Článek
Zavedení potravinových lístků v říjnu 1939
Když byly v říjnu 1939 zavedeny potravinové lístky, začaly se schovávat a zatajovat zásoby a tím se rozbujel černý trh. Každá válka přináší problémy se zásobováním, a to jak armád, tak i civilního obyvatelstva. Protektorátní vláda vyhlásila od 1. října 1939 zavedení odběrních lístků na potraviny. Přídělové lístky byly nejprve na základní potraviny a posléze na kdeco. Je třeba připomenout, že nenahrazovaly platbu, platit penězi se muselo dál. V předvečer zavedení lístků, 30. září vystoupil v rozhlase ministr zemědělství Ladislav Karel Feierabend, jenž mj. řekl: „Budou vyměřeny spotřební dávky: v chlebu, mouce, mase, v tucích, mléku, vejcích, cukru, kávě, kávových náhražkách, čaji, luštěninách, kroupách, krupici, rýži a těstovinách…. Dávka v chlebu bude obnášeti u normálně pracujícího člověka staršího desíti let 2 900 gramů týdně. Z nich 1 200 g chleba bude možno přeměniti na 900 gramů mouky. Pro osoby těžce pracující je stanovena týdenní dávka v množství 3 800 g a to tak, že 1 900 g chleba možno si vybrati v 1 425 g mouky. Pro osoby nejtíže pracující je stanovena dávka ve výši 4 800 g chleba, z níž 2 400 g chleba možno přeměniti na 1 800 g mouky. Pro děti do šesti a pak od šesti do desíti let stanoveny jsou přiměřeně menší dávky.“
V krátké době se začaly vydávat lístky nejen na potraviny, ale i na další věci denní potřeby. Množství potravin na přídělové lístky se postupem času snižovalo.
Potravinové lístky na brambory
Někdy lístky a peníze nestačily
Přestože měl občan potravinové lístky a peníze, neznamenalo to ještě, že musel mít nutně i jídlo. Toho bylo totiž poskrovnu a regály zely prázdnotou. Říkalo se, že člověk musí mít ještě i rychlé nohy, což by se dalo vyložit jako ono známé „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Dopoledne proviant v obchodě byl, odpoledne už nemuselo být vůbec nic. Našinci navíc byli znevýhodněni tím, že Němci, kteří měli peněz dostatek, nemuseli stát ve frontách a zboží skupovali do velkých kufrů. Ty pak jako vojenská zavazadla posílali domů svým rodinám. Čeští zákazníci museli ve frontách čekat i několik hodin a neměli nikde zaručeno, že až přijdou na řadu, ještě něco na pultech zbude. Šmelinářům nastaly zlaté časy, rozbujel podpultový prodej, zboží nebo lístky šly směnit třeba i za sex.
Potravinové lístky na maso
Černý obchod na vesnicích
Před zimou začali lidé z měst jezdit na venkov a tajně se zásobovat. Skupovali veškeré potraviny, zavařovali do sklenic maso, sušili různé byliny jako náhražky za čaj a kuřivo apod. Úřady vydávaly úsporné kuchařky na válečnou kuchyň. V listopadu 1939 byl vydán zákaz prodeje cukrovinek. Nadále se prodávaly už jen omezeně a na lístky. Na příděly začalo být už i kyselé zelí. Koncem roku se začal projevovat i katastrofální nedostatek látek a obuvi. Tuk, zejména pak máslo, z regálů obchodů téměř zmizel.
K Vánocům dostávali občané „přilepšeno“: 50 dkg mouky, 30 dkg cukru, 25 dkg hrozinek a 20 dkg ryby. Další přilepšení pak už záviselo na jejich vlastní iniciativě. Rodiny si doma vařily pivo, z rybízu, šípků, borůvek apod. si vyráběly víno, z obilí, cukru, melasy (odpadní cukerný sirup), ovoce a dalších ingrediencí kořalku, z cukrovky sirup, z máku olej a z přídělových umělých tuků mýdlo nevalné kvality.
Vaříme z přídělů. Zásada č. 1: Šetřit, kde se dá
V novinách vycházely rubriky zaměřené na vaření, k dostání byly i různé příručky (kuchařky) s vyzkoušenými recepty respektujícími dostupné přídělové suroviny. Jejich autoři navíc hospodyňkám radili nejrůznější úsporné triky a doporučení. Např. kuchařky nabádali, aby nemyslely pouze na nejbližší oběd nebo večeři, ale aby přemýšlely, jak ušetřit suroviny, palivo i práci tím, že navaří tak, aby bylo možné něco z navařeného jídla použít i následující den či dny (např. buchty). Vytahovaly se staré recepty a pořádaly se i kurzy vaření. Obecně lze konstatovat, že gurmáni a fajnšmekři by si asi nepochutnali, zato různí dnešní vegetariáni a vyznavači zdravého stravování by zajásali.
Nechyběly ani praktické rady. Pokud např. domácnost nedisponovala ledničkou nebo aspoň studeným sklepem, radilo se zabalit kastrol s jídlem do mokré hadry a postavit jej do průvanu s tím, že utěrka se několikrát za den vymění. Syrové maso se do druhého dne dobře uchovalo zabalené v utěrce namočené v octu, sýr zase v hadru navlhčeném slanou vodou. Takové finty se v nouzi sejdou i dnes.
