Článek
Sázka na ekonomický růst
Po druhé světové válce se komunistická Čína vedená Mao Ce-tungem zaměřila na rychlou industrializaci a modernizaci země. K tomuto ekonomickému růstu potřebovala více obyvatel, a proto populace Číny začala růst rapidním tempem. Avšak v 60. a 70. letech začaly převažovat obavy, že země nebude schopna všechny uživit. Zvyšující se počet obyvatel tak byl náhle na obtíž, neboť zvyšoval nároky na zdravotní péči, vzdělávání a bydlení, které ekonomiku jen více zatíží.
Když se podíváme na řeč čísel, v roce 1949 měla Čína 540 milionů obyvatel, v roce 1979 už to bylo 969 milionů. Počet se téměř zdvojnásobil. Můžeme počty porovnat se situací v Československu. To v roce 1949 mělo 12,3 milionu obyvatel, roce 1979 to bylo 15,2 milionu.
Model čtyřčlenné rodiny
Problém byl čím dál zřejmější, a proto v 70. letech byla v médiích zahájena kampaň zaměřená na podporu pozdějšího rodičovství, delších intervalů mezi dětmi a menšího počtu potomků. Pro muže i ženy byla stanovena minimální věková hranice pro uzavření manželství, pro ženy 23 - 25 let, pro muže 25 - 28 let. Rovněž bylo doporučeno, aby mezi prvním a druhým dítětem byl zachován čtyřletý nebo pětiletý odstup. Tento model čtyřčlenné rodiny byl jen krůčkem od dalšího zpřísnění.
Jedno dítě stačí
Politika jednoho dítěte byla zavedena v roce 1979. Rodinám bylo doporučováno, aby měly pouze jedno dítě, jinak jim hrozily sankce, které zahrnovaly i finanční postihy. Za každé další dítě musela rodina zaplatit 10 % ze svého měsíčního platu, a to po dobu sedmi let. Výše poplatku se ale mohla lišit, někdy mohl tvořit až 50% příjmu. Obecně se dalo říct, že byl tak vysoký, aby odradil běžnou čínskou rodinu od pořízení dalšího potomka. Kromě finančních sankcí čelily páry i dalším trestům, jako bylo odepření přístupu k sociálním službám, přeřazením na nižší pracovní pozici nebo dokonce ztrátou zaměstnání. V krajních případech mohlo dojít i k zabavení majetku nebo zbourání jejich domu.
V roce 1983 vstoupily v platnost nové předpisy. Ženy, které již jedno dítě porodily, si musely nechat zavést nitroděložní tělísko, aby zabránily dalšímu těhotenství. Pokud měly dvě a více dětí, musely ony nebo partner podstoupit sterilizaci. V dalších třech letech se pravidla trochu uvolnila, byly zavedeny výjimky, kdy bylo povoleno narození druhého dítěte. Nicméně to vedlo ke zvýšení porodnosti, a tak v roce 1991 byla politika jednoho dítěte znovu zpřísněna.
Role žen - matek
Postavení žen bylo velmi složité a často spojené se společenským tlakem. Na nich ležela zodpovědnost za dodržování přísných pravidel týkajících se reprodukce. Mít pouze jedno dítě, mohlo být často v rozporu s jejich touhami, obzvlášť pokud samy pocházely z velké rodiny. Ženy byly pod drobnohledem nejen úřadů, ale i sousedů, spolupracovníků. Pokud podruhé či potřetí otěhotněly, byl na ně vyvíjen psychický nátlak, aby šly na potrat. Ten byl často prováděn i v pokročilé fázi těhotenství - ve druhém a třetím trimestru.
Výsledky politiky jednoho dítěte
- Čína skutečně zaznamenala výrazné zpomalení růstu populace. Před zavedením této politiky se očekávalo, že čínská populace překročí hranici 2 miliard lidí, ale díky této politice se růst výrazně zpomalil a počet obyvatel v roce 2020 dosáhl přibližně 1,4 miliardy.
- Čína se rovněž díky zpomalení populačního růstu stala druhou největší ekonomikou světa a mohla investovat do infrastruktury, vzdělání a zdravotnictví.
- Na druhou stranu Čína čelí vážnému problému nerovnováhy mezi počtem mužů a žen. Chlapci byli tradičně upřednostňováni, zatímco narozené dívky byly často zabíjeny. S rozvojem ultrazvuku se stále více rodičů rozhodovalo pro potrat, když zjistili, že čekají holčičku. Dnes má Čína významný přebytek mužů, což vede k obtížím při hledání partnerky
- Mladá generace čelí sociálnímu a ekonomickému tlak. Jako jedináček vyrůstá s velkým očekáváním rodičů a v budoucnu ho čeká péče o stárnoucí rodiče bez pomoci sourozenců.
V roce 2015 vláda ukončila politiku jednoho dítěte a dovolila párům mít dvě děti. V roce 2021 pak přišlo další rozvolnění, které dovolilo rodinám mít až tři děti. Hlavním důvodem těchto změn je rychle stárnoucí populace. Politika jednoho dítěte snížila míru plodnosti z 2,9 dítěte na ženu v roce 1979 na 1,79 v roce 2010, a dokonce až na 1,15 dítěte na ženu v roce 2021. Tento počet je menší, než je potřeba k zajištění přirozené reprodukce obyvatelstva, což urychluje její stárnutí.
Jen na politiku jednoho dítěte se ale nedá svést současný pokles porodnosti v Číně. Dalšími okolnostmi je zvyšování životních nákladů, takže je pro mnoho rodin ekonomicky náročné mít více dětí. S tím souvisí to, že mladí lidé odkládají sňatky a zakládání rodin na pozdější věk. Kariéra a osobní rozvoj často dostávají přednost před rodičovstvím. Se vzrůstající úrovní vzdělání a pracovních příležitostí se mnoho žen rozhoduje soustředit na svou kariéru a osobní nezávislost, což přispívá k nižší porodnosti nejen v Číně, ale i v jiných vyspělých státech.
- - -
Zdroje:
ŠINDELÁŘOVÁ, Dagmar. Politika jednoho dítěte. Praha: Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií, 2010.
