Článek
„A jak to bude s přírodními parky? Nebude se ani tam při povolování staveb vyžadovat závazné stanovisko orgánu ochrany přírody?“ Tuhle otázku položil jeden z účastníků na nedávné odborné debatě k novele stavebního zákona. Odpověď zní stručně a znepokojivě: Ne, nebude.
Přírodní parky — Divoká Šárka, Prokopské údolí, většina Krušných hor, Česká Kanada, Ještěd — představují desítky tisíc hektarů krajiny, kterou lidé znají z víkendových výletů a považují ji za samozřejmě chráněnou. Novela stavebního zákona, kterou Sněmovna projednává od jara 2026, jim tuto ochranu de facto odebírá. A navzdory rétorice o zrychlení povolování přidělá práci těm, kteří jí mají už teď nad hlavu — úředníkům stavebních úřadů.
Co jsou přírodní parky a proč je máme
Přírodní parky nejsou národní parky ani chráněné krajinné oblasti. Jsou to území s významnými estetickými a přírodními hodnotami, která zřizují krajské úřady na základě § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. V Česku jich je přes sto čtyřicet a dohromady pokrývají podstatnou část krajiny, v níž se lidé rekreují, turistují a žijí. Jejich účelem je stanovit omezení využití území tak, aby nedocházelo ke zničení nebo poškození krajinného rázu.
V Praze chrání přírodní parky třeba Divokou Šárku, Prokopské a Dalejské údolí, údolí Rokytky, Drahaň–Tróju nebo Košíře–Motol. V krajích pokrývají většinu Krušných hor, části Českého lesa, Novohradské hory, Ještěd s Kryštofovým údolím, Maloskalsko, údolí Divoké a Tiché Orlice, Doubravu, povodí Berounky, Doupovskou pahorkatinu, Žďánický les, Podbeskydí, Vizovické vrchy a desítky dalších lokalit. Není to žádná marginální kategorie — je to páteř ochrany krajiny tam, kde nepůsobí správy národních parků a CHKO.
Co se změní
Podle navrhované novely (navržené znění zákona č. 114/1992 Sb. dle komplexního pozměňovacího návrhu, konkrétně § 77a odst. 9, § 77b, § 78 odst. 6 a 20, § 79 písm. d), § 83 odst. 9) zůstanou závazná stanoviska orgánu ochrany přírody pouze pro národní parky, chráněné krajinné oblasti, evropsky významné lokality, ptačí oblasti, přírodní rezervace a památky, jejich ochranná pásma a pro výjimky u zvláště chráněných druhů I. kategorie. Pro výjimky u druhů II. kategorie bude vydáváno pouze nezávazné vyjádření. A přírodní parky? Ty ve výčtu úplně chybí.
Stavební úřad tak bude moci povolit stavbu v přírodním parku bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody. Ochránář bude moci vydat pouze nezávazné vyjádření, které — jak název napovídá — stavební úřad nezavazuje. Může, ale nemusí se jím řídit. Oproti dnešnímu stavu, kdy závazné stanovisko dokáže podmínit nebo zamítnout stavbu, to je zásadní posun.
Paradox: méně ochrany, víc práce
Zastánci novely opakují, že cílem je zrychlit povolování a zjednodušit práci úředníkům. U přírodních parků se dosáhne přesného opaku.
Dnes funguje systém jasně: orgán ochrany přírody vydá závazné stanovisko a stavební úřad ho převezme. Stanovisko buď řekne ano (případně s podmínkami), nebo ne. Úředník stavebního úřadu nemusí hodnotit přírodní hodnoty území — od toho je tu specialista.
Nově bude ochránář vydávat pouze nezávazné vyjádření. A úředník stavebního úřadu bude nucen v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vysvětlit, proč se vyjádřením řídil, nebo proč ho ignoroval. Bude muset posoudit přírodu a krajinný ráz sám — přestože k tomu nemá kvalifikaci, data ani čas. Každé takové odůvodnění zabere stránky textu, a pokud bude nedostatečné, rozhodnutí padne u soudu.