Nic z potravin nesmělo přijít nazmar. „Brambory vaříme v malém množství vody, jíž nevyléváme, nýbrž použijeme ji na polévku, která tím velmi získá na chuti. Například úkrop je mnohem lepší, zalijeme-li jej vodou z brambor, která kromě toho obsahuje také výživné součásti a vitamíny. Zeleninu z polévky necháme buď drobně nakrájenou v polévce, nebo ji semelem do karbanátků, jejichž chuť se tím znamenitě zlepší,“ píše např. Jiří Šimek v příručce Vaříme z přídělu. Nevyhazovalo se např. ani sražené nebo nakyslé mléko, neboť šlo dobře využít při zadělávání těsta. Zvláště knedlíky jsou prý kypřejší a v „pečivu vůbec není znáti rozdílu“. Šetřilo se i na nedostatkových vejcích. Nejméně polovina vajec v receptu šla nahradit strouhaným bramborem nebo lžičkou sojové mouky. Do těsta se dávaly pouze žloutky, bílky se odkládaly na karbanátky, k obalování apod. V obchodech se dokonce objevily údajně „dobré“ náhražky vajec.
Podobně se šetřilo i s tukem. „Tukem šetříme do nejkrajnějších důsledků. Vyškvaříme-li například měsíční příděl sádla, neumýváme nádobu, nýbrž schováme si ji na vaření polévky nebo ji do sucha vytřeme moukou, jíž pak použijeme na jíšku… Kůžičku se sádla a kosti z pečeně nebo z dušeného masa vyvaříme v polévce, v níž vyváříme též všechny listy a slupky s brukví, košťály ze zelí, škrabky z chřestu, vrchní listy kapusty atd. Takovým hospodařením se ovšem nedají zachrániti v jedné domácnosti nějaké závratné sumy, ale strava velmi získá na chuti – a to je právě při nutné šetrnosti velmi důležité,“ nabádal Šimek.
Protektorátní týdenní jídelníček
Zveřejňovaly se i jídelníčky na celé zásobovací období. Denní menu bylo vyváženo tak, že pokud nebylo k obědu syté jídlo, doplňoval se žitnou kávou s pečivem – např. perníkem, keksy, ječnou bábovkou apod. A pokud se peklo, tak vždy do zásoby, třeba i na celý týden. Šetřilo se tak vedle času hlavně topivo do kamen. Hlavními ingrediencemi při vaření byly brambory, žitná a ječná mouka, jáhly, ovesné vločky a „podobné, dříve přehlížené materiálie“. Jídelníček válečného období se rovněž řídil poměry na trhu a ročními obdobími, tedy kdy se co urodilo. Podívejme se, jak takový týdenní jídelníček mohl vypadat.
Pondělí: Oběd: Kapustová polévka, nudle s perníkem, káva s pečivem. Večeře: Bramborový salát. Úterý: Oběd: Kyselo, škubánky s mákem. Večeře: Opečené nudle od pondělka s vajíčkem. Středa: Oběd: Zapražená polévka, knedlíky se sezonním ovocem, káva s pečivem. Večeře: Kabanos, šťouchané brambory. Čtvrtek: Oběd: Bramborová polévka, lívance z ječné mouky. Večeře: Karbanátky z ovesných vloček. Pátek: Oběd: Kroupová polévka, rybí guláš, ječný chlebíček. Večeře: Plněná brukev (kedlubna, pozn. aut.) Sobota: Oběd: Hovězí polévka, knedlík s koprovou omáčkou, káva s pečivem. Večeře: Jahelná kaše. Neděle: Oběd: Hovězí polévka s haluškami (flíčky), karbanátky, dort z mrkve. Večeře: Chléb s pomazánkou z jíšky, čaj.
Kuchařka Vaříme z přídělu radila hospodyňkám, jak úsporně vařit.
Vařilo se kreativně. Nejvděčnější byly brambory
Recepty jsou to určitě zajímavé a zdravé. Třeba karbanátky se dělaly ze všeho možného. Z krup, ovesných vloček, špenátu, použité zeleniny z polévky, brambor, občas i z vyvařeného masa apod. Podobně to bylo i s polévkami. Ovšem nejvděčnější kuchyňskou surovinou byly brambory včetně bramborové mouky. Vařily se z nich hlavní i vedlejší chody, a dokonce i moučníky. Např. parmazánový koláč z vařených brambor s tvarohem, který se mimochodem mohl podávat k hovězí polévce. Ve slané vodě se vařily bramborové knedlíky s povidly, na holé plotně vdolky, v troubě pak bramborové rohlíčky plněné marmeládou, bramborový koláč či vánočka bez vajec.
Úsporně se pekly i sladkosti
Pokud by měl někdo zájem udělat si pravou protektorátní vánočku, zde je recept: „60 dkg mouky, 30 dkg vařených strouhaných brambor, 10 dkg cukru, 8 dkg tuku, 4 dkg droždí, trochu soli, podle možností hrozinky a citronová kůra. Těsto zadělejte troškou mléka, aby bylo hodně tuhé a před pečením potřete vánočku trochou oslazeného mléka.“Je prý výtečná.
Z brambor se připravoval i „levný perník bez vajec“ s umělým medem a margarínem. Zajímavostí je, že placky z nastrouhaných syrových brambor, na kterých si pochutnáváme i dnes, si tehdy lidé často posypávali cukrem a skořicí. Úsporně se pekly i další pochutiny a sladkosti. Hojně se využívala ječná a žitná mouka. Jednalo se např. o parmazánové keksy ze žitné mouky, perník s mrkví, maková bábovka z ječné mouky, koláčky z ovesných vloček a ječné mouky, makovec bez tuku, zapečené jáhly atd. Dorty se vedle mouky pekly např. i z hrachu nebo mrkve.
Zdroje:
Státní okresní archiv Vsetín
Šimek Jiří: Vaříme z přídělu! Praha 1942 Kment Zdeněk: Valašsko v područí hákového kříže. 2017
Kment Zdeněk: Valašsko v područí hákového kříže. 2017
