Déšť, vítr a otevřené dveře. Měl to být let k moři. Nakonec bylo všechno jinak

A protože Dušan je vždycky pro, pokud jde o létání, dohoda byla rychlá. Cíl měl být Portorož ve Slovinsku, protože kde jinde se naladit na přicházející teplé dny, než u Jaderského moře, že ano.

Celá natěšená jsem naplánovala trasu, podala letový plán a pro jistotu napsala na letiště do Portorože, aby nás tam čekali. „V Portoroži se už na nás těší,“ píšu Dušanovi. „Jak to víš?,“odpovídá mi. „Psala jsem jim,“ vysvětluji. Jako odpověď přichází šest vysmátých smajlíků. Dušan ví, že jsem „lehce“ praštěná.

Jenomže večer před odletem se trošku pozměnila předpověď počasí a z krásného slunečného dne u moře to najednou vypadalo na hodně větrný a možná i deštivý čas. A to u moře nechcete.

Voláme si s Dušanem a operativně měníme plán. Přece se nenecháme jen tak odradit. Když to nejde na jih, poletíme na sever. Přesněji na severozápad. Prostě za sluncem. Rychle ruším starý a podávám nový letový plán a do kolonky destinace píšu Drážďany. Ještě jsem tam nebyla, tak proč ne?

Budík mám natažený na pátou ranní, abych stihla vyvenčit své dva hafany a v osm mohla být na letišti. Všechno jde podle plánu. Tedy skoro. Dráždany leží na řece Labi a když kontroluji METAR neboli Meteorological Aerodrome Report (letištní předpověď počasí) v Drážďanech, vypadá to na mlhu hustou tak, že by se dala krájet. Poletíme sice podle pravidel přístrojového létání (tzv. IFR), ale i ta mají při přistání svá minima viditelnosti.

Podle dlouhodobé předpovědi by se nicméně měla mlha rozpustit dříve, než doletíme. Takže klídek, říkám si a pro jistotu kontroluji počasí v nedalekém Lipsku. Tam by mělo být hezky. Mezitím příjíždí Dušan a pro jistotu doplňujeme nádrže do plna. Aneb jak říká letecký klasik - vždycky se lépe hledá vhodné místo k přistání s plnými nádržemi.

Startujeme v devět z Kunovic a zhruba za hodinku a půl bychom měli být v Drážďanech. Sotva se odlepíme od země, Dušan zjišťuje, že nemá dobře zavřené dveře. Toto pěkně začíná, pomyslím si. „Nevadí, vrátím se na letiště, zavřeš to pořádně,“ snažím se uklidnit situaci. Nakonec nic tak strašného se neděje. Není to ani poprvé a troufám si říci, že ani naposledy, co přistávám kvůli blbě dovřeným dveřím.

Napodruhé se odlepujeme zhruba o pět minut později, stále ale v časovém limitu. Od řídícího letového provozu máme povolení stoupat do letové hladiny 90 (cca 9 000 stop nad mořem). A přitom se kocháme krásou krajiny pod námi. Viditelnost je úžasná - napravo vidíme Jeseníky a Krkonoše a nalevo Alpy. „Jak je ta naše zem malinká,“ křičí na mě Dušan a fotí ostošest. I když máme takových fotek plné mobily, tyto pohledy se nikdy neomrzí.

Po hodině letu se blížíme k západním hranicím a já si na rádiu naladím letištní ATIS neboli Autamatic terminal information servis - automatickou informační službu koncové řízené oblasti. Ta poskytuje pilotům důležité informace o počasí na letišti, dráze v užívání apod. Tyto zprávy se vydávají každou půl hodinu a mají svá označení podle písmen abecedy. Zpráva s označením J (Juliet) hlásí mlhu a základnu oblačnosti ve výšce 100 stop. To je níže, než je povolené minimum.

Začínám se proto připravovat na přelet do Lipska a přitom doufám, že další ATIS, který se má vydat za 10 minut, bude mít zlepšující tendenci. Měl. Základna oblačnosti se zvedla o 100 stop. Pořád ale v takovém počasí úplně přistávat nechcete, pokud vám vysloveně nejde o život. V tomto případě vypadnete z mraku nějakých 60 metrů nad dráhou. Je to ještě o něco horší, než jsem psala tady.

Pokračujeme nicméně podle letového plánu a přelaďujeme na München Radar. To už jsme skoro v Drážďanech a řídící nás vektoruje na ILS přiblížení na dráhu 04. Dostáváme povolení k přistání a v tom okamžiku se jako zázrakem mlha zcela rozpustí. A před námi se zjevuje letiště. Lépe to načasovat ani nešlo.

Florencie na Labi, jak se téměř 600tisícovým Drážďanům i kvůli zdejším uměleckým sbírkám říká, nás přivítala jaksepatří sluncem. A my jsme mohli vyrazit do historického centra, které bylo po devastujících náletech za druhé světové války obdivuhodně obnoveno. Byl to nakonec krásný výlet.