Článek
Venuše se zrodila z mořské pěny, česká politika z pěny pivní
Podobně jako kultura povstala ve druhé polovině 19. století i česká politika z hospod, pivnic, kaváren a vináren, byť rovného volebního práva se lidé dočkali až v roce 1907. Právě v těchto společenských zařízeních se formovaly a zakládaly první strany, v těchto prostorách straníci horlivě u piva schůzovali a vášnivě diskutovali. A tak každá strana měla své oblíbené hostince, kde pravidelně zasedali její členové a příznivci, propírali své politické názory a v přilehlých místnostech naslouchali plamenným projevům svých stranických vůdců.
Naprosto geniálně to vystihl Jaroslav Hašek: „Každá strana politická má množství organizačních místností, nikoliv snad v soukromých bytech, nýbrž po hospodách. Čím více alkoholu v hlavě, tím lépe se daří politice. Pohleďte na tábory lidu, velké veřejné schůze v prostranných sálech, tu nesmíte při řeči vůdce lidu, vůdce strany zakašlat nebo kýchnout, jinak jste ihned okřikováni, abyste byli tiše. Ale číšník, který nosí sklenice piva, zahřmí do toho davu zcela nerušeně: ´Kdo chce pivo? Platí se hned!´ A tu i sám řečník umlkne, počká, až se shromáždění uklidní, až se pivo roznese. A nové myšlénky zas, do boje povedou nás! Alkohol vzpružuje politické sebevědomí, působí ono příjemné rozčilení v duši, která stává se přístupnější slovům řečníka, alkohol jest jakási průprava k disciplíně všech politických stran,“ napsal Hašek v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona, kde současně i vysvětlil, proč je pro politické strany důležité požívání kvalitního piva: „Je-li novorozeně živeno mlékem výtečné jakosti, prospívá na duchu i na těle. Každá novorozená strana musí vyvolit svá střediska jedině tam, kde jest pivo první jakosti, jinak by nejen nepřibrala členů, nýbrž naopak své stávající členy by ztratila. Neboť alkohol jest mlékem politiky.“
Strana mírného pokroku v mezích zákona
Zájem Jaroslava Haška o politiku kulminoval v roce 1911, kdy právě probíhaly doplňovací volby do vídeňského říšského sněmu ve dvou vinohradských okrscích. V tuto dobu Hašek sedával se svou družinou ve vinohradské hospodě Kravín, ve které byl hospodským jistý pan Zvěřina. Zatímco okolní hospody hučely předvolebním ruchem, v Kravíně bylo poloprázdno. S nápadem nové partaje aktivně přišel Haškův přítel, úředník Eduard Drobílek, který byl zamilovaný do jedné ze Zvěřinových dcer. Chtěl tak pomoci Zvěřinovi přilákat hosty. Myšlenky se ihned chopil přítomný Hašek a naprosto velkolepým způsobem ji záhy ve svých předvolebních projevech jako hlavní kandidát rozvinul. Tak vznikla Strana mírného pokroku v mezích zákona.
Jednalo se samozřejmě o satirickou partaj, ve které se sešla naprosto unikátní a znamenitá společnost – anarchističtí básníci, literáti, malíři, ale i lidé z neuměleckých kruhů, politici, státní úředníci apod. Členové strany se scházeli U Zlatého litru, v restauraci U Svíčky a ve Slovanské kavárně. K pestrosti členstva sám zakladatel říká: „Do Slovanské kavárny chodil Karel Pelant, doktor Škarda, nyní primář nemocnice v Banjaluce, dr. Papoušek, nyní advokát ve Vršovicích, dr. Rybáček, nyní státní návladní, a jiní z nás členů strany. U Svíčky scházeli se přátelé Drobílek, dr. Gazda, dr. Grünberger, bratři Ibserové, soudce Koťátko a jiní a jiní. A U zlatého litru scházívali jsme se všichni. Tři proudy se srazily v jeden mohutný celek a nastalo debatování o všech možných otázkách. To byly plenární schůze.“
Jaroslav Hašek. Na snímku mu mohlo být něco přes 20 let. Vznik fotografie se datuje do let 1904-1908.
Strana měla svůj program, propagaci i stranické sídlo
A partaj měla i svůj výkonný výbor a Manifest strany, který visel v Kravíně. Výbor měl 10 členů a byl skutečně občansky pestrý. Vedle iniciátorů Drobílka a Haška v něm figuroval např. malíř Josef Lada, policejní komisař dr. Slabý anebo sociálnědemokratičtí politici Emanuel Škatula a Bohumír Šmeral. Ano, nejde o shodu jmen, je to tentýž Šmeral, který byl nadšeným marxistou a který se v roce 1921 spolupodílel na založení Komunistické strany Československa.
Manifest Strany mírného pokroku v souladu se svým názvem propagoval šíření pokroku mírnou, nenásilnou, takřka evoluční cestou po vzoru Ameriky, kterou bylo třeba také nejdříve objevit. „Potom bylo třeba nejprve vyhubit Indiány, zavésti otroctví, a tak zavádět všude pokrok,“ píše se v dokumentu. Trochu to připomíná bláznivé nápady jistého dnešního zahraničního politika.
