Článek
Tygr ussurijský (popř. sibiřský, amurský atd.) je největší a současně i nejohroženější kočkovitou šelmou na světě. Ve volné přírodě v Rusku, tedy v Tajze na východě (Dálný východ), jich podle sčítání z roku 2022 žije již jen něco okolo osmi stovek. Tato chladnomilná kočka může vážit přes 400 kilo.
Člověk sice na tygřím jídelníčku nefiguruje, nicméně na jihu Asie, kde žijí jeho menší příbuzní (např. tygr indický či sumatránský), není napadení člověka ničím překvapujícím. Zvláště pak, pokud se jedná o např. zraněné jedince, pro které je vesničan někde na poli snadná kořist.
Je známa řada případu napadení a zabití sibiřským tygrem chovaným v zajetí. Jedná se o šelmy v zoologických zahradách, cirkusech nebo domácích chovech. Ve volné přírodě na Dálném východě jsou však takovéto případy vzácné. Tygři tam spíše likvidují lidem hospodářská zvířata či psy.
Chtěl zachránit psa a přišel o život
Ruský web The Moscow Times na sklonku roku 2023 informoval, že od začátku roku bylo v Chabarovské oblasti hlášeno na 300 incidentů, kdy tygři pronikli do obydlených oblastí. V některých případech zabili psy a objevily se i případy napadání lidí.
V jednom případě však útok skončil tragicky. Tygr odvlekl psa a jeho majitel se vydal svého mazlíčka zachránit. Sledoval stopy šelmy a ke své smůle predátora skutečně dostihnul. Více informací není k dispozici, protože jeho tělo bylo později nalezeno vedle ostatků jeho psa. Na místo se dostavili i policisté a také specialisté z místního mysliveckého oddělení, kteří už jen mohli konstatovat, že zvíře člověka zřejmě považovalo za hrozbu (popř. chránilo svou kořist) a zaútočilo. Jelikož jsou v Rusku tygři ussurijští přísně chráněni a o jejich záchranu usiluje i samotný diktátor Putin (před lety dokonce založil nadaci pro jejich zachování), odstřel nepřipadal v úvahu. V takových případech odborníci kočku odloví a přesunu buď do nějaké vzdálené neosídlené oblasti nebo do zoo.
Neuvěřitelný případ pytláka Markova
Tento příběh je naprosto odlišný od všech jiných případů napadení tygrem, potažmo napadení jakýmkoliv jiným zvířetem. Je natolik fascinující a výjimečný, že o něm spisovatel literatury faktu a novinář John Vaillant napsal knihu The Tiger. True Story of Vengeance and Survival (Tygr. Skutečný příběh o pomstě a přežití). Je to nejznámější zdokumentovaný případ, kdy se zvíře plánovitě pomstilo člověku.
K události došlo v zimě roku 1997 na ruském Dálném východě. Ruský pytlák Vladimír Markov v tajze překvapil tygra hodujícího na své kořisti, uloveném divokém praseti. Rus na něj vystřelil a způsobil mu zranění, načež šelma utekla do lesa. Na to mu Markov sebral zbytek kořisti a odešel.
Když tygr začne plánovat pomstu
Běžné by bylo, že tady příhoda končí a okradený a ublížený tygr si někde v houští bude lízat rány. Jenže to nebyl případ této velké kočky. Tygr se vydal na cestu pomsty. Podle stop nalezl Markovovou loveckou chatu, ačkoliv byla dosti vzdálena. Pytláka ale doma nezastihl, a tak se do srubu vlomil a zničil v ní vše, na čem byl Markovův pach včetně oblečení. Pak se vzdálil a poblíž příbytku zaujal strategické postavení.
„Co mě na té oblasti fascinuje, je, že tam jsou lidé a tygři, kteří loví stejnou kořist na stejném území – a nemají žádné konflikty. Ale pokud uděláte tu chybu a zaútočíte na tygra, budete toho litovat,“ okomentoval ojedinělost tygřího chování John Vaillant
Predátor trpělivě vyčkával v úkrytu v lese velice dlouho. Odhady se pohybují od dvanácti do osmačtyřiceti hodin.
Pomsta tygra byla děsivá
Když se Markov konečně vrátil domů, tygr na něj z úkrytu zaútočil a zabil ho. Poté jej odtáhl do křoví a sežral. „Jídlo mohlo být až druhořadé. Myslím, že ho zabil, protože měl něco na srdci,“ domnívá se Vaillant, podle kterého zraněný tygr Markova pronásledoval způsobem, který působí děsivě promyšleně. „Tohle nebyla impulzivní reakce. Tygr dokázal tuto myšlenku udržet po určitou dobu. Zvíře čekalo 12 až 48 hodin, než zaútočilo,“dodal spisovatel.
