Článek
Poslední červnový víkend přepsal české klimatické tabulky. V sobotu padl absolutní teplotní rekord, když stanice v Doksanech na Litoměřicku naměřila 40,9 stupně Celsia a překonala čtrnáct let staré maximum z Dobřichovic. Hned v neděli byl rekord přepsán znovu – teploměry se zastavily až na 41,9 stupně. Denní rekordy padly nebo byly vyrovnány na 156 ze 171 stanic, které měří alespoň třicet let. Od začátku systematických měření v roce 1752 se s takovými teplotami nesetkalo více než dvacet generací. Ještě před půl stoletím by taková vlna veder nebyla možná, umožnila ji změna klimatu.
Lidé během víkendu kolabovali na ulicích, pět jich utonulo, záchranáři a urgentní příjmy hlásily nápor pacientů s dehydratací, úpaly a zhoršením chronických nemocí. A meteorologové varují, že šlo teprve o první vlnu – léto, které nás čeká, bude podobných situací přinášet víc.
Horko zabíjí potichu
Vlny veder jsou nejsmrtelnějším projevem extrémního počasí v Evropě. Analýza publikovaná v časopise Nature Medicine odhadla, že jen v roce 2024 zemřelo v Evropě v souvislosti s horkem přes 62 tisíc lidí. Letos hlásí Francie přetížené nemocnice, Španělsko přes dvě stě obětí a zavřené školy. Horko přitom nezabíjí dramaticky jako povodeň – umírají senioři v přehřátých bytech, chronicky nemocní, lidé pracující venku. Právě proto se dá jeho dopadům účinně předcházet: chlazenými veřejnými prostory, kontrolou ohrožených lidí, úpravou pracovní doby, stínem a zelení v ulicích.
Česko nic z toho systematicky nedělá. Městské tepelné ostrovy zvyšují teploty v Praze nebo Brně o několik stupňů oproti okolní krajině. Nemocniční pokoje, školy a školky se bez chlazení stávaly minulý týden nebezpečnými, v řadě budov teploty přesahovaly třicet stupňů. Adaptační strategie existuje – jako dokument uložený kdesi na internetu, v PDF. Chybí praktický protokol odpovědnosti: kdo při vyhlášené výstraze otevírá chlazená centra, kdo kontroluje osaměle žijící seniory, kdo rozhoduje o provozu škol. Výstrahy meteorologů přitom letos přišly s několikadenním předstihem – jen na ně žádná koordinovaná pomoc nenavázala. Jak konstatoval komentář Českého rozhlasu, občané Česka nestáli vládním politikům během životu nebezpečné vlny veder ani za adekvátní komunikaci.
Toto mlčení však není náhoda ani zaškobrtnutí, je to program minimálně jedné z vládních stran. Petr Macinka nastoupil na Ministerstvo životního prostředí s prohlášením, že „dnešním dnem skončila klimatická krize“. K 1. lednu zrušil sekci ochrany klimatu a ohlásil, že resort „zbaví ideologie“. Když opozice minulý týden ve Sněmovně žádala krizovou komunikaci k vedrům, odpověděl ironickou „zprávou o průběhu klimatické krize“ a posměšky o přehřátých poslankyních: v létě je prý horko, v zimě zima a v noci tma.
Macinkovi fanoušci na sociálních sítích to označují za svérázný humor či osvěžující upřímnost. Ve skutečnosti jde o vulgarizaci tématu, které má měřitelné oběti. Klimatická krize se nedá zrušit tiskovou konferencí – zrušit se dá jen schopnost státu na ni reagovat. A přesně to se děje. Vláda, která veřejně tvrdí, že problém neexistuje, se zbavuje povinnosti cokoli dělat: nemusí připravovat plán ochrany před horkem, nemusí chladit školy a nemocnice, nemusí sázet stromy ani chránit vodu v krajině. Posměch je nic nestojí. Adaptace znamená práci, odbornost a peníze – tedy všechno, co Ministerstvo životního prostředí právě teď demontuje.
