Článek
Je třeba uznat, že velebníčci byli, co se výroby jakéhokoliv alkoholu týká, nesmírně čilí a aktivní. Tato historická úloha církve je dosti opomíjena a ona samotná tyto znamenité zásluhy o rozvoj pivovarnictví, vinařství a pálení tvrdého alkoholu nijak zvlášť nepřipomíná. Možná proto, že mniši a kněží současně patřili v tehdejší společnosti mezi největší konzumenty piva a vína. Nezanedbatelnou skutečností rovněž je, že z piva, vína i páleného alkoholu plynuly církevním otcům nemalé zisky.
V 8. století se ve střední Evropě pěstoval chmel již cíleně. V raném středověku se výroby piva ujaly kláštery (byť část církve považovala pivo za pohanský nápoj a uvažovala o jeho zákazu) a začalo se vařit ve velkém.
Mniši - první výrobci piva a největší pijani
Klášterní pivovarnictví kulminovalo ve vrcholném středověku (11.–14. stol.). První písemná zmínka o produkci piva na našem území pochází z roku 993, a to v souvislosti s vysvěcením Břevnovského kláštera druhým českým biskupem Vojtěchem. Zdejší benediktýni totiž v klášteře nejen pivo vařili, ale také se jím v nemalé míře nalévali a v pivním opojení zapomínali na své původní poslání. Pozdější světec Vojtěch proto výrobu piva mnichům zarazil pod trestem vyobcování z církve a nepopulární verdikt zrušil až papež Inocenc IV. na 103 přímluvu českého krále Václava I. Klášterní pivovarnictví se tak mohlo vesele rozvíjet dál.
Nejstarším dokladem souvisejícím s pivem v Čechách je nadační listina knížete Břetislava I. (1034–1055) z roku 1039, ve které přidělil kapitule ve Staré Boleslavi desátek z chmele pěstovaného na jeho vrchnostenských dvorech v Žatci a ve Staré i Mladé Boleslavi. Dalším dokumentem týkajícím se vaření piva je Zakládací listina vyšehradské kapituly z roku 1088, ve které první český král Vratislav II. (1085–1092) přidělil zmíněnému sboru kanovníků, mimo jiné dary a privilegia, desátek chmele na vaření piva, a to konkrétně z obce Desná. Jsou v ní jmenováni „pivovařiči“ Sobík, Šešůra a Častoň z osady Trávník. O pivu se zmiňuje i nadační listina krále Soběslava I. (vládl 1125–1140) z roku 1130. Panovník v ní stanovil kapitule na Vyšehradě desátek z vyrobeného piva odváděný poddanými z podhradí.
Na obou středověkých obrázcích vidíme stejnou scénu. Mnich vaří sladinu. U nohou má putny se studenou vodou, kterou průběžně dolévá do kotle, čímž reguluje teplotu várky. Vlevo nahoře je šesticípá hvězda, hexagram, symbol pivovarníků. Obrázek vlevo je z roku 1437.
Pivo místo chleba. Mniši vypili denně i 20 piv
Pivo bylo ve středověku považováno vedle nápoje i za jídlo. Každý kanovník na Vyšehradě proto, mimo jiné, obdržel týdně jedno vědro piva.
Kláštery záhy přestaly vyrábět pivo jen pro vlastní potřebu a staly se velkokapacitními výrobci. Každý klášter měl svou chráněnou recepturu a výroba piva pro ně měla značný hospodářský význam. Navíc spotřeba samotných mnichů nebyla malá – každý z nich prý denně dokázal pozřít 5 až 10 litrů piva. Je však třeba dodat, že zvláště v době půstů mělo pivo funkci výživného nápoje, a navíc bylo i slabší.
Také první pivovary vyrostly u klášterů, ten nejstarší a dodnes fungující již v roce 1146 ve Weihenstephanu u Freisingu. Některé kláštery dokázaly ve vrcholném středověku prodat až 3 tisíce hektolitrů ročně, čímž značně obohatily své pokladny.
