Článek
Většina lesních správ a úřadů proto před Vánocemi zakazuje lidem vstup do lesů pod obrovskou pokutou. Nicméně pro ty poberty, které neodradí ani hrozba značného finančního postihu, čeká řada nečekaných nástrah. Díky nově přiděleným pravomocím ministerstvům vnitra a životního prostředí jsou policisté i lesníci finančně motivováni - za každého uloveného lupiče je čeká vysoká odměna.
„Finanční stimuly vyvolávají u našich mužů soutěživost, takže se budou snažit pochytat co nejvíce pachatelů,“ říká nadstrážmistr Josef Petelice, podle nějž se letos budou lesy jen hemžit maskovanými strážci. „Hoši letos absolvovali speciální výcvik, podobný tomu, co mají britští SAS. Jejich splynutí s přírodou je tak dokonalé, že narušitel ležícího maskovaného hlídače nezpozoruje ani když mu šlápne na hlavu,“ dodává Petelice a podotýká, že na zloděje stromků se již nyní připravují padací pasti, medvědí železa, propadliště a další rafinované léčky známé např. z filmů o neohroženém Rambovi. Podle nadstrážmistra budou letošní pokuty tak vysoké, že na její úhradu budou provinilci muset jít vrátit všechny již nakoupené dárky a ke štědrovečerní večeři si rodinka bude moci pochutnat pouze na vodě, doplněné v lepším případě starým chlebem.
Zaměstnanci městských lesů v součinnosti s lesníky chystají tradičně postřikovat stromky speciálním repelentem, který se doma v teple rozkládá a pronikavě zapáchá.
„Bohužel, některým občanům ani tento nezřízený puch nevadí a od krádeže je neodradí, i kdybychom stromky natírali fekáliemi,“ říká lesní strážce Bohumil Halama a vzpomíná, že vloni jednoho takového imunního zloděje dopadli až doma. „Ujel nám autem, ale podle espézetky jsme ho nakonec dopátrali až v bytě. Dodnes nevíme, jestli si zrovna vařili k večeři koňská kopyta, ale měli doma takový smrad, že nám to vehnalo až slzy do očí. Ten repelent v něm úplně zaniknul.“
Někteří znalci se domnívají, že účinné je také barevné sprejování, a především ořezávání a zalamování některých vrchních větví jehličnanů, čímž se dřeviny stávají pro zájemce neatraktivní.
„Pár větví sem, pár větví tam. Mě na nějaké větvi vůbec nesejde, hlavně že za stromek nemusím platit,“ tvrdí např. Tadeáš Žamboch, který si údajně ještě nikdy v životě stromek nekoupil. „A že je nasprejovaný oranžovou barvou? Tím líp, aspoň ho nemusím už moc zdobit!“
Nejčastější výmluvou v lese přistiženého chmatáka, držícího v jedné ruce stromek a ve druhé pilku, je, že si pouze vyšel na zdravotní procházku a urostlou borovici našel již uřezanou.
Další občané, dokonce i ti, kteří nemají hluboko do kapsy, se zase vymlouvají na ikonickou televizní vánoční reklamou na Kofolu, kdy tatínek krade stromek, a přitom slibuje holčičce, že když nebude papat, uvidí večer prasátko. „No já to vídávám každý rok v televizi, tak jsem myslel, že se to může, zvláště, když je přítomno dítě,“ hájil se např. vloni přistižený advokát Levota. „Jestliže jde o krádež, jak tvrdíte, pak by to bylo navádění nezletilého k trestnému činu, a to je protizákonné! Zažaluji televizi!“
Jiní lapkové jsou ale mnohem rafinovanější. Např. pan Vratislav Měch chodí na své lupičské výpravy za vánočními stromky v přestrojení za medvěda.
„Je to naprosto spolehlivý způsob. Před brtníkem se i lesní stráže raději uklidí do bezpečí, a navíc je to přísně chráněný živočich. Večer v hospodě pak nadšeně vyprávějí ostatním, že se jim do revíru i letos na Vánoce opět vrátil medvěd,“popisuje svou fintu Měch, jenž pouze jednou zaznamenal drobný problém. „Stalo se to předloni na Štědrý den. Zapomněl jsem na ostražitost a vracel jsem se pěkně vzpřímeně s jedličkou v ruce, když jsem potkal myslivce. Brouzdající nimrod se tak vyděsil, že zahodil flintu a pelášil přímo do hostince oznámit ostatním, že právě viděl medvěda nesoucího v tlapě vánoční stromek. Nejprve si všichni mysleli, že požil příliš mnoho borovičky, když ale na vidině medvěda s pilkou trval i následující dny, převezli ho do psychiatrické léčebny.“
Psychologové i policisté se zamýšlejí, co každoročně vede zástupy lidí do lesů drancovat mladé porosty. Je to neradostná finanční situace, chorobná spořivost nebo adrenalinový zážitek z krádeže?
Vysvětlení podává samotný Měch. „To není jen ta tisícovka, co ušetřím za výstavní jedli. Večer zajdu pod hráz upytlačit tučného kapříka, popřípadě dva,“ vypočítává na prstech Měch, který vánoční ozdoby zásadně nekupuje ale otrhává je z veřejných vánočních stromků v ulicích. „Proč kupovat toaleťák, když je ho po veřejných záchodcích tolik? A z každé hospody si vždy odnesu třeba příbor, půllitr nebo aspoň solničku, z benzinky zase papírové ručníky, mýdlo nebo zrcadlo. Občas se opeřím na nějaké veřejné sbírce, momentálně například na té vánoční, a tak podobně. Víte, jaký to za rok hodí dohromady balík?!“
