Článek
V nové poúnorové ústavě z května 1948 už byla např. zakotvena protináboženská výchova, čímž se ta křesťanská stala protiústavní čili trestná. V červnu 1948 na schůzi ÚV KSČ Gottwald prohlásil, že je třeba katolickou církev „neutralizovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloužila režimu“ a odpoutat ji pryč od Vatikánu. Popisovat celou historii jednání státu s církví by zabralo hodně místa, stačí vědět, že stejně k ničemu nevedla.
Katolická akce čili hnutí prokomunistických katolíků
Začátkem června 1949 iniciovala KSČ v Praze vznik tzv. Katolické akce (KA), což bylo hnutí „pokrokových“(prokomunistických) katolíků. Nová prorežimní organizace vydala prohlášení, s nímž vybrané dvojice funkcionářů obcházely všechny římskokatolické duchovní a předkládaly jim ho „vhodným způsobem“ k podpisu. Rozjela se propagační kampaň, kdy se sbíraly, počítaly a každodenně vyhlašovaly počty souhlasících katolíků. V pátek 10. června 1949 rozeslal generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský dálnopisem informace a další pokyny, jak postupovat. Slánský mj. oznamuje: „Z Gottwaldovského a Ostravského kraje bylo zasláno dnes celkem 19.000 podpisů katolíků. Je třeba, aby se všude celá akce rychle rozvinula a stupňovala. Chceme, abychom mohli každým dnem zveřejniti v tisku další stovky podpisů kněží a sdělení o desetitisících podpisů katolických občanů.“
Strana jednala rychle a ihned svolala do krajských měst konference katolických kněží a věřících. Přítomní jednomyslně schválili obsáhlou rezoluci, v níž vyjádřili vděčnost státu za odstranění nezaměstnanosti, náboženskou svobodu, podporu církve (!) atp. „Srdečně vítáme ustavení Katolické akce a modlíme se, aby to byla ona, jejíž zásluhou vysvitne slunko dohody mezi státem a církví.“
Delegáti zvolili krajský výbor Katolické akce, postavili se shodně za prohlášení vlády a rozeslali pozdravné telegramy Gottwaldovi, předsedovi vlády a ministru školství, věd a umění. Katolíci v nich vyjádřili představitelům KSČ svou oddanost a věrnost, a přislíbili také, že se vynasnaží, aby jejich podíl na výstavbě republiky byl co největší.
Podle komunistické propagandy vznikla Katolická akce proto, že se vláda nemohla s církví dohodnout. „(…) vina neleží na vládě, ta udělala již všechno, co bylo v její moci, aby byla dohoda mezi státem a církví římskokatolickou uzavřena. Bylo již několik jednání, ale byli to vždy zástupci církevní, kteří jednání bezdůvodně přerušili,“ napsal do listu gottwaldovské KSČ Naše pravda začátkem července 1949 předseda Katolické akce NF Franta Mráz.
Farář Galuška byl komunismu více oddán jak Bohu
Např. na konferenci v Gottwaldově a následně i v tisku podpořil Katolickou akci nadšeně i páter Galuška, farář ze Lhoty u Pačlavic v Gottwaldovském kraji. V Naší pravdě prohlásil, že svůj souhlas s KA již projevila velká řada českých a slovenských kněží – vlastenců, opravdových služebníků Božích, kteří všechny věřící katolíky nabádají k důvěře ve vládní činitele. Podle článku, který Galuška sepsal, byl myšlence komunismu oddán mnohem více než samotnému Bohu. Lze se jen dohadovat, zda byl tak dětsky naivní, prostoduchý nebo prohnaný, když mj. napsal: „My, jako Čechové, jako Moravané, jsme povinni poslouchat vládu svou, v úctě mít všechny její zákony, a respektovat také nejvyšší hlavu státu, našeho milého pana presidenta (Gottwalda, pozn. aut.) (…) Pochází z Moravy, jako my. (…) Bude chtít, aby trpěl moravský lid za jeho vlády? Má nejvyšší snahu, abychom všichni byli spokojeni, abychom obdrželi od republiky, co český lid potřebuje. Dělá on něco zlého? Dělá vláda něco zlého? A to se najdou lidé, kteří nechtějí s vládou jít, kteří československý lid zrazují.“
Ovšem ikonou veškerých snah KSČ udělat z katolíků materialisty, přisluhovače, popř. rovnou partajníky, kteří by zavrhli Boha, byl kněz a politik Josef Plojhar.
Boj začíná: Exkomunikace vs paragrafy
Církev na KA zareagovala vydáním dvou dokumentů, tzv. pastýřských listů (dopis ordináře určený věřícím nebo duchovním, věřícím byl předčítán v neděli během kázání). Vznikly na tajné biskupské poradě 15. června 1949.
