Článek
Když přijde sucho, hledáme vodu. Když se přeženou přívalové deště, počítáme škody. Když se města v létě rozpálí, hledáme stín. Jenže voda, půda, stromy, řeky a prostor pro přírodu nejsou oddělené kapitoly. Jsou to části jednoho systému, který jsme po desetiletí oslabovali – a jehož stav nyní stále citelněji ovlivňuje naše zdraví, bezpečí i kvalitu života.
Česká krajina byla upravována tak, aby voda z polí, lesů a sídel co nejrychleji odtékala. Potoky se napřimovaly, mokrá místa odvodňovala, půdní bloky scelovaly a městský prostor zaplňoval betonem. Takový přístup dlouho vypadal jako znak pokroku. Dnes však vidíme jeho účet: vysychající půda, přehřívající se obce, erozi, úbytek hmyzu a ptáků i povodně, které přicházejí rychleji, než je krajina dokáže ztlumit.
Potřebujeme proto přestat řešit každý projev zvlášť. Sucho nevyřešíme pouze novou nádrží, vedro několika stromy a erozi jedním pásem trávy na okraji pole. Odolnost vzniká tehdy, když krajina opět dokáže hospodařit s vodou, když v ní zůstává prostor pro pestrou mozaiku stanovišť a když se ochrana přírody propojí se zemědělstvím, lesnictvím, vodním hospodářstvím i plánováním měst.
Právě o tom bude tisková konference, kterou v pondělí 31. srpna pořádají Hnutí DUHA, Zelený kruh, Česká společnost ornitologická, WWF Česko, Arnika, Okrašlovací spolek čelákovický, Společnost pro trvale udržitelný život, Beleco a Pražská pastvina. Odborníci a odbornice na ní představí Stínový plán na obnovu přírody: soubor čtyřiceti klíčových opatření, která mohou pomoci vrátit do české krajiny vodu, stín i život. Doporučení jsou výsledkem dvou let podrobných odborných jednání při přípravě POPK.
Je čas začít něco dělat
Evropské nařízení o obnově přírody dává členským státům úkol obnovovat poškozené ekosystémy. Pro Česko by to však neměl být „příkaz z Bruselu“, ale příležitost hledat odpovědi na problémy, které jsou zcela reálné u nás - vysychání krajiny, ztráta úrodné půdy, přehřívání sídel i mizející druhová pestrost.
Národní plán na obnovu přírody měl ukázat, jak Česká republika tuto příležitost využije. Měl vzniknout ve spolupráci odborníků, veřejné správy, samospráv, vlastníků a lidí, kteří o krajinu pečují. Podle organizací, jež se dlouhodobě podílely na práci odborných skupin, však plán v závěrečné fázi ztratil podstatnou část ambicí a nabírá zpoždění. Chybí mu zejména konkrétní a měřitelné kroky, které by bylo možné skutečně provést, financovat a vyhodnocovat.
Plán bez jasných cílů, termínů, odpovědností a peněz tedy sice může pojmenovat potíže, ale těžko je dokáže změnit. Přitom právě nyní potřebujeme vědět, kde má obnova začít, kdo za ni odpovídá, jak se bude měřit její úspěch a co musí stát udělat, aby dobrá opatření nezůstala jen na papíře.
Stínový plán na obnovu přírody vznikl jako věcný příspěvek do této debaty. Nechce nahrazovat veřejnou správu ani tvrdit, že pro každé místo existuje jediné řešení. Ukazuje ale, že je možné připravit opatření dostatečně konkrétně: s ohledem na místní podmínky, na zkušenosti lidí z terénu i na nutnost sledovat, zda krajina a města skutečně získávají to, co potřebují. A také upozorňuje, že oficiální verze tohoto dokumentu stále není na světě.
Voda, půda, stromy a život
Obnova přírody není návrat do idealizované minulosti ani snaha nechat vše bez péče. Je to promyšlená práce s přírodními procesy. Někde znamená dát řekám více prostoru, jinde obnovit mokřad nebo prameniště. Na polích jde o pestřejší uspořádání krajiny a o půdu, která lépe zadržuje vodu. V lesích o druhově a věkově rozmanitější porosty, péči o mokrá místa a prostor pro přirozenou obnovu. Ve městech pak o ochranu vzrostlých stromů a zeleň, která není zbytkem mezi stavbami, ale nezbytnou infrastrukturou.
Právě propojení těchto témat je zásadní. Řeka nemůže dobře fungovat, pokud voda z jejího povodí odtéká z polí příliš rychle. Zdravá půda potřebuje nejen vhodné hospodaření, ale i krajinné prvky, které ji chrání před erozí. Strom v ulici potřebuje dostatek prostoru pro kořeny a dlouhodobou péči, ne jen slavnostní výsadbu. A opylovači či polní ptáci potřebují souvislou síť míst, kde mohou nacházet potravu, úkryt a prostor k rozmnožování.
Každý takový krok má smysl i sám o sobě. Teprve dohromady ale mohou změnit schopnost celé krajiny a sídel reagovat na sucho, vlny veder i extrémní srážky. Proto nemá být obnova přírody okrajovým programem několika institucí. Musí se stát součástí rozhodování o tom, jak hospodaříme na půdě, jak pečujeme o lesy a vodu, jak stavíme i jak plánujeme veřejný prostor.
O obnově s lidmi, ne bez nich
Dobrá obnova nevzniká z příkazu napsaného v kanceláři. Potřebuje spolupráci obcí, zemědělců, vlastníků půdy, lesníků, správců toků, odborníků i veřejnosti. Každá krajina má jinou historii, jiné problémy i jiné možnosti. Smyslem národního plánu proto nemá být univerzální šablona, ale srozumitelný a závazný rámec, který umožní lidem v regionech hledat nejlepší řešení pro konkrétní místa.
Založená louka potřebuje péči, obnovený tok prostor pro další vývoj a vysazené stromy ochranu i vodu v prvních letech. Úspěch proto nelze měřit jen počtem vysazených stromů, metrů upraveného koryta nebo hektarů vykázaných v dotační žádosti. Musíme sledovat, zda se do krajiny vrací voda, zda přibývá života, zda půda lépe drží pohromadě a zda jsou sídla v horku obyvatelnější.
A stejně důležitá je otevřená debata. Obnova přírody přináší otázky o využití půdy, financování, vlastnických vztazích i podobě míst, kde žijeme. Tyto otázky se nesmějí zametat pod koberec. Potřebujeme poctivé informace, veřejnou účast a politickou odvahu hledat řešení, která nejsou pouze nejrychlejší, ale fungují dlouhodobě.
