Článek
Většina zvířat se s teplem vyrovnává hůř než člověk. Nemají tolik potních žláz a spoléhají na zrychlené dýchání, hledání stínu a přístup k vodě. Čeští veterináři upozorňují, že úpal se u psů i koček dokáže rozvinout během několika minut a že zaparkované auto se i za mírného počasí rozpálí na životu nebezpečnou teplotu už za čtvrt hodiny. Britská veterinární škola RVC varuje, že jakmile tělesná teplota zvířete přesáhne zhruba 40 °C, začínají selhávat orgány. Neléčený úpal vede k poškození ledvin, poruchám srážlivosti krve a šoku a zvíře na něj může do několika hodin zemřít. Zrádné je to především u koček: k chlazení dýcháním se na rozdíl od psů běžně neuchylují, takže si jejich přehřátí často všimneme příliš pozdě.
Ještě hůř jsou na tom malí savci, o kterých se v souvislosti s vedry mluví málokdy. Křeček se cítí dobře kolem 21 °C a teploty nad 25 °C pro něj už mohou znamenat úpal. V husté srsti se přehřeje bleskurychle – v rozpálené přepravce dokáže zemřít během pár minut. Králíci a morčata se prakticky nepotí a jsou na horko ještě citlivější než psi a kočky; králíkovi hrozí přehřátí už kolem 28 °C a mít morčata s králíky venku v králíkárně během vlny veder může znamenat jejich konec. A pozor i na klec s andulkou nebo papouškem: i teplomilní ptáci trpí přehřátím, dýchají s otevřeným zobákem a poloroztaženými křídly a v průvanu u okna nebo na přímém slunci je to může stát život. Jak tomu předejít je u všech těchto zvířat stejné – nenechávat je v autě, ani rozpálené místnosti. Zajistit jim stín, klid a stále dostupnou čerstvou vodu.
Hospodářská zvířata zažívají ve vedrech skutečný horor
Mazlíčkovi doma pomoct dokážeme. Můžeme mu napustit vodu, zatáhnout rolety, přesunout klec do stínu. Jsou ale místa, kde takovou možnost zvířata nemají a naopak trpí tam, kde jsou namačkaná pohromadě: ve stájích, halách a na korbách kamionů.
Skot, prasata a drůbež v přehřátých stájích hůř přijímají potravu, těžce dýchají a častěji onemocní. Rozsáhlá modelová studie v časopise Lancet Planetary Health vyčíslila, že tepelný stres může do konce století připravit chovatele skotu o 15 až 40 miliard dolarů ročně a nejvíce zasaženým kravám ubrat až devět litrů mléka denně. Přehřátá kráva víc dýchá, méně přežvykuje, dává méně mléka a při dlouhém vedru jí hrozí kolaps. Studie ve veterinárním časopise Frontiers popisuje, proč jsou vysokoužitkové dojnice obzvlášť zranitelné: jejich rychlý metabolismus produkuje spoustu tepla, kterého se špatně zbavují, a mají malý povrch těla vůči jeho hmotnosti. Horko jim navíc zhoršuje plodnost, oslabuje imunitu a zvedá náklady na léčení.
Drůbež nemá potní žlázy a chladí se jen dýcháním. Analýza serveru Carbon Brief odhalila, že během jednoho horkého léta uhynulo při přepravě v Anglii a Walesu přes 18 tisíc kuřat – z toho téměř 9 700 na jediné jízdě v den, kdy teploty vystoupaly na 40 °C. Organizace Foodfacts popisuje, jak během britské vlny veder umírala ve stájích prasata a jak se přehřátá zvířata uchylovala i ke kanibalismu vůči uhynulým kusům. Jen americkému drůbežářskému průmyslu působí tepelný stres škody odhadované na 125 až 165 milionů dolarů ročně – a za těmi čísly stojí utrpení milionů konkrétních zvířat.
Zvlášť krutou kapitolou jsou dálkové transporty. Kampaň StopHeatSuffering, na kterou upozorňuje i česká Společnost pro zvířata, připomíná statisíce zvířat vezených v horku tisíce kilometrů v kamionech bez klimatizace – namačkaná na sebe, s napáječkami, které nefungují nebo z nich teče jen teplá voda. Předpisy sice žádají větrání, napájení a v největších vedrech spíš noční přepravu, jenže na dlouhých cestách přes hranice a v kolonách se tyhle podmínky snadno zhroutí a zvířata trpí hodiny i dny. Právě proto kampaň prosazuje, aby se místo živých zvířat převáželo maso a aby porážka probíhala co nejblíž místu chovu.
A netrpí jen zvířata v lidské péči. Divoká zvířata si klimatizaci nepustí a schovat se nemají kam: během jediné vlny veder v roce 2018 uhynula v Austrálii zhruba třetina populace kaloně brýlatého a v lednu 2026 se tragédie zopakovala. Extrémně zranitelní jsou ptáci, kterým přehřátím hynou i zárodky ve vejcích, a v přehřátých tocích, kde teplá voda drží méně kyslíku, se doslova dusí ryby. Vyschlé tůně bez obojživelníků a řeky s lapajícími rybami si přitom umíme představit i u nás.
Co s tím?
Řešení samozřejmě existuje. Chovatelé mohou přesouvat přepravu do nočních a ranních hodin, zahrádkáři nechávat misky s vodou pro ptáky a ježky, města sázet stromy a udržovat mokřady. To ale řeší jen následky. Skutečná úleva pro zvířata je neoddělitelná od ochrany klimatu: čím rychleji omezíme emise skleníkových plynů, tím méně pekelných dnů bude v bytech, ve stájích i na korbách kamionů. Vedro nerozlišuje mezi křečkem v kleci, krávou na pastvě a kaloněm na druhém konci světa. A protože zvířata si sama pomoct nedokážou, je na nás, abychom jim ubývající chladné dny zajistili – ohleduplným chovem, ochranou krajiny i snižováním emisí, které za oteplováním stojí.