Chybět nesměl ani volební program pro přilákání voličů. Vylepené plakáty slibovaly, podobně jako dnes, všechno možné. „Zvolíte-li našeho kandidáta, slibujeme, že se ohradíme proti zemětřesení v Mexiku. Kdo dá hlas, obdrží malé kapesní akvárium.“
Po volbách zveřejnil František Gellner v Ladových Karikaturách článek o Straně mírného pokroku v mezích zákona i o volebním výsledku kandidáta Haška: „Na Vinohradech kandidovala Strana mírného pokroku v mezích zákona, domáhající se znovuzavedení otroctví, postátnění domovníků a jiných hluboko zasahujících reforem, spisovatele a bývalého redaktora Světa zvířat pana Jaroslava Haška, který obdržel vskutku šestnáct hlasů.“
Každá strana pila jiné pivo
Dle zásad výše uvedených pili stoupenci Strany mírného pokroku v mezích zákona nejraději pivo velkopopovické, smíchovské a plzeňské. Když už nezbylo, pili i jiná piva, ale vždy té nejlepší jakosti. Hašek přišel s teorií, že kvalita piva ovlivňuje přírůstky nebo naopak úbytky členů politických stran. Tak například členové strany národně sociální si pochutnávali na smíchovském pivu, které bylo řazeno mezi kvalitní. A tak na hospodách, na nichž visel nápis „Zde se čepuje dobře vyležené pivo smíchovské“ bylo často možné spatřit i cedulku „Místní organizace strany národně sociální“.
Ovšem stalo-li se výjimečně, že se pivovaru nepodařilo uvařit nápoj v obvyklé kvalitě, docházelo ihned k úbytku členů strany. Spisovatel kvalitou zlatavého moku vysvětloval i malý počet přívrženců strany křesťansko-sociální, neboť konzumovali pivo vinohradské nebo košířské. „Kdyby strana křesťansko-sociální přesídlila do místností s pivem velkopopovickým, smíchovským nebo branickým, pak by také katolický duch prostoupil hlouběji ledví mnohých, kteří dnes jsou ve víře vlažni, poněvadž mají odpor proti vinohradskému pivu. Dejte jim pivo smíchovské a oni budou stát věrně při víře svých otců,“ deklamoval Hašek.
Vedle piva popíjeli členové Strany mírného pokroku také vína, a to zejména dalmatská, italská, těžká španělská, jemná rakouská a občas i vína uherská. Nejoblíbenějšími lihovinami byly slivovice, rum a kontušovka (silný bylinný likér, 40–60 % alkoholu). Počáteční písmena těchto tří pochutin tvořila slovo SRK, což znamenalo svornost, rovnost a kamarádství.
Karikatura politiků z dobového tisku. Na veřejnosti rivalové, v hospodě přátelé
Alkohol ovlivňoval politiku i v zahraničí
Ale aby to nevypadalo, že alkohol je stavebním kamenem pouze české politiky, uvádí Hašek zkušenosti i z jiných zemí, do kterých se dostal na svých poutích. V rámci jedné z politických misí zavítal spolu se dvěma kumpány ze Strany mírného pokroku v mezích zákona i do maďarského Nagy Mártonu. „Maďaři mají smysl pro politiku. Říká se, že u nás se politizuje u džbánku – ale Maďaři politizují u vína. Pivo nikdy neučiní člověka tak politicky vyspělým jako víno, neboť: En oinó alétheia – ve víně jest pravda! A Maďaři hledají tu pravdu tak dlouho, až spadnou pod stůl. Když u nás spadne někdo pod stůl, tak už nemluví. Ale Maďaři ještě pod stolem politizují. Ve svých konferencích s vynikajícími maďarskými politiky viděli jsme několik takových případů. V Nagy Mártonu okresní královský notář Barabás ještě pod stolem křičel: ´Ať žije Košut!´ a pronesl právě leže pod stolem jednu ze svých nejlepších politických řečí.“
Nejen pivem živ je politik aneb tlustý politik, úspěšný politik
V hospodách se nejen pije, ale také jí, čili k dobrému pití patří rovněž dobré jídlo. A to měli členové všech partají vždy dobře na paměti. Hašek vypozoroval, že existuje vztah mezi úspěšností strany a tělesnou váhou jejích představitelů. Jako názorný příklad uvádí sociálního demokrata Emanuela Škatulu, který mimo jiné také navštěvoval Haškovu veselou společnost a v boji za práva proletariátu utěšeně přibíral na váze. „A Emanuel Škatula jedná zcela správně, když hledí využitkovat plnou měrou božího daru, kterému se říká politika. Když na schůzích lidu zahřmí ´Dejte nám chleba!´ sní k tomu chlebu po schůzi tři vídeňské řízky, nějaký sýr a vypije k tomu několik plzeňských. A když to člověk dělá dnem za dnem, pak není divu, že má naději stát se poslancem.“ Naopak strany, které mají hubené poslance a předáky, mají jen malou šanci na úspěch. Rozvoj a úspěch politické partaje jde tedy nerozlučně ruku v ruce s tělesnou hmotností jejích lídrů. Obézní byli podle satirika vůdcové všech lidových stran. Vůbec nic si v tomto směru prý nemohli vyčítat např. představitelé národních socialistů a sociálních demokratů, což bylo dobrým znamením, že proletariát je na postupu.
Ani o inteligenci politiků neměl satirik valné mínění. „Když vám vaši posluchači na schůzi utrhnou hlavu, nechte ji ležet, protože ji k politice nepotřebujete.“
A to je velmi nadčasová a výstižná poznámka.
Zdroje:
Hašek Jaroslav: Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. 1977
Kment Zdeněk: Rozmarné hostince Valašské. 2019
