Článek
Víte, poslední dobou přemýšlím o tom, jak dlouho je současný systém firem a jejich fungování udržitelný.
Proto možná dnešní článek bude trošku jiný. Výjimečně se nebudu snažit vás zabavit, ale spíš donutit k zamyšlení.
Předně – korporace nezaniknou. Stále budou domovem hromady kreativních a šikovných lidí napříč obory. Stále se budou přesouvat profesionální kandidáti z jedné firmy do druhé, až jim vyprší jejich pětiletka s tím, že misi splnili a teď hledají novou výzvu. Určitě budou ve firmách stále lidé, pro které je současný setup vlastně požehnání – protože jinak by nevěděli, co se sebou, a žrali by trávu u cesty.
Přesto cítím změny. Jestli k lepšímu nebo horšímu, se uvidí, ale troufám si říct, že něco visí ve vzduchu. Má to spojitost s vícero věcmi.
Ve světě je spousta nejistot a ČR není výjimkou. Hospodářství v Evropě se zadrhává, v USA vládne člověk na základě různých nařízení podle toho, jak se ráno vyspí, nebo kdo mu zrovna šlápne na kuří oko, no a v Asii vzrůstá napětí – i v Číně samotné.
Že je to daleko? Je. Přesto by vás to mělo zajímat, protože tyhle vazby jsou téměř v každé firmě.
Tak, jakožto amatérský makroekonom jsem právě asi skončil.
Toto je situace, kdy i ty největší firmy, které nemají naprosto neschopný management, přemýšlí o budoucnosti, řeší, jak dál financovat svoje večírky, výlety managementu – a když zbyde, tak i mzdy plebsu a nižšímu mažerii.
Chvilku pojďme předstírat, že většina firem má kompetentní management s roky praxe, který si prošel několika krizemi (vždycky se najde nějaká krize, kterou je třeba projít). Že tam nemá jen nastrčené lidi, jejichž jediná kvalifikace je, že umí krásně kývat a tváří se, že každý problém se vyřeší tak, když lidi budou víc makat.
Pokud pracujete v takové firmě, tak gratuluji – její vedení už o problému ví, velmi pravděpodobně už proběhly konkrétní akce, jako jsou pozastavení náboru, zároveň optimalizace činností, aby při zachování současných kapacit udržovali core business v chodu, a zároveň osekali zbytné výdaje. Prostě jako domácnost, zjednodušeně řečeno.
Není to příjemné, ale je to pořád lepší než ten druhý management.
Ten druhý management totiž takovou situaci řeší podle přístupu „nějak bylo, nějak bude, to dáme“. A vesele večírkuje, lítá si po konferencích, uzavírá nové kontrakty, kupuje systémy a služby, které mají minimální dopad na profitabilitu firmy, a dále nabírá svoje kamarádičky do vysokých pozic, aby se jen dál utvrzovali v tom, že je to super – než studna vyschne.
No a co uděláte, když jste ze studny čerpali víc, než je její reálná schopnost se obnovit? Obviníte počasí, okolnosti, souseda, co vám to určitě napíchl, a v neposlední řadě taky kytky, že moc pijou. Nikdy ne sebe, že jste tupci, co to špatně spočítali.
A protože je možné, že nás nějaká ta krizička zasáhne, tak asi všichni chcete být v té první korporaci – kde to sice není příjemné, ale není to průšvih.
Řekl bych, že je to podobná selekce jako v přírodě – slabé kusy prostě špatné období nepřežijí.
Pokud bych teď měl dát radu někomu, kdo čte tento text a pracuje v korporaci, tak bych se začal nenápadně ptát:
- Co teď firma dělá pro případnou krizi? Vnímají ji?
- Jak se teď chová nejvyšší management? Připouští si, že může přijít období, kdy ekonomický cyklus půjde proti?
- Kolik máme otevřených pozic? A jakých? Jsou to opravdu lidi, co firma potřebuje?
- Jak často s námi firma sdílí, co se děje?
Tohle nejsou jednoduché otázky. Nicméně pokud u všech dostanete odpověď ve stylu: „všechno je v pořádku, nemusíš se bát a už se neptej, tyto informace jsou jen pro vyšší management“, tak bych začal zvažovat, jestli v té firmě jste správně. Oprášil bych LinkedIn a případně si počkal na odstupné.
Aby všechno nebylo jen černé – krize utužují. A to dokonce i firmy. Korporace, která si krizí projde a přežije, se většinou vrátí silnější. Bez těch slabších kusů, kteří tu krizi způsobili. Ono majitelé, kteří ve firmě mají majetek, nejsou úplně zas mimo – takže svoje investice si chtějí ochránit.
Pokud tohle zvládnete jako zaměstnanec, tak velmi pravděpodobně na vás pak čeká období hojnosti, kdy práce třeba i začne dávat smysl. Firma se nebude pouštět do blbostí a tak celkově bude atmosféra lepší, kreativnější a pohodovější.
Užijte si tohle období – do další krize, která vždycky přijde.
Důvod, proč jsem sepsal tuhle úvahu, je ten, že tu situaci kolem sebe prostě vnímám. Vidím to na lidech, kteří dělají v jiných korporacích, a sdílíme spolu svoje zkušenosti. Je to všude.
Pokud to u vás necítíte – zpozorněl bych.
Budu rád za zpětnou vazbu, co si o tématu myslíte.
