Článek
A čím že to Češi nejnověji popudili Kreml? V podstatě šlo o to, že Maroko, které má ve skladech přes sto tanků T-72, jich jako první africká země dvacet poslalo na Ukrajinu. Podle alžírského časopisu Menadefence tyto tanky modernizovala česká firma Excalibur ve Šternberku.
Hlásná trouba Kremlu Marija Zacharovová zprávu ovšem jako obvykle pojala po bolševicku a zasadila ji do smyšlených potěmkinovských kulis. Česká strana podle ní Maroku zabavila „74“ (!) tanků, aby je předala „neonacistickému režimu“ v Kyjevě, přičemž Maročané „byli postaveni před hotovou věc“. Agentura TASS kremelskou troubu Mášu citovala: „S lítostí pozorujeme, že se opakuje smutná zkušenost 2. světové války, kdy české podniky jako součást vojensko-průmyslového komplexu nacistického Německa neúnavně zásobovaly třetí říši výzbrojí pro její válku proti SSSR.“
Mluvčí Excalibur Army Andrej Čírtek suše prohlásil, že dezinformace nemá cenu komentovat a mluvčí českého ministerstva zahraničí Daniel Drake byl rovněž stručný: „S lítostí pozorujeme, že se z ruského ministerstva zahraničí stalo ministerstvo lží a války.“
Není známo, zda Zacharovová vůbec tuší, o čem mluví a zda někdy měla možnost přečíst si něco o II. světové válce ze seriózních historických zdrojů. Mezi ně přirozeně nelze zařadit jakoukoliv publikaci ze sovětské éry a už vůbec ne názory diktátora Putina, který dějiny Velké vlastenecké války zcela k nepoznání zdeformoval v ruský prospěch a svou pomatenou vizi nutí Rusům už i v učebnicích pro děti.
Sověti se s Němci sbližovali už po I. světové válce
Obě země, Německo i Sovětský svaz, k sobě měly po I. světové válce blízko, protože s nimi nikdo nechtěl kvůli dluhům obchodovat. Ale už v roce 1922 (16. dubna) uzavřeli Sověti v italském Rapallu právě s Němci svou první mezinárodní smlouvu po Říjnové revoluci a vymanili se tak z izolace. Obě země obnovily diplomatické styky, navzájem se zřekly náhrady válečných škod a přiznaly si doložku nejvyšších výhod. Spolupráce nastala i ve vojenské oblasti, kdy Rusové získali moderní vojenskou techniku a těžké zbraně a Němci na oplátku mohli v Rusku cvičit své letce. Obě strany si vybudovaly i společná vojenská zařízení, jako tankovou školu v Kazani, cvičiště pro součinnost dělostřeleckých a leteckých sil ve Voroněži a leteckou školu v Lipecku. Obcházely tak Versaillskou smlouvu a Rusové tím vlastně napomáhali Němcům přiblížit svět ke II. světové válce. Němci také využívali v letech 1939–1940 sovětskou ponorkovou základnu Zapadnaja Lica na poloostrově Kola. Ve 30. letech pak obě země spojoval diktátorský režim a kult vůdce strany. Další Německo–ruská smlouva následovala v říjnu 1925 v Berlíně. Jednalo se o hospodářskou smlouvu o spolupráci v železniční a námořní dopravě, o daních, o ochraně průmyslového vlastnictví a o úvěru pro Sovětský svaz ve výši 106 miliónů marek na financování sovětských zakázek v Německu. V dubnu 1926 byla podepsána další smlouva o přátelství a neutralitě mezi SSSR a Německem, ve které se obě strany zavázaly zachovat neutralitu v případě útoku třetí země. K tomu SSSR obdržel další úvěr na 300 miliónů marek.
Nástup Hitlera a Pakt Ribbentrop–Molotov
S nástupem Hitlera (který komunisty nenáviděl ) k moci, spolupráce na čas skončila. Německo se ostře vymezilo proti Sovětskému svazu a v roce 1936 uzavřelo s Japonskem dohodu nazvanou „Pakt proti Kominterně“, ke kterému se záhy připojila Itálie a další země. Náplní smlouvy byl boj proti komunistické propagandě čili SSSR.
Hitler ale „pakt“ zanedlouho porušil, když 19.8.1939 podepsal Německo-sovětskou obchodní smlouvu, na jejímž základě SSSR získával průmyslové vybavení jako obráběcí stroje pro výrobu moderních zbraní, vzorky německých zbraní a také úvěr na 200 milionů marek. Agrární zaostalý Sovětský svaz platil komoditami, kterých se Němcům naopak nedostávalo – surovinami a obilím.
