Článek
Dnes se v Praze koná veřejné projednání akceleračních oblastí pro větrné a fotovoltaické elektrárny. Jde o jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které ovlivní cenu elektřiny v Česku na příští desetiletí.
Začněme tím, co jsou akcelerační oblasti a proč by vás měly zajímat. Jsou to území, která stát předem vyhodnotí jako vhodná pro stavbu větrných nebo solárních elektráren. Neskončí v nich posuzování vlivů na životní prostředí — jen se jeho část přesune dopředu, takže celý povolovací proces místo dnešních až deseti let zabere zhruba rok. Žádná elektrárna v nich nevyroste automaticky, žádná obec z nich není vyřazena z rozhodování. Jde o administrativní zjednodušení, ne o bianko šek pro developery.
A právě proto jsou důležité. Česko patří k zemím s nejpomalejším rozvojem větrné energetiky v Evropě. Loni na kontinentu přibylo 16,4 gigawattu větrných elektráren — Česko z toho mělo třináct megawattů, tedy necelé jedno procento. V zemi stojí přes tři sta větrníků o celkovém výkonu přes 350 megawattů, jejich podíl na výrobě elektřiny je kolem jednoho procenta. Nevyužité možnosti jsou násobně vyšší. Vítr je přitom dnes jeden z nejlevnějších nových zdrojů elektřiny a každý rok bez nových větrníků znamená dražší účty za proud.
Turkův obrat o sto osmdesát stupňů
Příběh akceleračních oblastí je ale hlavně příběhem jednoho politického obratu. V únoru letošního roku Filip Turek, vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal, veřejně prohlásil, že „plošné vymezení akceleračních zón s možností postavit 250 metrů vysoké věže větrných elektráren 500 metrů od obydlí je zvěrstvo“, a vytyčil si za cíl takovéto výstavbě zamezit. Analytik Martin Abel, který se přímo podílel na přípravě podkladů pro akcelerační zóny, si dovolil jeho argumenty veřejně opravit a označil je za nesmysly. Krátce poté přišel o místo.
O dva měsíce později stál Turek na tiskové konferenci vedle ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové a akcelerační oblasti představoval jako svůj úspěch. Chlubil se, že plochu zón zmenšil „šestkrát“ oproti plánům minulé vlády — z 2 685 na 474 kilometrů čtverečních. Bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík to odmítl: „Také si vymýšlí. Přes posouzení volně žijících druhů prošlo 1 314 kilometrů čtverečních — ještě za naší vlády. V návrhu nevidím problém, očekával jsem podobný.“ Server EkoNews Turkovu matematiku ověřil a dospěl k závěru, že skutečné zmenšení bylo přibližně jedenapůlnásobné, nikoli šestinásobné.
Menší plocha, větší střety
Na paradox zmenšených zón upozornil Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA: „Zmenšení plochy akceleračních oblastí oznámené Turkem může paradoxně střety v území zhoršit — stejné množství instalovaného výkonu se bude muset vejít na menší plochu.“ Tři gigawatty, které Česko musí EU vykázat, aby mohlo čerpat evropské peníze, se tak budou koncentrovat na méně místech — a tlak na každou jednotlivou lokalitu vzroste. To je přesný opak toho, co Turek slibuje.
Environmentální organizace přitom akcelerační oblasti podporují — a to dlouhodobě. Zelený kruh a Klimatická koalice to říkají od roku 2023. Hnutí DUHA koordinuje připomínkování oblastí s cílem najít území s minimálními střety s přírodou a maximálním zapojením obcí. Koželouh to shrnuje jasně: „Akcelerační oblasti — zejména pro větrné elektrárny — jsou potřeba, protože Česko zaostává v rozvoji těchto domácích čistých zdrojů, které nutně potřebuje pro transformaci energetiky, posílení energetické bezpečnosti i zajištění příznivých cen elektřiny. Je však nutné respektovat zájmy ochrany přírody a vymezovat oblasti ve spolupráci s kraji, obcemi a místními lidmi.“
To je pozice, kterou by měla vláda přijmout za svou. Místo toho dostáváme politické divadlo.