Církevním otcům se podnikalo dobře, protože nemuseli, na rozdíl od měst, platit panovníkovi daně. Výnosný kšeft jim postupem doby začali panovníci zakazovat, jedním z nich byl např. římský císař a český král Zikmund Lucemburský.
Tři mniši u večeře dobrého pití. Eduard Grützner, olej, 1885
Kláštery zakládaly vinice a vyráběly víno
První vinice u nás založili již Římané na jihu Moravy. Dalšího rozvoje se vinařství dočkalo v období Velké Moravy v 9. století. Vinařství se chopila církev, protože potřebovala mít dostatek vína (konkrétně mešního, které musí splňovat několik přísných norem) pro své katolické mše svaté, kde víno symbolizuje krev Ježíše Krista.
Církev se tak od 11. stolet,í podobně nedostižným způsobem, jako to učinila u piva, zasadila i o rozvoj vinařství v českých zemích. Na boomu českého a moravského vinařství měly v 11. až 13. století největší zásluhu kláštery a opatství, které zakládaly vinice a zdokonalovaly vinařské techniky.
Mikoláš Aleš, Mniši pijí. Dopisnice 1901 vinárna Eugena Patsche.
Nehynoucí zásluhy mají pak zejména řády jako Cisterciácký, Premonstrátský, Dominikánský a Benediktinský. Dodnes spousta značek nese označení jako klášterní víno apod. V západní Evropě existují desítky a desítky vín klášterního původu. Velebníčci dováželi odrůdy vinné révy např. z Německa, Francie i Itálie a současně s tím importovali i nové pěstitelské postupy, jako např. prořezávání révy apod.
Např. na rozvoji a vylepšení šumivého vína v oblasti Champagne mají nepopiratelnou zásluhu benediktinští mniši Dom Pierre Pérignon, Dom Thierry Ruinart a Jean Oudart.
Mniši v klášterním sklepě koštují. Eduard Grützner, olej, 1884
Kláštery dominovaly i ve výrobě destilátů
Jako první objevili destilaci čínští alchymisté někdy v 7. století a od 9. století ji už znali i Arabové. Výraz alkohol pochází z arabského slova „al-kuhl“ a znamená jemná substance. V době křížových výprav v 11. a 12. století se jemná substance dostala do Evropy, kde se nového vynálezu ujali španělští alchymisté a začali vyrábět vinný destilát z nekvalitních vín. Nazvali jej poeticky „aqua vitae“, voda života. Byla považována za univerzální lék a za prostředek k prodloužení života.
Výroby léčivého elixíru se ihned chopila církev a začala v klášterech budovat první pálenice. První písemný záznam o destilaci alkoholu z vína máme ze 13. století právě z italského kláštera. Ve Skotsku aqua vitae vyráběli mniši z ječmene a my tuto „vodu“ známe dnes pod pojmem whisky. Zasloužil se o ni mnich John Cor a první písemný záznam o výrobě klášterní whisky pochází z roku 1494.
Klášterní palírna na „živou vodu“. Středověká rytina
Zásluhy mají mniši především ve výrobě bylinných likérů, které mají k léčivým nápojům přece jen blíže než třeba zmíněná whisky nebo pálenka z ovoce. Např. vynálezem známého likéru Benedictine je benediktinský mnich Dom Bernardo Vincelli, likér Chartreuse měli na svědomí kartuziánští mniši (vyrábí jej dodnes) anebo např. likér Trappistine je původem z cisterciáckého kláštera v Orvalu.
Mniši s živou vodou léčili veškeré neduhy. Můžeme proto konstatovat, že v ranném a vrcholném středověku byly největšími exportéry destilátů, jak jinak, opět kláštery.
Zdroje:
Kment Zdeněk: Hospody a jejich historická úloha v české společnosti. 2011
Kment Zdeněk, Baletka Ladislav: Rozmarné hostince valašské. 2019