Prvním byl „Oběžník katolickému duchovenstvu a věřícímu lidu“, kde stálo, že nepravá Katolická akce je hnutí rozkolné a každá účast a spolupráce na ní musí být stíhána církevními tresty, přičemž inspirátoři a svolavatelé již tímto činem upadli do exkomunikace. „Nejde už o dohodu mezi církví a státem, ale o podřízení římskokatolické církve ideologii, která je protikřesťanská, jež hlásá nahražení náboženství marxismem a osobuje pro stát práva i ve všech věcech svědomí, víry a mravů.“
Druhým dokumentem byl nazvaný „Hlas československých biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky“, určený všem katolíkům. Biskupové v něm upozornili na všechny podlosti, kterých se režim na církvi dopouštěl. Na pošlapávání církevních práv a svobod, zásahy bezpečnostních složek, instalace odposlouchávacích zařízení, i na protiprávní dosazení státních zplnomocněnců do konzistoří, na dozor StB nad arcibiskupskou rezidencí atd. Oba listy měly být čteny ve všech kostelích následující dvě neděle po sobě. Čtení prvního připadlo na 19. června (oslavy svátku Božího těla).
KSČ reaguje: „Pastýřské listy? Poplašná zpráva!“
Komunisté pastýřské listy ihned vyhodnotili jako poplašnou zprávu a umožnili tak trestně právní postih každého, kdo by jej šířil. Na farní úřady jej doručovali zejména mladí kurýři, na které se ihned zaměřila SNB a StB. KSČ pod hlavičkou arcibiskupské konzistoře ihned rozeslala všem farním úřadům oznámení, že čtení tohoto pastýřského listu zakazuje. Za každým farářem chodili denně příslušníci StB.
V neděli 19. června 1949 brzo ráno objížděli členové Okresních akčních výborů NF spolu s členy StB všechny fary v okresech a varovali faráře, aby pastýřský list v kostelech při kázání nečetli. Někteří faráři pastýřské listy nakonec přečetli při vědomí toho, že je čekají značné nepříjemnosti, jiní ne, jelikož se obávali postihu. KSČ pečlivě monitorovala, který duchovní čte či nečte pastýřské listy a vytvořila jejich seznamy. Ti, kteří je četli, byli pozváni na MNV na kobereček a dostali napomenutí. Také byli nuceni, aby při svých kázáních prohlásili, že jsou pro dohodu mezi státem a církví. Některým byla rovnou navržena pokuta v rozmezí od 500 do 5 000 korun. Nakonec na 45 % kněží ze strachu prohlásilo, že postup vlády je oprávněný a spravedlivý, ale moc si tím nepomohli. Od tohoto okamžiku se zase museli obávat, že je Vatikán vyobcuje z církve.
Komunisté sledovali i reakce katolického obyvatelstva na tato opatření. „Katolická veřejnost přijala toto opatření nepříznivě a jest proti katolické akci. Staví se nepřátelsky. Ostatní veřejnost z větší části neschvaluje postup, který jest veden proti kněžím. V diskusi o této věci mlčí, pravděpodobně se bojí.“ Věřící projevili odpor tím, že se ještě ve větším množství zúčastňovali bohoslužeb a poutí. „Jest zjištěna určitá rozladěnost hlavně na vesnicích, menší ve městech i v továrnách. Na schůzích mezi našimi soudruhy projevuje se to tím, že při zavedené diskusi mlčí, zřejmě se obávají.“ KSČ si uvědomovala, že „občanstvo se staví ku KA dosti nepřátelsky“ a že KA nejsou nakloněni ani někteří členové KSČ. „Také v řadách našich soudruhů jeví se určité rozladění a strach před důsledky exkomunikace.“
Oslavu svátku Božího těla komunisté rozvrátili
Klíčovou událostí ale byla oslava svátku Božího těla 19. června 1949 v chrámu sv. Víta, kterou komunisté zcela rozvrátili. Do katedrály vyslali asi 1700 (!) svých lidí označených modrými a červenými špendlíky v klopě. Okolí obklopili příslušníci SNB a neoznačené skutečné věřící nepouštěli dál s tím, že už je plno. Komunističtí štváči uvnitř chrámu mezitím všemožně narušovali bohoslužbu, což arcibiskup okomentoval: „Jsou zde mezi Vámi provokatéři. Nedejte se nikým vyprovokovat. Jsou Vám před katedrálou rozdávány Katolické noviny. Prohlašuji, že to nejsou katolické noviny, právě tak, jako Katolická akce není katolickou akcí.“ Bohoslužba tímto skončila a nastal chaos, jelikož přítomná bolševická klaka začala křičet, hvízdat, dupat a provolávat komunistická hesla. Varhaník spustil státní hymnu a provokatéři se pokusili zpívat Internacionálu. Arcibiskup Josef Beran se s doprovodem odebral do své rezidence, kde na něj už čekali příslušníci StB. Od této chvíle začala jeho internace a trvala až do roku 1963.
