Jaký byl ve skutečnosti vztah Reinharda Heydricha k Čechům

V září 1941 se Hitler rozhodl poslat říšského protektora pro Protektorát Čechy a Morava Konstantina von Neuratha na „zdravotní dovolenou“ a nahradit jej mnohem ráznějším SS-Obergruppenführerem a generálem policie Reinhardem Heydrichem. Ten se stal oficiálně zastupujícím říšským protektorem 27. září 1941. Mimo jiných úkolů měl především nastartovat český průmysl, aby lépe plnil válečné zakázky.

Škodovy závody v Plzni a brněnská Zbrojovka totiž patřily mezi největší zbrojařské továrny na světě. Spolu s dalšími českými fabrikami produkovaly třetinu německých tanků, čtvrtinu nákladních aut wehrmachtu, čtyřicet procent lehkých kulometů atd.

Politika cukru a biče zabrala. Nejprve přišel na řadu bič

Heydrich nastolil v Protektorátu známou politiku „cukru a biče“ a koncepci „méně strpět a méně dráždit“. Protektor si moc dobře uvědomoval, že aby zbrojovky dobře fungovaly a chrlily zbraně, potřebuje výkonné dělníky. V praxi to znamenalo, že na jedné straně nastolil teror na zničení odboje a zastrašení obyvatelstva, na straně druhé začal podkuřovat dělníkům. Protektorovi von Neurathovi byli dělníci naopak ukradení a kamarádil se spíše s českou šlechtou a velkoburžoazními kruhy.

Heydrich začal zostra a okamžitě nařídil několik poprav. Svůj nástup „oslavil“ vyhlášením výjimečného stavu a stanné soudy zakrátko vynesly 404 rozsudků smrti. Odboj byl paralyzován a prakticky zadupán do země. Je zajímavé, že kvůli odboji bylo posláno na smrt 235 vlastenců, zatímco zbylých 169 osob bylo popraveno kvůli hospodářským deliktům. Jednalo se o lichváře s potravinami, pašeráky a rolníky načerno porážející dobytek. Heydrich tak chytře předvedl, že má eminentní zájem na plynulém a plnohodnotném zásobování obyvatelstva. Mezitím, už 2. října, nařídil nové sčítání dobytka a inventarizaci zásob obilí. Zemědělcům, kteří při minulém sčítání v červnu fixlovali s počty prasat a hovězího dobytka a nyní dodatečně nahlásili chybějící kusy, slíbil beztrestnost. A strach vykonal své - počty byly překročeny o tisíce.

A pak přišel cukr. Dělníci si výrazně polepšili a neměli důvod reptat

Navíc veškeré potraviny, které byly zabaveny, nechal protektor demonstrativně rozdělit do kantýn velkých podniků. V závodech začal zavádět nově závodní jídelny, kde dělníci dostávali jídlo bez potravinových lístků. Naklonil si i odbory, když slíbil, že zlepší zásobování masem a tuky a že navíc zajistí i pracovní obuv a příplatky na děti. Z peněz zabavených šmelinářům dal dělníkům ihned dvě stě tisíc párů pracovní obuvi a stejně rychle se postaral o plynulé zásobování tabákovými výrobky. Už koncem října se příděly pro těžce a velmi těžce pracující dělníky skutečně srovnaly s dávkami v Říši. A to nebylo vše.

Dne 1. dubna 1942 vešla v platnost reforma sociální péče a sociálního pojištění běžná v Německu, která značně převyšovala standard Československé republiky. Invalidní, starobní a vdovské důchody se zvýšily o 75 procent a poprvé bylo zavedeno povinné pojištění pro případ nezaměstnanosti. Heydrich věnoval pozornost mzdám, rozděloval zvláštní prémie a podnikal tzv. „Cesty dobré vůle“ do velkých továren. Na 1. máje 1942 nechal jen pražským dělníkům rozdat 116 tisíc volných vstupenek do kin a 18 tisíc lístků do divadel, dalším třem tisícům věnoval k Svátku práce darem dovolenou na zotavenou. „Tuk, boty, cigarety a peníze jsou faktory politického vlivu,“ prohlásil Heydrich a dobře věděl, o čem mluví. Ekonomické stimuly na dělníky fungovaly.

V Londýně a Moskvě z nastalé situace, tedy dělnické spokojenosti, neměli vůbec žádnou radost. Benešův důvěrník Jaromír Smutný například prohlásil, že „máme doma hodně kolaborantů a náš průmysl je největším a nejhorlivějším dodavatelem zbraní do Německa“. Kruhy odboje, inteligence a velkoburžoazie obviňovaly dělníky z úplatnosti. Neutralizace obyvatelstva spojená s odnárodňovací strategií se Heydrichovi zkrátka dařila.

