Článek
Poradce Lichačev: Přišel jsem tady kroutit krky!
Nejvýstižněji to řekl Michail Timofijevič Lichačev, jeden z prvních sovětských poradců, který do Československa dorazil: „Mne sem Stalin poslal dělat procesy, nemohu ztrácet čas. Nepřišel jsem diskutovat, ale přišel jsem do Československa kroutit krky.“
Výraz „sovětští poradci“ je vlastně zcela zavádějící a nepřesný. Nejednalo se totiž o žádné rádce, ale o komandanty či poručníky. Jelikož byli prodlouženou rukou Stalina, měli v podrobeném Československu zcela neomezenou moc a místní komunisté z nich měli obrovský respekt, a to včetně samotného Gottwalda. Ten nařizoval i svým ministrům, aby se řídili příkazy „svých sovětských poradců“. Jejich klíčovým úkolem bylo sovětizovat celé Československo a vytvořit z něj zcela podřízený satelit. Jako hlavní nástroj Kremlu sovětští poradci postupně degradovali celou československou společnost na všech myslitelných úrovních. Těchto komunistickým režimem přísně chráněných příživníků se Československo definitivně zbavilo až v roce 1989.
Sovětské „osvobození“ aneb z totality do totality
Předvoj sovětských poradců tvořili od druhé poloviny roku 1944 ruští partyzáni, kteří se na sklonku války účastnili protinacistického (komunistického) odboje v Protektorátu Čechy a Morava, často na pozicích velitelů. Rekrutovali se buď z rudoarmějců uprchlých z německého zajetí, nebo z osob dosazených přímo Moskvou. Když pak Rudá armáda vytlačila Němce z našeho území, Sovětský svaz ho ihned zařadil do sféry svého vlivu a podle toho se i choval. Od května 1945 byla země prošpikována sovětskými špióny a všemi možnými agenty pracujícími pro Kreml. Bylo mezi nimi i nemálo československých občanů naverbovaných na sklonku války nebo těsně po ní. Sovětské bezpečnostní a zpravodajské orgány získávaly informace od svých československých spolupracovníků v bezpečnostní sféře a v republice nainstalovaly i svou vlastní agenturní síť, kterou řídili dva sovětští důstojníci pod falešnými jmény Tichonov a Chozjajev.
Patrně nejoblíbenější heslo čs. komunistů. Některým by nevadilo ani dnes. Dobový propagandistický plakát.
Ruští nevzdělaní opilci řídili Československo
První dva sovětští poradci přišli do Prahy na pozvání Klementa Gottwalda v říjnu 1949. Jednalo se o náčelníka 2. odboru II. hlavní správy MGB SSSR plk. Nikolaje Ivanoviče Makarova a zástupce náčelníka útvaru vyšetřování MGB SSSR pro zvláště závažné případy plk. Michaila Timofijeviče Lichačeva. Oba soudruzi měli velkou zálibu v konzumaci vodky, což u Rusů není zas tak zajímavá informace, horší bylo, že se hodlali řídit podle hesla „Když už jsme tu, musíme někoho popravit.“ Jejich hlavním úkolem bylo vyhledání nepřátelsky smýšlejících soudruhů uvnitř KSČ a na to navazující organizace politických procesů.
Zpočátku se Makarov s Lichačevem chvástali: „Nemůžu pochopit tu neschopnost československých soudruhů, že ještě nenašli imperialistické buňky jak ve své vlastní straně, tak kolem ní,“ podivoval se např. Makarov. Několik lidí se jim sice podařilo dostat na popraviště, žádného vysoce postaveného komunistu se jim ale ulovit nepodařilo. Přesto zorganizovali několik procesů, z nichž největší monstrproces byl s Miladou Horákovou a spol.
V červenci 1950 dorazila do ČSR skupina osmi poradců MGB (předchůdce KGB) vedená plk. Vladimírem Ananjevičem Bojarskim. Ten začal tam, kde jeho kolegové selhali, v odhalování arcizrádců uvnitř partaje. V jeho spárech skončil např. Slánský a spol., což byl úlovek ze zcela nejvyšších pater KSČ a Gottwaldův nejbližší spolupracovník. Uprostřed práce byl v polovině následujícího roku Bojarskij odvolán (asi pro pomalost) a nahradil jej Alexej Besčanov, který asi nejvěhlasnější monstrproces se Slánským a spol. dotáhl do konce. Jako vedoucí poradce pracoval až do roku 1954.
Poradci se infiltrovali úplně do všech oblastí – do armády, hospodářství, bezpečnostních složek, školství, ekonomiky atd. Aby vše zvenku vypadalo korektně, poradci přijížděli na základě žádostí čs. komunistických úřadů, takže to na druhou stranu vypadalo, že si českoslovenští komunisté s řízením státu vůbec neví rady. Zvali si je třeba i na restrukturalizaci hospodářství (od roku 1951), reorganizaci vojska (od roku 1950), měnovou reformu, inscenování politických procesů apod. Rad sovětských soudruhů bylo třeba i na udržování nabalzamovaného těla Klementa Gottwalda (zpopelněno až v roce 1962).