Stavební zákon: uprostřed vedra si škrtáme nástroje, jak města ochladit
Ve stejných dnech, kdy padaly teplotní rekordy, doputovala do závěrečné fáze projednávání novela stavebního zákona – sněmovní tisk 67. Poslanecký návrh podepsaný Andrejem Babišem, Karlem Havlíčkem, Tomiem Okamurou i Petrem Macinkou má 850 stran, mění více než čtyřicet dalších zákonů a vznikl bez připomínkového řízení a bez analýzy dopadů. Druhým čtením prošel 11. června, závěrečné hlasování může proběhnout doslova uprostřed letních veder.
Novela oslabuje dotčené orgány – ochranu přírody, zemědělské půdy, památkové péče i hygieny. Jejich dosud závazná stanoviska má v řadě případů nahradit úvaha stavebního úřadu. Ze zákona mizí ochrana nezastavěného území. Velké developerské komplexy spadnou do režimu vyhrazených staveb, proti jejichž povolení nebude řádný opravný prostředek. Sousedům se zužuje okruh námitek, obcím se otevírá možnost povolovat záměry odchylně od územního plánu bez nového veřejného projednání. Hospodářský výbor navíc mezi chráněné zájmy zákona doplnil podnikání – veřejný zájem na ochraně přírody tak má nově konkurovat zájmu soukromému, přímo v textu zákona.
Co to má společného s vedry? Všechno. Adaptace měst na horko se dělá přesně těmi nástroji, které novela škrtá: promyšleným územním plánováním, ochranou parků, alejí, vnitrobloků, nezastavěné půdy a vsakovacích ploch. Zeleň a voda jsou nejlevnější klimatizace, jakou města mají – strom, stín a vsakující se voda nejsou luxus ani ideologie, ale zdravotní infrastruktura. Když o kácení stromořadí nebo zástavbě posledního zeleného vnitrobloku přestane rozhodovat orgán ochrany přírody a rozhodne stavební úřad pod tlakem investora, budou se česká města dál zahřívat – a příští rekordní léto zastihne jejich obyvatele ještě zranitelnější.
Záminkou je přitom mýtus, že výstavbu blokují občané a spolky. Data říkají opak: podle analýzy Arniky ze sedmdesáti stavebních úřadů podaly spolky odvolání v 0,46 procenta případů a žalobu v 0,025 procenta. Před novelou nevarují jen ekologické organizace – zásadní výhrady má Česká komora autorizovaných inženýrů, akademici píší otevřené dopisy kvůli ohrožení památek a veřejný ochránce práv upozorňuje na ústavní problém: o největších stavbách má rozhodovat jediný úřad bez možnosti odvolání.
Adaptace není ideologie
Vedra nejsou názor, na kterém se můžeme neshodnout. Jsou to čísla na teploměrech, pacienti na urgentních příjmech a jména v černé kronice. Připravit se na ně uměly evropské státy napříč politickým spektrem – nejde o levicovou, ani pravicovou ideologii, ale o základní funkci státu: chránit své obyvatele. Stát, který na ně odpovídá posměchem, rušením klimatických institucí a zákonem psaným na míru největším developerům, nešetří – jen přesouvá účet na obce, nemocnice a na ty nejzranitelnější z nás.
Česko potřebuje tři věci, a žádná z nich není ideologická. Praktickou politiku v horkých měsících s jasnou odpovědností za ochranu lidí při vlnách veder. Obnovení klimatické agendy státu, protože krize nezmizela s tiskovou konferencí ministra. A stavební zákon, který vznikne v řádném procesu a nechá obcím i občanům právo chránit zeleň, vodu a stín ve svém okolí. Letošní léto je teprve na začátku a další vlny veder přijdou, ať už o nich vláda mluvit chce, nebo ne. Bylo by dobré, aby příště nepřekvapily aspoň ty, kdo za ochranu obyvatel této země odpovídají.