Podstatnější ale pro obě strany byla následující Smlouva o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem podepsaná v Moskvě 23.8.1939 známá jako Pakt Ribbentrop–Molotov. Tento pakt porušil celou řadu mezinárodních norem, smluv a dohod. Součástí smlouvy byl i tzv. tajný dodatek, jenž vymezoval sféry vlivu obou zemí v Evropě a rozdělení Polska. Jeho existenci Rusové zuřivě zapírali až do roku 1989.
Svět byl spoluprací dvou režimů, které se navenek nenáviděly, v šoku. „Jakže? Dva nesmiřitelné režimy, které pro sebe měly jen slova opovržení, se dohodly, že budou spolu žít v míru? Neuvěřitelné,“ psal americký, britský i francouzský tisk.
Spolupráce gestapa a NKVD. Sověti zradili své německé soudruhy
Spolupráce dvou nejobávanějších tajných policií na světě začala ještě před paktem Ribbentrop–Molotov. Odstartovala v lednu 1938 a spočívala především ve výměně a deportacích nepřátel druhé strany. Rusové vydávali Němcům politické nepřátele NSDAP, tedy převážně německé komunisty, kteří po požáru Reichstagu v únoru 1933 utekli právě do SSSR, kolébky komunismu.
Rozsah těchto výměn politických nepřátel není dodnes přesně znám. Nicméně protokol, který mezi sebou represivní orgány obou totalitních režimů podepsaly 5. ledna 1938, uvádí jména 45 občanů Německa, Rakouska a dalších zemí odsouzených k deportaci ze SSSR do Říše. Jestliže se zpočátku jednalo ze strany NKVD o desítky lidí, po roce 1939 šly počty do stovek.
Němečtí komunisté tak byli zrazeni svými sovětskými soudruhy, z jejichž pohledu ale šlo jen o politický pragmatismus. Např. německý komunista a šéfredaktor stranických novin Die Rote Fahne Heinz Neumann byl roku 1935 spolu se svou přítelkyní Margarete Buber-Neumann vypovězen z Německa a uchýlil se do SSSR. Zde byl o dva roky později v rámci stalinistických čistek zatčen NKVD, ve vykonstruovaném procesu obviněn ze špionáže a popraven. Jeho družka dostala pět let v gulagu, načež byla v roce 1940 deportována zpět do Německa, kde jako komunistka nafasovala dalších pět let vězení a zbytek války strávila v koncentračním táboře Ravensbrück. Zážitky z obou lágrů pak vylíčila ve své knize „Zajatkyní Stalina i Hitlera: svět v temnotě“ (1949).
Politický azyl hledal v SSSR i Ernst Fabisch z Komunistická opozice mládeže, po kterém šlo gestapo. V dubnu 1937 se dostal do spárů NKVD a byl vězněn až do ledna následujícího roku, kdy ho Rusové předali svým německým přátelům. Zemřel o pět let později v koncentračním táboře Osvětim.
Podobně proradně zacházeli Sověti i s židy. Max Zucker po Hitlerově nástupu emigroval za svým synem do Sovětského svazu, kde jej roku 1937 zatkla NKVD a obvinila ze špionáže. Po dvou letech v sovětských lágrech byl předán zpět do Německa a skončil ve varšavském ghettu, kde jej 3. října 1941 ubili příslušníci SS.
Listopad 1939. Polsko je dobyto a sovětský důstojník se zdraví s německým.
Bratříčkování soudruhů a nacistů v Polsku vyústilo v Katyň
Na sklonku roku 1939 soudruzi z NKVD a nacisté z gestapa uskutečnili několik společných jednání (Lvov, Brest, Přemyšl). Výsledkem byl přesun 42 492 polských válečných zajatců do Říše. Němci oplátkou předali Rusům 13 757 zajatých vojáků z východního pohraničí Druhé polské republiky. Na základě jednání v Přemyšli došlo údajně k výměně 150ti politických vězňů.
Na jednáních mezi oběma stranami padlo i rozhodnutí, jak se naloží s polskými důstojníky a příslušníky inteligence s tím, že se budou „vzájemně se informovat o vhodných opatřeních za tímto účelem“. Začátkem února 1940 se pak měli sejít na loveckém zámečku Hermanna Göringa v Romintenu šéf SS Heinrich Himmler a šéf NKVD Lavrentij Berija. Na programu schůzky měla být spolupráce gestapa a NKVD v oblasti potlačování polského hnutí odporu.
Další v řadě byla konference v Zakopaném (20. února- 2. března 1940), kde Německo zastupoval Adolf Eichmann a SSSR Grigorij Litvinov. Dokumenty sice dodnes nebyly zveřejněny, nicméně badatelé se domnívají, že konference zřejmě vydláždila cestu ke katyňskému masakru.
