Článek
Vznik hnutí, sdružujícího ochránce přírody, chovatele domácích i hospodářských zvířat, houbaře i veškeré milovníky přírody, byl přímou reakcí na prudký nárůst nehod způsobených myslivci v celé republice, o kterých informují média stále častěji. Nejnebezpečnější jsou myslivci paradoxně sami sobě, a to především při společných honech. V ohrožení života však jsou i ostatní lidé pohybující se po lesích. Mnohem hůře jsou na tom ale psi, domácí zvířata a dokonce i zákonem chráněné druhy. Myslivci však kritiku odmítají a tvrdí, že vzácná zvířata střílejí pytláci.
Ochránce přírody svého času rozzuřil případ, kdy poblíž rybníku Žabakor nedaleko Mnichova Hradiště neznámý pachatel brokovnicí sestřelil vzácného orla mořského zrovna v době, kdy zde místní myslivecké sdružení pořádalo lov na kachny.
„Je to pustá lež, nikdo z nás na orla nestřílel,“ brání se nařčení vrchní lovčí. „Osobně jsem všechny honce před lovem instruoval, jak kachna vypadá a na ukázku jsem dokonce přinesl jeden vycpaný exemplář z kabinetu místní školy.“
Častým terčem myslivců jsou rovněž psi všech ras bez ohledu na to, zda se zatoulali nebo jsou zrovna se svým pánem na vycházce. Jedním z těch, kteří v poslední době přišli o svého miláčka je i Ludvík Kutálek, který na procházce podél lesa u Jaroměřic na chvíli pustil svého jezevčíka z vodítka. „Slyšel jsem Bobíka, jak šustí v listí nedaleko ode mně, když se ozval výstřel,“ líčí poslední Bobíkovy okamžiky nešťastný majitel. Dotyčný nimrod však vinu necítil a hájil se tvrzením, že pes byl zdivočelý a štval jelena.
Občas se i stane, že se střelci v zelených kamizolách spletou a trefí některé z hospodářských zvířat. Před časem např. člen mysliveckého sdružení Jasénka odstřelil u Vsetína kozu přivázanou ke kolíku. Pomekávajícího přežvýkavce, poklidně se pasoucího u stavení, považoval prý za muflona.
Kritikou na adresu lovců nešetří ani jeden ze zakladatelů HZBL Josef Pošusta z Hrozenkovských pasek, bydlící ve své dřevěnici u lesa již 52 let.
„Nerozeznají jezevce od mravenečníka a kvůli trofeji jsou ochotni skolit třeba i žirafu, kdyby se náhodou v lese objevila,“ rozčiluje se chalupář, jemuž zdejší myslivecký svaz pravidelně redukuje stav hospodářských zvířat. „Dodnes po nich marně žádám náhradu za čínského vepříka, dva psy, čtyři ovce, několik krůt a hus a asi 20 holubů.“
Co do hmotnosti se ovšem největší úlovek podařil myslivci Františku Řepovi, jenž si na moravsko-slovenském pomezí ve večerním šeru políčil na medvěda a zastřelil krávu.
„Mručela jako brtník,“ vymlouval se Řepa a zapřísahal se, že se černě vybarvená kráva v houštinách stavěla na zadní jako medvědí samec v ohrožení.
O tom, že nebezpečí může v lese číhat i na člověka, se nedávno přesvědčil houbař na Chrudimsku, který si v roští pochutnával na svačině. Lékař na středisku mu z těla vytáhl devatenáct kančích broků. „Zaslechl jsem chrochtání a mlaskání, jako když si bachyně pochutnává na bukvicích,“ uvedl posléze dotyčný lovec do policejního protokolu. „Byl jsem přesvědčen, že mám na mušce kapitální kousek divokého vepře.“
Podobně špatné zkušenosti má i dvaaosmdesátiletý Alois Koudelka, kterému člen mysliveckého cechu před časem sprovodil ze světa starého tažného koně Ferdu, kterého si úvozem odváděl z pastvy domů.
„Byla to veliká tragédie,“ vzpomíná drobný stařík se slzou v oku. „Málem mi ustřelil hlavu, pacholek jeden. Chudák Ferda to zranění ale už nerozchodil.“
Tato příhoda dědouška natrvalo poznamenala. „Od té doby chodím do lesa pouze v plechovém kabátě a s přilbou po Wehrmachtu,“ líčí své obavy Koudelka a názorně ukazuje, jak se přískoky od stromu ke stromu pohybuje při sběru ostružin.
Po těchto alarmujících zprávách lídři HZBL adresovali ministru životního prostředí žádost, aby s okamžitou platností nechal odebrat všem myslivcům střelné zbraně a nahradil je lasy, bumerangy a sítěmi.
Hlavním bodem volebního programu HZBL je snaha o novelu zákona o myslivosti, ve které by aktivisté chtěli prosadit mimo jiné návrh, aby nimrodi museli pravidelně co půl roku absolvovat návštěvu u optika a současně složit zkoušku z identifikace živočichů žijících na našem území.
Podle přírodovědců z olomoucké univerzity by se k tomuto účelu dobře hodila bohatě ilustrovaná publikace autorky Jiřiny Baňaté „Zvířátka na dvorku, na poli i na palouku“.
„Je to zdařilá učebnice,“ tvrdí doc. Emil Jarabý z pražského institutu pro vzdělávání mládeže. „Děti prvního stupně základních škol si v ní každého zástupce naší fauny mohou prohlédnout na obrázku a své znalosti ihned vyzkoušet v přiloženém testu, kde jsou živočichové zobrazeni již bez popisky.“
Radikálnější křídlo hnutí však zkouškám nevěří a ústy svého mluvčího požaduje, aby zmenšené vydání cvičebnice bylo dodatečně přišroubováno ke všem loveckým zbraním.
„Když si nebudou jisti, na co míří, mohou si ihned příslušný exemplář nalistovat!“