Heydrich: Houslista, šermíř, zločinec a organizátor holokaustu

Reinhard Eugen Tristan Heydrich byl temná, leč pozoruhodná figura Třetí říše s mnoha tvářemi – od inteligentního společníka a sportovce až po vraždící bestii. Narodil v roce 1904 a zdědil hudební nadání po rodičích. Už od dětských let hrál na housle a klavír. Ve školách byl sice premiantem, ale jak už to bývá, stával se terčem šikany od spolužáků, jelikož byl slabší fyzické konstrukce, měl vysoký písklavý hlas, a navíc dlouho čelil podezření, že je po otci židovského původu (to se nakonec řešilo i při vstupu do SS). Mladý Heydrich se však nakonec prosadil i ve sportu, konkrétně v atletice, a zvláště pak v šermu. Později se stal několikanásobným šampionem v rámci SS. Uměl několik světových jazyků a úspěchy slavil později i jako stíhací pilot. Ovšem ještě předtím vstoupil k námořnictvu a v roce 1928 to dotáhl to až na nadporučíka. Vypadalo to na skvělou kariéru. Jenže pak s jeho osudem zamíchaly ženy. Heydrich si začal s dcerou jistého rejdaře a údajně se mu i podařilo uvést ji do jiného stavu. Mezitím se ale záletník Reinhard zakoukal do mladičké šlechtičny Liny von Osten a hned se s ní i zasnoubil. To papá rejdaře rozlítilo, stěžoval si u admirála a Heydricha od námořnictva vykopli. Byl na dně, a tak na popud své ženy vstoupil do SS, kde udělal závratnou kariéru. Dotáhl to až na třetího největšího esesmana Říše, SS-Obergruppenführera a generála policie. Taky šéfoval Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti a stál u zrodu Bezpečnostní služby (SD). Podílel na zločinech nacismu, angažoval se při pronásledování židů a byl jedním z hlavních strůjců holokaustu. V září 1941 se stal zastupujícím říšským protektorem a ředitelem protektorátní policie. 27. května 1942 jej při atentátu smrtelně zranili českoslovenští parašutisté vyslaní z Anglie. Heydrich zemřel 4. června 1942 na následky zranění.

Heydrich měl českou milenku. Jeho žena mu to vracela

A teď trochu historického bulváru. Jako protektor se Heydrich začátkem dubna 1942 nastěhoval i s rodinou (měl 4 děti) do dolního zámku v Panenských Břežanech u Prahy. Před ním tam bydlel jeho předchůdce von Neurath. Heydrich byl plně pracovně vytížen a manželka Lina si ho doma moc neužila. Po válce prohlásila: „S Reinhardem Heydrichem jsem byla vdaná deset let. Z toho sedm let nebyl doma.“ Ovšem Heydrich nebyl jenom zavilý antisemita, ale také sukničkář. Britská tajná služba MI-6 mu proto do Břežan poslala krásnou Josefu Huliciusovou, která se nechala najmout jako služebná. Vábnička zabrala a Josefa se zakrátko stala protektorovou milenkou. Její manžel byl důstojníkem v MI6 (s Josefou se mimochodem pak rozvedl), takže v Británii měli z první ruky, co se u Heydrichů děje. Lina o románku věděla a na oplátku nasadila parohy Heydrichovi, měla milenecký vztah s údajně atraktivním SS-Grupenführerem Walterem Schellenbergem, Heydrichovým podřízeným. Navíc prý manžela přinutila, aby jí jejího milence akceptoval. Zámecký personál, kompletně český, měl z těchto milostných šarád pochopitelně zlomyslnou radost. Protektorově manželce říkal „Heydriška“. Svědectví o tom přinesla tehdy šestnáctiletá Helena Vovsová, která na zámku pracovala jako pomocná zahradnice. Vzpomíná také, že na zámku pracovalo v otrockých podmínkách několik desítek terezínských Židů, jednu dobu až 150. Konce války se dožilo jen 36. Vovsová jim tajně nosila do stájí jídlo a dopisy. Lina byla zuřivá antisemitka, a tak bylo podobné počínání životu nebezpečné. Její nenávist k Židům dobře dokumentuje jedna událost. Když její nejstarší syn Klaus vjel v roce 1943 na kole pod nákladní auto a zemřel, nechala mu v zámecké zahradě vykopat hrob. Když se dozvěděla, že jej vyhloubili židovští vězni, nechala díru zasypat a nechala o kus dál německými vojáky vykopat nový. Kdo ví, co by dělala, kdyby se dozvěděla, že zámek, v němž bydlela, vlastnil původně židovský obchodník Ferdinand Bloch-Bauer, který zavčas uprchnul do Švýcarska.