„Tygr se jen snaží být tygrem,“ říká Vaillant
Za poznání, že tygr je inteligentní zvíře, které si pamatuje, kdo mu ublížil, a umí se mstít, zaplatil Markov nejvyšší cenu. Podle Vaillanta byla reakce tygra „logická“ a „pochopitelná“, ale v případě pomsty, kterou vykonal na Markovovi, typická rozhodně nebyla. Autor vedle zmíněných plánovacích schopností obdivoval i fyzické vlastnosti predátora. Tygr dokáže dělat sedmimetrové skoky a do výšky přeskočit i basketbalový koš. V knize citoval známého specialistu na tygry, který prý na otázku, jak vysoko dokáže tahle šelma vyskočit, odpověděl: „Tak vysoko, jak je potřeba.“
Vaillant byl při psaní knihy o plánujícím tygrovi důsledný a uskutečnil mnoho rozhovoru s lidmi všech věkových kategorií, které po generace žily na ruském Dálném východě. Nikdo si podobnou situaci, kdy by tygr lovil člověka, nepamatoval. Lidé měli za to, že incident byl vyprovokován lidským chováním, tedy že si za to mohl Markov sám.
Jelikož Markov tygrovi zřejmě zachutnal, zabil zanedlouho dalšího člověka. To se v Indii stává docela často a z šelmy se pak může stát specializovaný lidožrout. Může to být také proto, že predátor je už starý, popř. zraněný, a člověk je pro něj mnohem snadnější kořist než jeleni.
Další ústřední postavou knihy je Jurij Trush, vedoucí místní jednotky zřízené ruskou vládou na potírání pytláctví a obchodu s částmi jejich těl. Jurij, ochránce tygrů, který likvidoval pasti a chytal pytláky, nakonec musel zabijáka sám zlikvidovat.
Také statistiky potvrzují, že napadení tygrem je výjimečné a lidé si za ně většinu mohou sami. Ruský specialista na tygry I. G. Nikolajev ve své knize Tygří útoky na lidi v Ussurijském kraji (2014) uvádí, že od roku 1970 do roku 2010 bylo zaznamenáno 58 případů útoků tygra na člověka (průměrně 1,5 útoku za rok), z nichž 41 lze považovat za vyprovokované lidmi. Přitom za vyprovokované útoky se považuje střelba na tygra, pronásledování zraněného zvířete a také náhodné přiblížení se k šelmě na velmi blízkou vzdálenost. Během těchto napadení zemřelo 17 lidí.
Nad tygry bdí samotný Putin. Jednou „zachránil“ celý TV štáb
Jak již bylo výše poznamenáno, odstřel tygra by dnes v Rusku nepřipadal v úvahu. Na sklonku roku 2010 se v ruském Petrohradu konal mezinárodní summit třinácti zemí, kde se tygři ještě ve volné přírodě vyskytují. Mimo jiné bylo konstatováno, že tyto maxikočky ohrožuje především pytláctví a omezování jejich přirozeného prostředí. Cílem tehdy bylo dosáhnout toho, aby se jejich stavy do dvanácti let zdvojnásobily, což se nestalo.
Setkání odborníků tehdy podpořil i tehdejší premiér Vladimir Putin, který se s tygry i dalšími divokými zvířaty rád nechával fotografovat. Bylo to součástí budování jeho kultu osobnosti vedle dalších hrdinných počinů jako bylo potápění (buď v neoprenu nebo v ponorce), pilotování bombardéru, lovení divé zvěře, předváděni juda, hokej s reprezentanty, jízda na koni atd. atd. Vše bylo vždy pečlivě naaranžováno, nafilmováno a předhozeno nadšenému ruskému plebsu. Nejinak tomu bylo i v roce 2008 někde v sibiřské rezervaci, kdy „hrdina“ Putin „zachránil“ celý televizní štáb před rozlíceným sibiřský tygrem.
Podle „zaručených zpráv“ prý „přírodovědec“ Putin pomáhal specialistům s tygrem lapeným do pasti. V jeden okamžik se ale šelma údajně uvolnila a vystartovala po televizním štábu. Naživu zůstali filmaři právě jen díky přítomnosti neohroženého geroje Putina, který popadl pušku s uspávací střelou a tygra ve vteřině „přesným zásahem“ zneškodnil. A Rusové opět žasli, jakého mají bohatýrského premiéra.
Historka je samozřejmě vycucaná z prstu, jelikož i malé dítě musí vědět, že než zabere uspávací prostředek na čtyřistapadesátikilové zvíře (právě tolik prý tygřice vážila), které dělá sedmimetrové skoky, nějaký čas to trvá. Dost dlouho na to, aby byla skutečně po všech přítomných veta. Tak obrovský a silný dravec by ze štábu i odborníků udělal během několika vteřin hromadu krvavých cucků a takového skrčka, jako je Putin, by překousl i s puškou vejpůl.
Wikipedie