Namísto jednoho závazného stanoviska od odborníka tak vznikne celý řetězec úkonů: vyjádření ochranáře, jeho prostudování stavebním úředníkem, podrobné odůvodnění, případná obrana u soudu. Tohle má být zrychlení?
Systém, který nemá kdo obsluhovat
Na stavebních úřadech panuje personální krize, o které se v debatách o novele téměř nemluví. Starší a zkušení úředníci odcházejí do důchodu, mladí nepřicházejí — platy jsou nízké, práce nevděčná, tlak stále roste. Podle České komory architektů může novela v krajním případě způsobit „totální kolaps systému povolování staveb“. Dvě třetiny stávajících úředníků nechtějí přejít do nové státní stavební správy, která má podle novely vzniknout od roku 2027.
Do tohoto prostředí zákonodárci přidávají novou povinnost: u každé stavby v přírodním parku bude úředník muset sám posoudit přírodní hodnoty a obsáhle odůvodnit, proč se řídil nebo neřídil nezávazným vyjádřením. Není to jako požadovat po praktickém lékaři, aby kromě předepisování léků ještě operoval?
Kdykoli se tvoří legislativa, měla by nad každým ustanovením viset otázka: přidělá to práci úředníkovi? Pokud ano, prodlouží se čas vyhotovení rozhodnutí. To je přímý rozpor s deklarovaným cílem novely — zrychlit povolování staveb. Umělá inteligence, kterou někteří zákonodárci zmiňují jako řešení, stavební řízení nezachrání. AI neumí posoudit krajinný ráz, zvážit místní kontext ani převzít odpovědnost za správní rozhodnutí.
Komu to prospěje
Přesunutí přírodních parků mimo systém závazných stanovisek usnadní povolování staveb v cenné krajině. Developeři budou jednat s jedním úřadem, který navíc nebude vázán názorem ochranáře. Tlak na výstavbu v těchto územích nevyhnutelně poroste — protože kde zmizí právní bariéra, objeví se ekonomický zájem.
V Praze si představte rezidenční projekt na okraji Divoké Šárky, kde dnes závazné stanovisko ochrany přírody stavbu podmíní nebo zastaví. Nově půjde jen o nezávazné vyjádření, které stavební úřad může — a pod tlakem investora patrně bude — ignorovat. V regionech jde o chatové osady v Krušných horách, rekreační areály v České Kanadě, průmyslové haly na okraji Doupovské pahorkatiny.
Přírodní parky přitom často navazují na maloplošná zvláště chráněná území a fungují jako jejich neformální ochranná pásma. Prokopské a Dalejské údolí, Radotínsko-Chuchelský háj — to jsou území, kde přírodní park chrání okolí přírodní rezervace nebo památky. Bez závazných stanovisek v přírodním parku se tlak na výstavbu přesune až k hranicím těchto nejcennějších lokalit.
Co s tím
Zelený kruh, Arnika i další organizace na problém upozorňují. Arnika podrobně popisuje dopad novely na přírodní parky i širší ochranu přírody a krajiny. Ombudsman varoval poslance před ústavními problémy. Česká komora autorizovaných inženýrů novelu označila za nesystémovou.
Novela stavebního zákona v této podobě nesmí projít. Zákon, který odebírá ochranu stovkám cenných území, přidělává práci úředníkům, kteří na úřadech chybí, a otevírá dveře nekontrolované výstavbě v krajině, kterou lidé považují za samozřejmě chráněnou, nelze opravit pozměňovacími návrhy. Musí se vrátit předkladatelům a přepracovat od základu — s řádným připomínkovým řízením, analýzou dopadů a účastí odborné veřejnosti, kterou dosud nikdo nepozval ke stolu. Přírodní parky nejsou bezcenný přívěšek české přírody. A o jejich ceně by měli rozhodovat odborníci na přírodu.