Nejvíce škod napáchali Rusové v hospodářství
Asi nejvíce se sovětští poradci angažovali v hospodářství, kde také napáchali největší škody. Naprostí ekonomičtí amatéři tak reorganizovali celá průmyslová odvětví a dle politických zájmů a absolutního nerespektování ekonomických zákonů stanovovali nereálné výrobní plány. Československo se svou vyspělou zbrojařskou minulostí se mělo podle Moskvy stát zbrojovkou celého socialistického bloku. Poradci proto třeba na rok 1952 naplánovali nárůst zbrojní výroby o 300 procent, což už hraničilo s megalomanstvím. Podobně to vypadalo i v zemědělství. „V roce 1951 tam doporučil jeden sovětský poradce rozšíření osevních ploch lnu, v polovině roku 1952 přišel druhý sovětský poradce a doporučil snížení osevních ploch lnu,“ řekl v jednom z pořadů Historie.cs historik Zdeněk Jirásek.
Došlo k naprosto absurdní situaci – zaostalá, válkou zničená a komunisty rozvrácená postfeudální země radí jedné z nejprůmyslovějších zemí světa, jakou ČSR před válkou bezpochyby byla, jak hospodařit. A ještě si za to nechala dobře zaplatit.
Pro čs. komunisty byl SSSR absolutní vzorem a ideálem, byť se jednalo o zaostalý a zbídačený stát. Dobový propagandistický plakát
Destrukci vyspělého československého hospodářství prováděl Sovětský svaz právě prostřednictvím sovětských poradců. Kaplan mluví o „hluboké a rozsáhlé strukturální přestavbě československé ekonomiky, která rozbila její dosavadní, sto let se vyvíjející strukturu.“ Dále se zmiňuje o nereálných, tvrdých a vůči ostatním odvětvím bezohledných hospodářských požadavcích armády prosazovaných sovětskými poradci, které vyvolávaly chaos v řízení průmyslu a patřily k základním příčinám hospodářské krize v roce 1953. Vzhledem ke Stalinovým válečným choutkám a ambicím na Západě měla být čs. armáda přeorganizována po vzoru té sovětské a celá československá společnost celkově militarizována.
Svědkové Stalinovi: Sovětští poradci řídili i politické procesy
Moc poradců byla tak obrovská, že vetovat jejich rozhodnutí si nedovolil ani samotný Klement Gottwald. O jejich názorech se nediskutovalo a naši komunističtí funkcionáři je přijímali s téměř otrockou podřízeností. „Pokud jde o poměr k sovětským poradcům, měl jsem k nim tak velkou důvěru, že jsem přejímal všechno za správné a pravdivé. Jejich tvrzení jsem neprověřoval. Tak se stalo, že fakticky sovětští poradci na ministerstvu bezpečnosti rozhodovali,“ocitoval historik Karel Kaplan bývalého ministra národní bezpečnosti Karola Bacílka.
Poradci ze Sovětského svazu stojí i za těmi nejodpornějšími zločiny československých komunistů v 50. letech. Jde o organizaci zinscenovaných politických procesů a potírání veškerých protikomunistických aktivit, ať už skutečných, nebo smyšlených. Třeba podotknout, že v tomto směru (falešné důkazy, mučení atd.) měli Rusové skutečně „nedocenitelné“ rady pramenící z vlastních přebohatých zkušeností. „Klíčovou roli hráli sovětští poradci v politických procesech a potom v roce 1953 při vytváření struktury Státní bezpečnosti, která v základních rysech přetrvala až do roku 1989. Životopisy těchto osob byly spíš tajemstvím, dá se říct, že sem přicházeli zkušení příslušníci KGB nebo pak i armády,“ připomíná historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.
Sovětští poradci mají na svědomí i popravu demokratky Milady Horákové a zavilého komunisty Rudolfa Slánského.
Ruské vši si žily jako magnáti
Sovětští poradci si žili jako v ráji. Kromě neomezené moci a žádné zodpovědnosti měli veškeré možné výhody. Měli nárok na plat stejný, jako měl funkcionář, kterému poskytovali své ceněné rady. Pokud šlo o poradenství třeba ministrovi, pak rádce obdržel i stejný plat. K tomu pak (na rozdíl od ministra) dostal zdarma i byt, řidiče s autem a další příplatky a benefity. Další platby pak vyžadovali Sověti za to, že během pobytu jejich poradců v Československu chyběly jejich rady v SSSR.
Historici se nemohou shodnout, kolik těchto sovětských poradců vlastně v Československu působilo. Podle již zmíněného historika Kaplana se do roku 1956 střídali v přibližně pěti až šesti stech funkcí, podle jeho odhadu jich mohlo celkově být ale třikrát tolik. K jistému poklesu „ruských odborníků“ došlo až v roce 1953, kdy zemřel Stalin a jeho místo v roli prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu zaujal Nikita Chruščov. Poradci se poté stali např. spolupracovníky zdejších funkcionářů, nicméně ve své rozkladné činnosti pokračovali i nadále. Ze země je s konečnou platností vymetla až listopadová revoluce v roce 1989.
Zdroje:
Viz text
Kaplan Karel: Sovětští poradci v Československu 1949-1956. 1993
další zdroje viz.: Kment Zdeněk: Ve stínu rudé hvězdy. 2022