Tři dny po jejím skončení sovětští představitelé na zasedání Politbyra rozhodli, že polští důstojníci a příslušníci inteligence držení v táborech v Kozielsku, Starobielsku a Ostaszkowě budou zavražděni.
Když zrádce mluví o zradě. Kdo kolaboroval s nacisty více?
Vraťme se ale k českým zbrojovkám vyrábějícím pro nacisty a podívejme se, jak to začalo. Na začátku byla Mnichovská dohoda (30. září 1938), kdy nás opustili naši spojenci a vydali napospas Hitlerovi. Připomeňme jen, že mezi ony zrádce patřil i Sovětský svaz, se kterým jsme měli smlouvu o vojenské pomoci (navázanou na pomoc Francie). Když nacisté naše území obsadili (bohužel jsme se ani nebránili), zmocnili se Němci našeho území včetně zbrojovek. A ano, zrada našich spojenců se nakonec obrátila proti nim – jak na západní, tak i na východní, frontě používali Němci naše zbraně.
Evropa předla uspokojením, že byl zachráněn mír a dva totalitní režimy, Hitlerovo Německo a Stalinův Sovětský svaz, si nakonec ze samého nadšení padly kolem krku a své přátelství stvrdily zmíněným paktem Ribbentrop–Molotov. Toho dne se v Kremlu pila vodka po kýblech a nacisté se s bolševiky objímali jako největší kamarádi. Pak už nic nebránilo tomu, aby Wehrmacht 1. září 1939 Polsko napadl. Vzápětí zaútočila z východu na nechráněné polské hranice Rudá armáda. Dle dohody si partneři ve zbrani obsazené území rozdělili pěkně půl na půl a rozpoutali tak vlastně společně II. světovou válku (trochu se přiživili i Slováci, kteří se invaze do Polska také ochotně zúčastnili a byli za to Adolfem odměněni územím horní Oravy a severní Spiše). A porcování Evropy pokračovalo. Rusové kryli Hitlerovi záda aby mohl bezstarostně napadnout západní Evropu. Když v červnu obsadil Paříž, Stalin zaútočil na pobaltské státy a připojil je k SSSR. Jako první blahopřál Hitlerovi k bleskovému tažení na Západě jménem sovětské vlády Vjačeslav Molotov. Sověti byli nadšeni, že jejich nepřátelé imperialisté (a navíc demokraté) dostávají od Hitlera na frak. Oba diktátoři měli ze své spolupráce takovou radost, že 28. září 1939 podepsali v Moskvě další smlouvu o „přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie“.
Rusové mají zradu, nenávist, lež a agresivitu v DNA
Sověti spolupracovali s nacisty před válkou velice intenzivně. Když se jim to hodilo, zradili své (nejen) německé i rakouské soudruhy, kteří u nich hledali politický azyl, zradili Československo, když mu vůbec nijak nepomohli (Stalin dokonce připojení k Říši schvaloval) a zradili i celou Evropu, když se spolčili s Hitlerem a napomáhali mu při dobývání Evropy. Sami pak napadali sousední země, kradli území a okupovali a drancovali řadu zemí, v nichž pak rozsévali jen smrt a bídu. A teď si stěžují, že je někdo zradil?
Co se týká opakovaných nehorázných výroků fanatické dezinformátorky Marie Zacharovové (nejen) na adresu Česka, je třeba je brát jako součást kremelské propagandy, která si nezadá s tou goebbelsovskou. Jevgenij Satanovskij, orientalista a politolog, který dříve pracoval na prokremelském kanálu Solovjov LIVE na její adresu na youtube v pořadu izraelského novináře Alexandra Waldmana řekl: „Taková Máša Zacharovová Židy opravdu nemá ráda a vůbec se tím netají. Další těžce chlastající mrcha, která je nicméně mluvčí našeho ministerstva zahraničí.“ V Kremlu ale nejde o žádnou zvláštnost, jsou to přece jen Rusové. Vzpomeňme jejího kolegu Medveděva, který je na tom s alkoholem i psychikou mnohem hůř.
Kreml by si měl zamést nejprve před svým prahem, než začne soudit jiné kvůli kolaboraci, a propagandistka Zacharovová by se měla dovzdělat, omezit pití a neměla by se tak okatě zaprodávat šíření lží a bludů.
Zdroje:
Wikipedie: Rapallská smlouva
Wikipedie: Pakt Ribbentrop–Molotov
Ve znamení spolupráce: Jak vypadala kooperace sovětské NKVD a gestapa? | 100+1 zahraniční zajímavost
Kment Zdeněk: Valašsko v područí hákového kříže. Echo Books 2017
