Článek
Seznam skladeb: Odstíny černé, Piruety, Válka s Mloky, Hladina, Marie Bladová, Tsunami, Údolí bez králů, Větrný mlýny, Hoří Notre-Dame, V minulým životě, Chtěla bych bejt pes
„Zázrak se stal, není zázrakem,“ zpívávala Bára Basiková v písni Létací kůň, kterou pro ni složil Martin Němec, textař, klávesista a šéf skupiny Precedens. Včera večer přesně ve chvíli, kdy dánští hokejisté dokonali svůj zázrak na ledě a vyřadili na mistrovství světa Kanadu, vrcholil v pražské Malostranské besedě slavnostní křest nové desky Odstíny černé. Současnou sestavu tvoří kromě klávesového tandemu Martin Němec + Pavel Nedoma kytarista Karel Vošta, basák Zdeněk Imramovský, bubeník Tomáš Kašpar a především zpěvačka Daniela Langrová, po Basikové a Ivě Marešové další výrazná vokalistka. Kmotrem se stal Kamil Střihavka a všemi přítomnými byla akce hodnocena jako velmi povedená. Vedle prověřených hitů zazněly všechny písně z novinky, která je ode dneška ke koupi. Mimochodem, kapelník odehrál koncert v černém triku Depeche Mode s motivem poslední desky Memento Mori, což tematicky zcela odpovídá.
Černá je pořád černá, ovšem může mít více odstínů, být vybledlá, ale také nejtemnější z temných. Bez pochyby je znakem elegance a síly, symbolizuje sebevědomí, zkušenost, vážnost a tajemno. Přesně tak jsem odjakživa vnímal Precedens a vzpomínám si, jak jsem byl v sedmé třídě na základce (1987) úplně fascinován hudbou z období Doby ledové. Originální vinyl jsem si opatřil až jako jejich druhou desku, protože prvotina se u nás vyprodala a prodavačka mi nabídla tehdy zbrusu novou Věž z písku (1988), k níž jsem pak měl logicky daleko větší vztah. To už jsem byl zároveň od starších kamarádů náležitě poučený o novoromatické hudbě (Ultravox, Duran Duran). O něco později jsem začal inklinovat k Oceánu.
Úvod desky obstarává titulní skladba Odstíny černé. „Lodě se ve vlnách ztrácí a žádná z nich už dál nemůže plout,“ naštěstí neplatí o kapele, která neztratila nic ze svého osobitého stylu, jakkoli je tato píseň postavena nejen na synťácích, ale i kytarovém riffu. Text s motivy odplouvání, mizení, břehů, rozchodů a návratů vlastně částečně navazuje na mrazivý hit Odplouváš dál, který otevíral prvotinu, ale zároveň je znát, že hlasem Daniely Langrové promlouvá k posluchačům textař, který jakkoli je životem poučen, si je vědom toho, že odpověď na to, „kolik odstínů může mít černá, ví jen tma.“ Následující Piruety startují jiným riffem a zpěvačka má takovou barvu hlasu, že nejpozději od této skladby jeden přestane nesmyslně srovnávat s Bárou a začne soustředěně vnímat Precedens, který není revivalem sebe sama. Dojem je umocněn ještě textařským motivem z Bergmanovy klasiky Sedmá pečeť, která fascinuje i již zmíněné Depeche Mode a v jejím duchu natočili klip Ghost Again. Válka s Mloky je hodně vážné přemítání o tom, že „láska je válka, ale válka není láska“. Jedinou písní na desce, která není z hlavy Martina Němce, je Ravenova Hladina. Jiný rukopis je znát, ale na desku se hodí. Marie Bladová je skladba časem nejvíce prověřená, vždyť ji hrají živě už čtvrtým rokem a název je další povedenou slovní hříčkou, kterážto dává vzpomenout třeba na sousloví Drž hudbu! Němcův vtípek, který zabili někteří recenzenti, když chybně hodnotili desku Drž hubu! S vnímavým posluchačem si pohrává také název Údolí bez králů. Kapelník v několika rozhovorech zmínil, že má v sobě trochu donkichotství, proto nemůže být nikdo překvapen, že je na desce píseň Větrný mlýny. Sílu nahrávky umocňuje motiv hořící katedrály v songu Hoří Notre-Dame. Finále patří jedenácté písni Chtěla bych bejt pes. „Psi nejsou psychopati,“ to je jedna velká pravda. A další velkou pravdou je, že na celkovém vyznění povedené desky a výsledném kvalitním zvuku má nemalý podíl mastering Moimira Papalesca.