KSČ si nechala vypracovat seznamy duchovních včetně jejich postojů a rozdělila je do tří kategorií – členové KSČ, pokrokoví (spolupracující) kněží a ti nepřátelští. Řada pokrokových ale nakonec stejně skončila ve vězení. Komunisté tvrdili, že třetina katolíků v Československu je organizována v KSČ a prostřednictvím jiných politických stran a celonárodních organizací jsou více než čtyři pětiny katolíků příslušníky NF.
Vatikán: Komunismus je protikřesťanský! Podporovatele čeká exkomunikace!
Na popsané události okamžitě a rázně zareagoval Vatikán. Nejvyšší Posvátná kongregace sv. Officia vydala už 20. června exkomunikační dekret týkající se KA. „Všichni do jednoho, duchovní i laici, kteří se do ní vědomě a dobrovolně dosud přihlásili nebo v budoucnu přihlásí, a zejména její původci a podporovatelé, jakožto schizmatikové a odpadlíci od katolické církve, upadli, popř. upadnou samotným činem do exkomunikace.“ Vatikánský deník L’Osservatore Romano text dekretu okomentoval popisem situace: „Byla učiněna prohlídka v arcibiskupském paláci v Praze, kancléř byl zatčen. Policisté hlídají arcibiskupský palác, žádajíce na každém důvod návštěvy, úředník dozírá na docházející poštu, zkoumá dokumenty, které vycházejí, telefon je kontrolován.“
Záhy, 1. července 1949, vyhlásila vatikánská kongregace další dekret, který už byl určen katolíkům celého světa. Zakazoval jim vstupovat do komunistických stran a jakkoliv je podporovat. Ti věřící, kteří by tak vědomě a svobodně učinili, by se stali odpadlíky a upadli by do exkomunikace. Podle dekretu je komunismus „materialistický a protikřesťanský“ a pamatuje i na jeho představitele: „Komunističtí pak vůdcové, i když slovy vyznávají, že nebojují proti náboženství, přece ve skutečnosti, ať už naukou nebo činností, projevují se jako odpůrci Boha.“ Litoměřický biskup Štěpán Trochta dekrety ještě upřesnil: „Exkomunikaci propadají nejenom komunisté vyznávající nebo dokonce obhajující a šířící materialismus proti křesťanství, nýbrž i lidé stojící mimo řady komunistů, když takové nauky vyznávají, hájí a šíří. Ti všichni stávají se prakticky odpadlíky od víry.“
Biskupové exkomunikační dekrety zpracovali a opatřili vysvětlujícími pokyny pro uplatnění a dále distribuovali. Tato činnost se ukázala být krajně nebezpečná. Např. tajemník olomouckého arcibiskupa Theodor Funk nafasoval 15. září 1949 deset let těžkého žaláře (+ konfiskaci celého jmění a pokutu 30 tisíc Kčs) jen za to, že rozdal diecézním kněžím výklad dekretu proti „bezbožeckým“ naukám.
Duchovní si mohli vybrat. Exkomunikace nebo velezrada
Biskupové v Československu začali na pokyn Vatikánu v praxi exkomunikovat duchovní, kteří se podíleli na činnosti KA a současně odmítat katolíkům z KSČ běžné církevní úkony.
Vláda naproti tomu prohlásila, že žádnou exkomunikaci neuznává a vyzvala skrze krajské sekretariáty všechny kněze působící v KA, aby bezpodmínečně setrvali na svých místech. Kdyby pak ze strany věřících došlo k bojkotu exkomunikovaného kněze, měla příslušná partaj návštěvy bohoslužeb organizovat. Na biskupy, kteří exkomunikace prováděli, měly být uvaleny vysoké pokuty, což se ale minulo účinkem.
Na konci července 1949 dospěli komunisté k názoru, že kněží, kteří se řídí exkomunikačními dekrety, se vlastně dopouštějí velezrady a sdružování proti republice, za což mohou obdržet doživotní tresty.
Historik Karel Kaplan ve studii Církev a stát 1948–1956 v Československu uvádí, že jen do konce roku 1948 skončilo ve vězení 68 kněží a několikrát více laiků kvůli církevním záležitostem.
Další stovky duchovních putovaly v souvislosti se stupňujícím se proticírkevním tlakem do vězení v následujících letech.
Zdroje:
Státní okresní archiv Vsetín
Státní okresní archiv Zlín
Naše pravda, list KSČ Zlín (Gottwaldov), ročníky 1948-1953
Kaplan Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948-1953. 1993
Vaško Václav: Dům na skále. 1, Církev zkoušená: 1945 - začátek 1950. 2004.