Bývalá Heydrichova zahradnice také pro ČRo Plus připomněla jednu poutavou historku, kdy se snažila Židům propašovat štangli salámu. Na mladou dívku měl totiž políčeno třiadvacetiletý strážný Hans, příslušník Wehrmachtu. Pod záminkou, že jí předá špinavé prádlo, ji nalákal do pokoje a tam se na ni začal sápat, čímž došlo k tomu, že salám ze zástěry vypadl. „Co to je?“ divil se Hans a řekl Heleně, že ji kontakty s Židy přijdou draho. Nakonec nikomu nic neřekl. Jednak neměl milostpaní sám rád, naopak měl slabost pro Helenu, a i ona jej držela v šachu. Viděla totiž, jak Hans posměšně hajluje nohou, a navíc prý prohlásil, že „Heydriška je pěkná svině“. Nakonec si to strážný podělal sám, když své šéfové řekl, že sloužit jí je horší než bojovat na východní frontě. Heydrichová mu ochotně vyhověla a za pár dní už Hans cestoval vlakem na frontu do Sovětského svazu.

Zajímavý je ovšem vztah manželů Heydrichových, potažmo samotného protektora, k Čechům. Podle výpovědi zmiňované milenky Huliciusové prý Heydrich tvrdil, že Češi jsou vlastně česky mluvící Němci, a o českém osazenstvu v Panenských Břežanech mluvíval jako o svých milých Češích (Meine lieben Tschechen). V jednom rozhovoru ze 70. let pro Československou televizi Lina Heydrichová řekla: „Úkol, který měl můj muž, byl ryze pozitivní. Věřil, že pro Čechy dělá, co může. Chtěl, abyste byli součástí Říše. Nevidím to politicky, ale lidsky. Ten čas strávený v Čechách byl překrásný. Mám naprosto čisté svědomí.“ Také její vztah k Čechům, podle vlastních slov, byl pozitivní: „Pěšky bych tam šla a každého bych tam vlastnoručně objala. Můj pobyt v Čechách patří k nejšťastnějším v mém životě. Reinharda zabili angličtí bandité. Češi s tím nemají vůbec nic společného!“

Samozřejmě existují i jeho oficiální protičeské výroky a projevy. Heydrich mj. třeba řekl, že „Češi jsou bezpáteřní a ohební jako proutky, které se pod tlakem skloní, ale švihnou zpět ve chvíli, kdy se to od nich nejméně čeká.“ Rovněž výraz „smějící se bestie“(Lachende Bestien) je připisován jemu, ale autorství je přičítáno i Goebbelsovi či K. H. Frankovi. Další teorie vychází z toho, že s názvem přišli sudetští Němci až po válce, když je Češi mučili a vraždili, a přitom se prý smáli.

Protektorova údajná nenávist k Čechům totiž vůbec nekoresponduje s tím, co dělal a říkal v soukromí. Kdyby tomu tak bylo a měl je za podřadnou rasu, těžko by se německy mluvícími Čechy kompletně obklopil na zámku v Panenských Břežanech a taky by si nenašel českou milenku.

To mimochodem dělali nacističtí pohlaváři často. Asi nejznámější poměr vznikl mezi německým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a českou herečkou Lídou Baarovou. Románek nakonec musel zamilovanému (a hlavně ženatému) Goebbelsovi zatrhnout sám Hitler, kterému si osobně přišla postěžovat zhrzená Magda Goebbelsová. O tom, že takových milostných pletek nacistů s českými ženami nebylo málo, svědčí i to, že o nich byla sepsána celá knížka – České milenky nacistů.

Zdeněk Kment

Zdroje:

Heydrich Lina: Můj život s Reinhardem. 2012

Whiting Charles: Heydrich – sluha smrti. 2003

Hruška Emil: Heydrich na Pražském hradě - Plány, opatření a názory zastupujícího říšského protektora. 2022

Vinter Jan: Reinhard Heydrich: Ekonomický manipulátor. 2006

Wideman Hans-Georg: Můj strýc Reinhard Heydrich. 2010

ČRo Plus

Československá televize