Článek
Služeb záchytky by přitom mohli využít i přespolní, jak o tom svědčí např. nedávná moravská mise náměstka ministra zdravotnictví, kdy se delegace zastavila na skok i ve valašské pálenici. Podle svědectví ministerského šoféra se pan náměstek během prohlídky tak zhulákal, že k jeho oživování bylo potřeba povolat vozidlo rychlé záchranné služby, neboť transport na nejbližší záchytku do devadesát kilometrů vzdálené Kroměříže by určitě nepřežil. Údajně poslední, co si pan náměstek pamatuje, když mu záchranáři ještě na místě pumpovali žaludek, bylo, že ostatní pijáci zpívali „My jsme Valaši, jedna rodina“. Od té doby se po chodbách ministerstva šušká, že Valaši snesou všechno a žádnou záchytku nepotřebují.
Úvahy podobného typu nepřímo potvrzují i sami zdravotníci. MUDr. Hanuš Stojka se dokonce domnívá, že slivovice má do jisté míry až zázračné mumifikační účinky. Často vzpomíná na loňskou příhodu, kdy mu 11. ledna krátce před půlnocí přivezli zcela zmrzlého Jaromíra Ďugalu, bytem ve Vsetíně Rokytnici. Teplota vzduchu dosahovala mínus 29 stupňů Celsia. Podle záznamu na příjmu pacienta pan Ďugala vypil litr a půl slivovice a nejevil žádné známky života. Lékař mu naměřil neuvěřitelných 8,21 promile alkoholu v krvi, zatímco tělesná teplota poklesla na hodnotu běžnou u hibernujících brtníků. Když se mu po čtyřech hodinách rozmrazování za pomocí redlampy a horké koupele podařilo nahmatat puls, zničehonic se probral a prohlásil: „Tož to sem si ale včera pěkně zachlastal!“ a odešel na ranní šichtu do nedalekého družstva.
Většina obyvatelstva by přitom zařízení pro alkoholem zmožené občany uvítala, nejvíce však strážníci městské policie. Např. rožnovští strážníci se letos celý srpen místo obouvání botiček museli věnovat rozvozu podnapilých rekreantů a cizinců, protože záchytná stanice je příliš vzdálená a vozit kdejakého ochmelku tak daleko je neekonomické. Stává se tak pouze výjimečně. Strážník Josef Šoula má s distribucí opilců velmi špatné zkušenosti a do Kroměříže vezl klienta prý pouze jednou a naposledy. Dle jeho pozdější výpovědi měl svatebčan při nakládání do služebního vozu v sobě čtyři litry červeného vína, dva obědy a půl plata šlehačkových trubiček. Asi po 15 minutách jízdy se údajně probudil a kompletní obsah svého žaludku vyvrhnul ze zadního sedadla oběma strážníkům za krk. Když po strastiplné cestě vyplněné zpěvem a nepublikovatelnými nadávkami policisté konečně dorazili na stanici, vrátný spráskl ruce a tomu už částečně střízlivému svatebčanovi v čistém obleku povídá: „Pro Kristovy rány, kde se ti dva policajti tak zřídili? Ve službě?! To jste sice hodný, pane, že jste je dovezl, ale v takovémhle stavu je nemůžu přijmout, všechno by nám tady zamarasili!“
Zřízení objektu pro silně podnapilé osoby by uvítaly i ženy, jejichž manželé mají sklony k nadměrnému požívání alkoholických nápojů. „Můj manžel je neskutečný ožrala s násilnickými sklony. Kdyby ho dva až třikrát týdně zavřeli na záchytce, byl by v baráku přes noc klid a já bych si mohla bez obav zaskočit za sousedem,“ míní např. paní Jolana C., odmítající zveřejnit své příjmení.
Vstřícní ke zřízení výše zmíněného zařízení jsou i mnozí bezdomovci, kteří podobné instituce považují za velmi užitečné, jelikož v nich mohou v teple bezplatně přespat, jelikož nemají čím zaplatit. „Když se zadaří, mám draka i několikrát za den, takže pokud by to bylo možné, rezervoval bych si tam fleka celoročně,“ podotýká jeden z nich, přezdívaný ostatními Kanál.
Ne všichni ovšem sdílejí podobné nadšení, jako např. jistý vysoce postavený úředník okresního úřadu, známý svým veskrze pozitivním vztahem k alkoholu. „Ve svém postavení si podobný skandál nemohu dovolit, protože kdybych byl co chvilku na místní záchytce, mohl bych příští volební období kandidovat tak leda na nástěnkáře v našem spolku včelařů,“ říká kandidát do horní komory našeho parlamentu, který si z pochopitelných důvodů rovněž přeje zůstat v anonymitě. „Když potřebuju vyspat opici, zdřímnu si přes den v úřadě nebo na schůzi partaje.“
Obdobně smýšlí i celá řada běžných pracujících alkoholiků, byť z jiných pohnutek. „Je to drahý nocleh a při dnešních cenách chlastu bych asi umřel hlady,“ říká za všechny Pavel Kolomazník. „To se radši vyspím pod mostem nebo v paneláku pod schody na sáňkách.“
Proti výstavbě nové záchytky na Valašsku je i samotné ministerstvo zdravotnictví. Jeho mluvčí kategoricky podobné žádosti odmítá. „Zřídit na Valašsku takovou záchytnou stanici, aby pojmula všechny, kteří mají nad tři promile, by znamenalo postavit budovu o kapacitě aspoň dvou tisíce lůžek a k tomu zajistit patřičný personál. To by zcela určitě zruinovalo celý rozpočet českého zdravotnictví!“
