Článek
Když ministr životního prostředí Igor Červený v červnu 2026 jmenoval do čela České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Pavla Straku, nemusel nikdo dlouho pátrat, odkud vítr fouká. Straka kandidoval za Motoristy, je sponzorem strany a pronajímá jí reklamní plochy. Co naopak v jeho životopise chybí, je jakákoli zkušenost s ochranou životního prostředí. Ministr přesto nevidí důvod mu nedůvěřovat. Předseda Motoristů Petr Macinka zašel ještě dál — kritiku Strakova jmenování označil za „aktivistický útok“.
Slovo „aktivista“ dnes v české politice funguje jako univerzální nálepka, která má zdiskreditovat každého, kdo se ptá na věci veřejné. Tím se odkrývá logika, s jakou současná koalice přistupuje k institucím ochrany životního prostředí. Odbornost je podezřelá, nezávislost nežádoucí a každý, kdo klade nepohodlné otázky, je automaticky aktivista, jehož názor nemá váhu.
Kdo je Pavel Straka
O novém řediteli toho víme pozoruhodně málo — a to záměrně. Straka po svém nástupu zakázal zveřejnit svou oficiální fotografii a inspekce místo životopisu vydala jen obecný medailonek. Když se měl představit poslaneckému výboru pro životní prostředí, omluvil se dovolenou. Babišova koalice pak jednání výboru ani nezařadila na program. Když ho reportéři Seznam Zpráv osobně zastihli u ministerstva, odkázal na tiskové oddělení, otočil se a zmizel dovnitř. Později odjel přes oplocené parkoviště služebním vozem.
Člověk v čele klíčového kontrolního úřadu by měl být schopen odpovědět na otázky novinářů. Člověk, který se před nimi doslova skrývá, vzbuzuje oprávněné pochybnosti o tom, zda má veřejný mandát vůbec vykonávat.
Investigativní zjištění Seznam Zpráv a Hospodářských novin přinesla závažné informace o Strakově rodinném zázemí. Jeho bratr Luděk byl v roce 2015 odsouzen rakouským soudem za obchodování s drogami. Matka Alena Straková byla odsouzena za útisk nájemníků — vybírala od nich zálohy na plyn, ale neplatila dodavateli, takže v bytech klesala teplota až k devíti stupňům. Sám Pavel Straka stanul v roce 2009 před soudem v Břeclavi na obžalobě z vydírání, nakonec byl osvobozen pro nedostatek důkazů.
Bývalý rodinný advokát Jan Farkač pak médiím popsal fungování rodiny jako organizovaný systém pěstování a distribuce konopí v Lanžhotě. „Oni to provozovali jako rodina. Měli tam každý svoji roli,“ řekl Farkač.
V civilizované veřejné správě platí, že člověk v čele kontrolního úřadu musí být nejen bezúhonný — musí být i za hranicí jakýchkoli pochybností. To není přehnaný požadavek. To je standard, který funguje všude tam, kde mají instituce sloužit veřejnosti, a ne politické straně.
Ministerstvo životního prostředí přitom prostřednictvím mluvčí Jany Schillerové sdělilo, že „neprovádí nad rámec zákonných požadavků prověřování soukromých aktivit“ a že nehodnotí informace v médiích bez relevantních zjištění orgánů veřejné moci. To je odpověď, která by možná obstála u řadového úředníka. Ne u šéfa inspekce, která má ze zákona dohlížet na dodržování environmentální legislativy v celé zemi.
Heřmanická halda jako lakmusový papírek
Osobní minulost je jedna věc. Mnohem závažnější je ale to, co Straka dělá ve funkci. Jedním z prvních kroků nového ředitele bylo zastavení nezávislých posudků v případu heřmanické haldy v Ostravě — hořícího odpadu, který představuje vážné ekologické riziko a potenciální škody v řádu miliard korun. Posudky přitom mohly pomoci určit odpovědnost za celou situaci.
Heřmanická halda je přitom jedním z nejzávažnějších environmentálních problémů v zemi. Hoří pod povrchem, kontaminuje okolní prostředí a náklady na její řešení mohou dosáhnout miliard korun. Nezávislé posudky jsou nezbytné k tomu, aby bylo jasné, kdo za situaci nese odpovědnost a jaká opatření je třeba přijmout. Jejich zastavení nelze vysvětlit jinak než jako politický zásah do odborné práce inspekce.
Pokud ředitel ČIŽP svým podpisem blokuje vyšetřování velkých ekologických kauz, přestává inspekce plnit svůj základní účel — chránit životní prostředí a zdraví lidí.
Problém je systémový
Po Strakově nástupu opustilo inspekci několik dlouhodobých odborníků. Straka to označil za „běžnou obměnu personálu“. Kdokoli má zkušenost s fungováním státní správy, ví, že hromadný odchod zkušených lidí bezprostředně po výměně vedení není běžná obměna — je to signál.
ČIŽP je klíčovým nástrojem kontroly dodržování environmentálních zákonů v České republice. Rozhoduje o pokutách, prošetřuje havárie, dohlíží na kvalitu ovzduší a vody, na nakládání s odpady, na ochranu přírody. Její nezávislost a odbornost nejsou luxus — jsou podmínkou toho, aby zákony na ochranu životního prostředí nebyly jen textem na papíře.
Když Petr Macinka říká, že v čele inspekce je lepší právník než aktivista, vlastně tím přiznává, co Motoristé od ČIŽP očekávají: úřad, který nebude příliš aktivní. Úřad, jehož ředitel nebude „zbytečně čelit tlakům“ tím, že by se veřejně vyjadřoval. Tichý úřad, poslušný úřad. Macinka dokonce prohlásil, že ředitel ČIŽP „nemusí být každý den v médiích“. To je pozoruhodný výrok od politika, jehož strana obsadila ministerstvo životního prostředí. Šéf inspekce nemusí být v médiích každý den — ale měl by být schopen se za svá rozhodnutí veřejně postavit.
Nevládní organizace, které se ochraně životního prostředí věnují dlouhodobě, vnímají politizaci ČIŽP jako vážnou hrozbu. Inspekce není úřad, který může fungovat na autopilota. Její práce vyžaduje odborný úsudek, schopnost odolávat politickým a ekonomickým tlakům a především důvěru veřejnosti v to, že stojí na straně zákona, nikoli na straně těch, kteří ho porušují.
Česká inspekce životního prostředí si zaslouží ředitele, který rozumí svému oboru, není závislý na politické straně, která ho dosadila, a nemá důvod utíkat před kamerami ani před parlamentním výborem. Člověka, u kterého není třeba řešit, zda splňuje alespoň základní předpoklady důvěryhodnosti. Zatím ho nemá.
