Článek
Za šest století existence teplické židovské komunity, která v 19. století představovala po Praze druhou největší v Čechách, vznikly v Teplicích postupně čtyři židovské hřbitovy.
Ten první zmizel pod divadlem. Druhý srovnali se zemí nacisté. Třetí přežil komunistickou devastaci a čtvrtý funguje dodnes.
První hřbitov pod Divadelní zahradou
Nejstarší teplický židovský hřbitov vznikl kolem roku 1482. Stál na místě dnešní Divadelní zahrady. V srdci města, kousek od místa, kde dnes stojí městské divadlo. V roce 1669 byl hřbitov oficiálně uzavřen. Ale k jeho faktickému zrušení došlo až v 19. století, kdy Teplice procházely bouřlivým urbanistickým rozvojem a z města se stávalo moderní lázeňské centrum Evropy. Všude se stavělo, a pravdou je, že hřbitov se do centra lázní příliš nehodí. Bohužel náhrobky byly rozbity a většina posloužila jako stavební materiál, jak už to v té době bývalo.
Lázeňští hosté, procházející dnes nádherným parkem, tak nejspíš vůbec netuší, že kráčí po půdě bývalého hřbitova. Mezi historiky a archeology dodnes visí otázka, zda hluboko pod povrchem v okolí divadla stále ještě neodpočívají kosterní pozůstatky tehdejších obyvatel.
Přibližné místo nejstaršího židovského hřbitova v Teplicích
Druhý hřbitov: Judenberg
Po oficiálním uzavření starého hřbitova v roce 1669 přenechává kníže Hieronymus Clary-Aldringen teplické židovské obci pozemek na návrší, které se jmenovalo Breite Stein, což v překladu znamená Široký kámen (nebo Široký vrch). Ovšem hned po roce 1669 dochází k přejmenování na Judenberg (Židovský vrch). Hřbitov ležel mezi dnešními ulicemi Chelčického a Jungmannova, v těsném sousedství pozdějšího kostela sv. Bartoloměje.
Ze starého zrušeného hřbitova od divadla byly tehdy na Judenberg přeneseny alespoň tři nejcennější náhrobky z 16. a 17. století, které Židovská komunita chtěla tímto způsobem uchránit. Nejstarší náhrobní kámen byl rabína Šimona Spiri z roku 1655. Pohřbívalo se tam potom skoro dvě stě let. Když byl i tento hřbitov v roce 1862 uzavřen, stálo na něm 929 náhrobků. Většinou to byly barokní a renesanční stély s hebrejskými nápisy se jmény rabínů a učenců.
Teplice v té době byly jedním z center židovské vzdělanosti ve střední Evropě. Hosté přijížděli do lázní z celé Evropy a mezi nimi i bohatí Židé z Drážďan, Freibergu, Berlína, Hamburku. Někteří tu zemřeli a byli pohřbeni právě na Judenbergu.
Bohužel v roce 1939 tento hřbitov zničili beze zbytku nacisté. Náhrobky byly zasypány, rozbity nebo odvezeny. Devět set dvacet devět kamenů nenávratně zmizelo.
Židovský hřbitov na Judenbergu
Povalený náhrobek na Judenbergu
Fragmenty náhrobků za kostelem Svatého Bartoloměje
Za kostelem sv. Bartoloměje se tak dnes skrývá špatně přístupný prostor zarostlý náletovými dřevinami. Přesto jsem tam objevil dva povalené náhrobní kameny a v hromadě suti několik fragmentů, které připomínají, že tady nestál jen obyčejný městský pozemek, který je dnes v soukromém vlastnictví.
Třetí hřbitov: Sobědruhy
Stranou od teplického centra mezi obcí Sobědruhy a čtvrtí Trnovany, leží hřbitov s příběhem, který přesahuje hranice Čech.
V Teplicích po roce 1668 mohli díky vrchnostenskému příkazu zůstat pouze Židé s právním titulem k pobytu. Držitelé vrchnostenských ochranných listů, starousedlíci a ekonomicky nepostradatelní jedinci. Ti ostatní museli město opustit. No a Sobědruhy byly blízko a jako samostatná obec nepodléhaly příkazům majitelů teplického panství. Tam se Židé vypovězení z Teplic mohli svobodně usadit a vybudovat tak vlastní komunitu se synagogou a hřbitovem.
Židovský hřbitov v Sobědruhách byl založen v roce 1669 a záhy získal mezinárodní rozměr. Protože v Sasku tehdy bylo pohřbívání Židů zapovězeno, tak drážďanská obec vozila své mrtvé přes hranice, právě do Sobědruh. Tento zvyk trval až do roku 1751, kdy byl v Drážďanech konečně povolen vlastní židovský hřbitov. A tak byl malý kopec nad teplickým předměstím po celých osmdesát let pohřebištěm pro celý region.
Počátkem 19. století byl rozšířen na plochu 3 496 m2. Pohřbívalo se zde až do druhé světové války.
Pak přišla opět devastace. Tentokrát ne nacistická, ale ta komunistická. V 60. letech byla zbořena obřadní síň a část náhrobních kamenů byla rozprodána jako stavební kámen. Jako první samozřejmě zmizely náhrobky z žuly a mramoru.
Až v roce 2002 byl hřbitov rekonstruován. Dnes se na něm nalézá přibližně dvě stě náhrobních kamenů, z nichž nejstarší pocházejí ze 17. století. Židovský hřbitov v Sobědruhách je běžně uzavřený a nepřístupný, ale lze k němu dojít a prohlédnout si ho alespoň přes drátěné oplocení. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Čtvrtý hřbitov: ten nový
Nový židovský hřbitov vznikl v roce 1862 v severozápadní části města, v ulici Hřbitovní.
Válku přežil i když značně poničen a dnes je kulturní památkou, která čítá přes 3 500 náhrobků a hrobek. Mezi nimi je také řada architektonicky cenných staveb teplických podnikatelských rodin.
Tento hřbitov je veřejnosti přístupný.
Zdroje
Kostel sv. Bartoloměje Teplice: Z historie — bartholomeusteplice.cz
Wikipedie – cs.wikipedia.org
Zničené kostely – znicenekostely.cz
Česko-německý fond budoucnosti
Hrady.cz – hrady.cz
