaná fakta např.:
1. v roce 2012 bude podle mayského kalendáře konec světa,
2. američtí kosmonauti nepřistáli na měsíci.
Fámy se šíří napříč kontinenty, často opakovaně a zatvrzele (oběti únosů za účelem odejmutí orgánů apod.)
Zajímavé je, že fámě se věří, pokud ji lidé za fámu nepovažují. Jakmile je ale označena jako fáma, ztrácí na intenzitě a přestává se šířit.
Závažnost fenoménu fám potvrzuje fakt vzniku Nadace pro výzkum fám. U nás se soustřeďuje záznam fám v ROZHLASE.(http://www.rozhlas.cz/cernasanitka/vasefamy)
Proč se fámám věří? Důvod je podobný jako u pseudovědeckého výkladu jevu.
Řada lidí nedosahuje svými vědomostmi k racionálnímu vysvětlení jevů. Šíření fám podporuje radost z jednoduchých vysvětlení. Fámy dávají člověku pocit, že rozumí skrytému řádu věcí.
Internet a fáma
Celosvětová síť otevřela šíření fám nebývalé možnosti. K šíření fám je k dispozici řada webových stránek, facebooků apod. Specifickým druhem dezinformací šířených prostřednictvím internetu jsou tzv. hoaxy. Hoaxy jsou nejčastěji e-mailové zprávy, které můžeme dostat jak od osoby nám známé, tak i z nějaké zcela cizí adresy. Falešná zpráva v sobě nese většinou nějaké varování, popis nebezpečí či prosbu o pomoc. Hoaxy jsou často silně emocionálně nabité, proto jim mnoho osob bez přemýšlení uvěří a rozesílá je potom dál.
Úspěch hoaxů stejně jako u fámy záleží na tom jak na ně my sami reagujeme. Pokud hoax smažeme a dál se jím nezabýváme, nemůžeme jím dále nikoho ohrozit. Pokud mu ale uvěříme a začneme ho přeposílat dál, neseme svůj podíl na důsledcích zprávy.
Literatura:
Allport, G. W., Postman, L. An Analysis of Rumor. In The Public Opinion Quaterly. 10th edition. American Association for Public Opinion Research : Oxford University Press, 1946. s. 501-517
Kapferer, J. N. Fáma – nejstarší médium světa. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. 154s.
Kapr, J. Náš život s fámou. Sociologický časopis. 1994. roč. 30, č. 1, str. 97