Nový Turkův tah: veto pro obce
Tento týden Turek předložil pozměňovací návrh k novele stavebního zákona. Chce, aby hranice akcelerační oblasti nemohla být blíž než 900 metrů od obytných ploch. Pokud by elektrárna měla stát blíž, muselo by souhlasit zastupitelstvo obce. Mimo akcelerační oblasti navrhuje právo veta pro zastupitelstvo u elektráren do výšky 240 metrů, pokud by měly stát blíž než 1,2 kilometru od bydlení — u vyšších věží pak pětinásobek jejich výšky.
Zní to rozumně — kdo by nechtěl, aby obce měly slovo? Jenže v praxi tento návrh může výstavbu větrníků zablokovat na mnoha místech, kde by jinak nikomu nevadily. Problém není ve vzdálenosti samotné, ale v tom, že větší odstup na české rozloze dramaticky redukuje použitelná území — a Česko se z nich pak jednoduše nevejde do vlastních závazků.
O co jde doopravdy: miliardy a levnější elektřina
Na vymezení akceleračních oblastí do konce srpna je navázáno čerpání peněz z Národního plánu obnovy. Pokud vláda nestihne termín, Česko může přijít až o 25 miliard korun z EU. Sám Turek to přiznal: „Akcelerační zóny nejsou v principu špatně, kvůli devíti miliardám z EU je vymezíme.“ A přesto udělal vše pro to, aby se proces zdržel.
Ale peníze z Bruselu nejsou hlavní důvod, proč Česko větrníky potřebuje. Hlavní důvod je v našich složenkách. Podle studie Fakta o klimatu mají větrné elektrárny ze všech obnovitelných zdrojů jednoznačně největší potenciál snižovat velkoobchodní cenu elektřiny — výstavba 15 GW větrné kapacity by cenu elektřiny na českém trhu snížila o 23 eur za MWh. Nahrazují dožívající uhelné bloky, jejichž provoz je čím dál dražší. A na rozdíl od plynových elektráren nevytvářejí závislost na dovozu — to je v době, kdy ceny plynu zůstávají geopoliticky nestabilní, argument, který by mohl pochopit každý.
Obavy lidí jsou legitimní. Odpovědí je komunikace, ne blokování
Ekologické organizace nikdy neříkaly, že obavy místních lidí z větrných elektráren nejsou oprávněné. Jsou. Větrník je velká stavba, mění krajinu a v případě špatného umístění může být hlučný. Odpovědí ale není stavbu zakázat, nýbrž nastavit podmínky tak, aby byly respektovány hygienické limity hluku, odborné podklady na ochranu ptactva a netopýrů, a aby obce z přítomnosti elektráren přímo profitovaly — finančně i energeticky.
Zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů právě toto umožňuje — garantuje obcím příjmy z větrných elektráren ve výši 50 korun za každou vyrobenou megawatthodinu, což u typické elektrárny o výkonu 4 MW představuje přibližně půl milionu korun ročně. Motivuje tím k výstavbě v místech s minimálním dopadem na přírodu a zdraví lidí. Akcelerační oblasti, pokud budou správně navrženy, tyto principy vtělují do územního plánování.
Zelený kruh a Klimatická koalice proto dnes apelují na vládu, kraje a obce: projednejte akcelerační oblasti důkladně, ale schvalte je. Připomínky k návrhu je možné posílat na ministerstvo pro místní rozvoj do 1. června. Ekologické organizace své připomínky připravují a odešlou — protože jim záleží na tom, aby byly oblasti nastavené tak, aby chránily přírodu i zdraví lidí.
Pokud vám není jedno, kolik zaplatíte za elektřinu a odkud bude pocházet, máte ještě dva a půl týdne na to, abyste se ozvali, nebo podpořili někoho, kdo se ozve za vás.
