Článek
Mannův Kouzelný vrch a Mozartova opera Kouzelná flétna. Podobnost čistě náhodná? Ani náhodou. Jde o díla iniciační. Podobně jako Goethův Viléma Meistera léta učednická a Viléma Meistera Léta tovaryšské, se zde předznamenává žánr románu, pojednávající o duchovním, psychologickém či společenském rozvoji hrdiny románu (Bildungsromán). Jak Mozartova opera, tak Mannův román dokládají, že uvnitř romantického jádra příběhu je skryt duchovní řád.
Thomas Mann patří k nejvýznamnějším prozaikům 20. století. Od roku 1929 téměř na počátku své literární dráhy již byl nositelem Nobelovy ceny. Kdo ho chce číst, může si vybrat z velkých románů, povídek i poměrně rozsáhlého díla esejistického. Je to dílo, které je velmi autentické v celém svém zaměření na obdiv, ale i analýzu rozkladu měšťanského světa sklonku 19. století. V dopisu příteli Mann poznamenává – „psát dopisy konce, je, zdá se, už od Buddenbrooků mým úkolem…“ Není divu – sám přeci pocházel z hansovní rodiny, která byla přímo prototypem měšťanských patricijů, jejich hodnot a kultury. K modelaci postav i příběhů používal „předlohy“ ze svého nejdůvěrnějšího okolí. Sledoval ve svém díle jejich slávu i jejich rozklad
Narodil se v Lübecku v roce 1875, tedy na samém počátku stmívání této skvělé epochy. Jeho literárním debutem byl román jeho rodiny „Buddenbrookovi“ v roce 1901 a pak další a další prózy, jedna každá umělecká událost - Smrt v Benátkách (1913), Kouzelný vrch (1924), Mario a kouzelník (1930), Josef a bratří jeho- tetralogie, inspirovaná několika řádky biblického textu, židovské téma psané v letech 1933-1942. Nejen pro tento rozsáhlý román, ale i pro své postavení humanisty, byly knihy Thomase Manna v r. 1933 spáleny na proslulé hranici nacistů a Mann emigroval do Švýcarska, byv v roce 1936 pro své antinacistické postoje zbaven německého občanství. Tady jenom malá odbočka : Avšak nové občanství on i jeho velká rodina dostal od Československé republiky – s domovským právem v malém východočeském městečku Proseči. S československým pasem se vystěhoval v roce 1939 do USA. V průběhu válečných let psal své dílo patrně nejvýznamnější - Doktor Faustus,život a dílo hudebního skladatele Adriana Leverkühna, vyprávěný jeho přítelem (Serenem Zeitblomem). Zachycuje život v Německu v první polovině 20. století. Román publikoval v roce 1947. Po návratu z USA pak napsal ještě několik dalších knih až do roku 1952, kdy zemřel ve Švýcarsku .
O románu Kouzelný vrch začal Mann uvažovat, když poznal Davos a prostředí horských sanatorií v době, kdy se zde jeho žena Katja léčila z tuberkulózy. V řídkém alpském duchu tak proudily horečnatě myšlenky sklonku 19. století. V roce 1912 si načrtl začátek, v roce 1919 začal psát a roku 1924 román vyšel. Hrdina románu, jak autor zdůrazňuje - prostý hrdina – prostý v tom smyslu, že ačkoli lodním inženýrem, o životě toho ví pramálo, natolik málo, že ho zláká dlouhodobý pobyt v sanatoriu, jeho kosmopolitní prostředí, pevný a pravidelný řád. Hans Castorp zůstal v sanatoriu sedm let stal se tu hledajícím – poznal tu nemoc, smrt, lásku, naučil se přemýšlet o své existenci a o běhu světa. Jeho myšlení diskusemi a polemikami ovlivňují dva spolupacienti – stoupenec liberální demokracie a svobodný zednář Settembrini, který chápe význam svobodného zednářství v ve společensky činorodém úsilí, proto také nutí Hanse k návrat u dolů, do nížiny, do aktivního života.. Druhým je „advocatus diaboli“ ďáblův advokát, jezuita prof. Naphta, který stále a velmi přesvědčivě poukazuje na bezmocnost názorů Settembriniho, kritizuje jeho pojetí svobodného zednářství, zejména proto, že ho zbavuje jeho tajemství, obhajuje a ospravedlňuje násilí a teror, které předvídá. Ale to je řečeno hodně povrchně, protože ani neumím zachytit všechny debaty, které mezi těmito dvěma diskutéry probíhají a Hansem, který zpravidla souhlasí s oběma. Konec diskusí je otevřený, není zcela jasné, jak se hrdina rozhodne. Není to Settembrini, kdo Hanse donutí k odchodu ze sanatoria, k návratu do aktivního a činorodého života. Neboť nakonec se Castorp odhodlá odejít, ale autor ho posílá do vřavy 1. světové války. V posledním odstavci prózy , v kapitole závěrečného mystického snu, se autor s Hansem Castorpem loučí: „Sbohem, Hansi Castorpe… Tvůj příběh skončil. Dovyprávěli jsme jej; nebyl ani kratochvilný ani zdlouhavý, byl to hermetický příběh…“zdůrazňuji – autor sám mu dává charakteristiku hermetický – což má svůj význam. Neboť v románu je přítomna Mannova autorská ironie – tedy je i kratochvilný a příběh je zdlouhavý- při prvém čtení (román má 800 stran) mne napadalo , že je tak dlouhý jako těch sedm let mudrování o životě. Ale slovem hermetický Th. Mann čtenáři ukazuje na další, uzavřený význam románu, který nabízí k objevení. Pokusů o vysvětlení románu jistě již bylo mnoho, vím, že např. S:. Christa R. se o to pokusila ve své M:. práci, kterou bohužel neznám.
Dnes zednářství láká filmaře především kvůli tajemným prostorám a záhadným rituálům. Příběh románu Kouzelný vrch je iniciační příběhů, je to román iniciace – jeho hrdina prochází v sanatoriu, v lese, v horách iniciačním prostorem. Sanatorium a příroda jsou analogií podsvětí, a zároveň kouzelného vrchu z tradice parsifalovské a faustovské, ale i pohádek. Že se jedná o symbolický význam sedmi učednických let, je též zjevné, hrdina-učeň prochází mnoha zkouškami, a na cestě iniciace ho provázejí dva mistři - zasvětitelé. Ve srovnání s ostatními texty, které jsem na toto téma četla, si myslím, že se jedná o velmi odpovědnou snahu něco poznat a pochopit V pojetí Kouzelného vrchu neznamená tato iniciace odpoutání od světa, není obratem k mystice, k Bohu, ale je určitou, počáteční fází hrdinova vývoje ke zmoudření v příklonu k pozemskosti, k hledání mnohoznačného a nikdy zcela nedešifrovaného smyslu světa. Jistě se jedná o nastoupení celoživotního hledání smyslu života a nakolik v něm pod vlivem dalších životních událostí uspěje hrdina, není vůbec jasné.
