Článek
Přesně po týdnu od koncertu Die Krupps jsem opět navštívil pražské Rock Café, abych naživo po x-té viděl naše Lakeside X, jichž nemám nikdy dost, a poprvé britské Empathy Test. Po prošvihnutém vystoupení v lednu 2024 ve Futuru jsem si nemohl nechat ujít veřejnou produkci tohoto synth-popového souboru, kterému od jeho vzniku v roce 2013 straní britský tisk, což obecně není v rámci žánru a ostrovním hudebním kontextu vůbec automatické. Vzpomeňme, jak těžké to doma měli a mají třeba Depeche Mode.
Oproti koncertu německých legend industriálu a EBM, na němž jsem byl s kamarádem Konym, jsme tentokrát se sestrou Kamilou vešli do klubu, v němž bylo třicet minut před začátkem pár lidí, což nevěstilo nic moc dobrého. Po Stormy intru rozjeli koncert krátce po osmé večerní Lakeside X, čili zpěvák Janne Marvanen, klávesista Robert Broj, bubeník Igor Dvorsky a kytarista Jakub Zachoval, prostřednictvím úvodní Tear Down The Wall. Následovala jako vždy naživo fungující skladba Time Has Come, po ní Wonder, která byla mnohem energičtější než na desce, pak zasněná Fire In The Sky, uhrančivá Fascination, stylově chameleonská Siren Song, přesvědčivá Bloodflies a dle očekávání vše shrnující Rising. Nedošlo tudíž na žádnou věc z alba Exit: NOWhere, hrálo se většinou z poslední desky Love Disappears a dvakrát z alba City Of Red Lights. Lakeside X předvedli kvalitní set, ačkoli se Janne omlouval, že toho před pražskou zastávkou moc nenaspali. Klub se ale ani o přestávce před hlavními hvězdami večera nezaplnil víc než do třetiny kapacity.
Britské trio Empathy Test nastoupilo na pódium v devět večer v sestavě Isaac Howlett (zpěv), Nadine Green (klávesy) a za bicími tentokrát s Klausem Brennsteinerem. Svůj set začali skladbou Kirrilee z debutového EP Loosing Toch (2014). Chronologii neporušili ani následující písní Last Night On Earth ze stejné placky. Třetí kousek Making Worlds už byl z desky Monsters (2020), stejně jako Fear Of Disappearing a titulní Monsters, kterou publikum přivítalo s takovým nadšením, že by jeden neřekl, jak málo přítomných diváků na koncertu bylo. Ohlas měla i Bare My Soul z desky Safe From Harm (2017). Isaac hodně komunikoval s publikem a často vtipkoval, například když se bubeníka po první čtvrtině playlistu ptal, jestli ještě mají něco, co by mohli zahrát, aby těch skladeb nakonec bylo jedenadvacet. Po Incubation Song se v mých uších začaly do sebe trochu slévat následující Empty Handed, A River Loves A Stone i Isaacova sólová Eggshell. Zbystřil jsem ovšem u jeho singlové novinky Ghost Of The Tsunami. Zvláštní syntezátorová melancholie v pozvolném tempu se dál servírovala na tuny v písních Holding On, Vampire Town, Loosing Touch a Doubts. Změna tempa nastala až se zpěvákovým prověřeným sólovým singlem House Of Cards.
Mezi přídavky skupina zařadila například Holy Rivers a Throwing Stones. Pokud bych měl Empathy Test k někomu přirovnávat, pak bych řekl, že mi chvílemi zní jako raná tvorba Placebo bez kytar a s klávesami. Frontman upozornil na to, že v příštím roce v klubech hrát nebudou a čekají je pouze příležitostná vystoupení na festivalech, aby měli čas na novou tvorbu. Otestoval jsem si svou schopnost vcítit se do nálad a myšlenek jiných lidí. Kde jste ale byli vy?
