Článek
Na začátku srpna však uhelná korporace oznámila, že si o nich rozhodne sama. V této kauze ovšem nejde jen o Mostecko. Jde o pravidla, podle kterých se bude postupovat u každého dolu, který v příštích letech skončí.
Těžař má ze zákona povinnost odkládat si peníze na to, aby po sobě uklidil. Finanční rezerva na sanace a rekultivace vzniká podle horního zákona, leží na vázaném účtu a čerpat z ní lze jen se souhlasem báňského úřadu. Není to firemní úspora, je to jistota státu, že po ukončení těžby nezůstane díra v krajině a účet daňovým poplatníkům.
Pro lom ČSA byla rezerva vyčíslena na zhruba 2,84 miliardy korun. Pak se změnil plán. Vláda usnesením č. 479 z června 2023 schválila koncept, podle kterého se podstatná část zbytkové jámy nebude technicky rekultivovat, ale ponechá se přirozenému vývoji. Náklady tím klesly na zhruba 1,8 miliardy. Rozdíl činí 1,04 miliardy korun.
Ministerstvo životního prostředí tehdy oznámilo, že ušetřené prostředky bude spravovat Státní fond životního prostředí a půjdou na projekty v regionu zatíženém těžbou. Tehdejší ministr to označil za situaci, ve které vydělají všichni. Konkrétně jde o dvě města a dvě obce v okolí lomu — Most, Horní Jiřetín, Vysokou Pec a Vrskmaň.
V červnu 2026 Český báňský úřad zastavil přezkumné řízení a změna plánu tím nabyla účinnosti. Peníze se uvolnily. Od dubna do června proběhlo pět jednání mezi státem a firmou. V červenci skupina Sev.en prohlásila, že ušetřené peníze patří těžební společnosti a jakýkoli příspěvek obcím je dobrovolný dar. Třetího srpna oznámila, že o jejich využití rozhodne sama a bude jednat přímo s obcemi, protože se stát rok nedokázal vyjádřit k parametrům daru.
Úsporu nevytvořila firma
Sev.en argumentuje tím, že přišla s levnějším řešením a úspora tedy patří jí. Jenže přírodní obnova není firemní inovace. Je to způsob rekultivace, který musel schválit stát, protože jinak by ho báňský úřad nepovolil, a jehož výsledek stát převzal do vlastní správy.
Na části území vznikla 4. října 2025 národní přírodní památka Lom Československé armády o rozloze 12,3 kilometru čtverečního. Je to největší plocha v Česku ponechaná po těžbě přirozeným procesům. Agentura ochrany přírody a krajiny tam eviduje 269 zvláště chráněných a ohrožených druhů; u lindušky úhorní a bělořita šedého jde o desítky procent celé české populace. Péči o území zajišťuje agentura, tedy stát.
Firma tak ušetřila proto, že stát rozhodl o jiném způsobu obnovy a náklady na tu obnovu převzal na sebe. Tvrdit, že úspora z takového rozhodnutí je zisk těžaře, znamená obrátit celou logiku rezervy naruby.
Stojí za to dodat, že technická rekultivace nebyla levnější variantou. Byla dražší a odbornými posudky, mimo jiné z České zemědělské univerzity, opakovaně vyhodnocená jako horší. Navážky ornice a výsadby na rekultivovaných výsypkách vytvářejí monotónní plochy, zatímco samovolně se vyvíjející území hostí druhy, které jinde v republice mizí. Stát tedy nešetřil na obnově. Vybral si lepší obnovu, která shodou okolností stojí méně.
A ve stejném duchu se vyjednávalo i o pozemcích. Sev.en za převod 77,5 hektaru v území budoucí památky požadovala 155 milionů korun, tedy přes dva miliony za hektar. Znalecký odhad Agentury ochrany přírody a krajiny se pohyboval kolem pěti milionů za celou plochu. V okolí se srovnatelné pozemky prodávaly zhruba sedmnáctkrát levněji.
Firma zároveň nabídla státu 460 milionů z ušetřené miliardy. Po odečtení ceny pozemků a daní by obcím zbylo něco přes dvě stě milionů z částky, o které se dva roky mluvilo jako o miliardě.
Dar, nebo závazek?
A právě tohle je jádro věci, které se netýká jen Mostecka. Sev.en už stejný nárok uplatňuje i u lomu Vršany. Přírodní obnova se v příštích deseti letech bude řešit na Bílinsku i na Sokolovsku, kde těžaři drží na rezervách další miliardy. Pokud teď projde výklad, že snížení zákonné rezervy je automaticky bonus pro těžební firmu, vznikne pravidlo pro celý útlum uhlí.
Rozdíl mezi darem a závazkem není formalita. Dar se dává, kdy chce dárce, komu chce a za podmínek, které si určí. Starosta Vrskmaně řekl, že peníze raději vezme přímo od firmy než přes stát s dalšími podmínkami. Rozumíme mu — obce čekají třetím rokem. Jednat ale bude obec s pár tisíci obyvateli s právním týmem miliardáře, sama, bez opory ve smlouvě a bez možnosti srovnat si podmínky se sousedy.
Peníze rozdělované fondem mají pravidla, veřejnou evidenci a kontrolu. Peníze rozdělované firmou jako dar mají vděčnost. To je při jednání o dalších povoleních v regionu podstatný rozdíl.
Rozdíl je i v tom, co za ty peníze vznikne. Prostředky ve fondu se rozdělují podle předem známých kritérií a lze je vázat na dlouhodobé věci: vodovody, školy, zateplení obecních budov, obnovu zeleně. Přímý dar má obvykle podobu, která se dobře fotí. Obce v okolí lomu ČSA přitom neřeší, čím ozdobit náves. Řeší odliv obyvatel, rozpočty, do nichž se roky nevešly investice, a krajinu, kterou po sobě těžba nechala. Miliarda je pro Most jiná částka než pro Vrskmaň s několika stovkami obyvatel; právě proto má smysl rozdělovat ji podle pravidla, a ne podle toho, kdo se lépe domluví.
A ještě jedna věc stojí za připomenutí. Mostecká uhelná byla původně státní. V letech 2009 až 2017 z ní podle analýzy Hnutí DUHA odteklo 22 miliard korun na dividendách do struktury v kyperském daňovém ráji. Na poplatcích za vydobyté hnědé uhlí zaplatily Tykačovy firmy za totéž období zhruba 800 milionů. Sazba se dlouho držela hluboko pod zákonným stropem; neschopnost vlád způsobila, že hnědouhelný sektor tak podle stejné analýzy připravil veřejné rozpočty zhruba o patnáct miliard.
Obce, které nesly hluk, prach a bourání, z uhlí nedostaly téměř nic. Miliarda z rekultivací je poslední větší částka, která k nim ještě může doputovat.
A co se tedy bude dít?
Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) oznámil, že během srpna svolá další jednání a chce se vrátit k dohodnutému postupu přes Státní fond životního prostředí. To je správný cíl. Je třeba si ujasnit, zda platí dohoda o celé ušetřené částce, nebo se bude vyjednávat o tom, kolik z ní firma věnuje.
Stát má v ruce víc, než se zdá. Rezerva je zákonný institut, ne firemní účet. Její snížení schvaluje báňský úřad. Území, kvůli kterému úspora vznikla, spravuje stát a jeho hodnota roste právě tím, že se do něj nezasahuje.
Proto je třeba vytvořit pravidlo, co se s uspořenou rezervou stane. Dnes žádné neexistuje, a proto se o každou miliardu vyjednává znovu. Vyjasnit to v horním zákoně je jediný způsob, jak zabránit tomu, aby se stejný spor opakoval u každého dolu, který skončí.
Zelený kruh bude jednání sledovat a jeho členské organizace nadále hájit jako ochranu přírody, tak přísun peněz na rozvoj obcí. Obce na Mostecku čekají třetí rok.
