Článek
Když se dnes v korporaci řekne slovo management, většině zaměstnanců naskočí husí kůže. Má to spoustu důvodů, nicméně hodně lidí si to spojuje s představou, kdy si papaláši v košilích sedí v pěkných kancelářích, berou ohromné množství peněz, reálně nic nedělají a všechno odmakají „ti obyčejní lidi“.
Pojďme si na úvod popsat, co by opravdu měla být práce manažera, jak je zamýšlena.
Manažer řídí. To je asi to nejzásadnější – řídí lidi, projekty, změny, procesy apod. K tomu i rozhoduje, protože aby mohl efektivně řídit, musí rozhodovat. Zkuste si to představit na své rodině. Tu většinou někdo řídí a rozhoduje – jestli se koupí nový kotel, jestli máte peníze na auto či dovolenou, nebo raději dětem koupíte aktovku do školy. V rodině jsou tedy manažery rodiče (teda až na výjimky, kde si lidé z nějakého důvodu myslí, že když bude vládnout pětileté dítě, je to lepší).
No a výše zmíněné si převeďte do pracovního života. Jasně, řadoví zaměstnanci nejsou většinou na úrovni pětiletých dětí, ale aby mohli efektivně fungovat, potřebují podporu, někdy i tvrdší ruku, jindy zase volnější pole působnosti. Stejně jako v soukromém životě při výchově, i v práci je to řehole.
Podobně jako v rodinách, ani management není od toho, aby plnil vlhká přání svého okolí. Je tam proto, aby jemu svěřená činnost byla dokončena. Za to nese odpovědnost a za to je také ohodnocen. Dříve i lépe než jeho podřízení – nicméně v dnešní době někdy i hůře, v závislosti na oboru.
A teď střih k tématu. Stejně jako u všech lidí existují dobří manažeři, průměrní a vyloženě špatní. A pak je tu kategorie sama o sobě – učebnicoví manažeři. Kdo to je?
Učebnicový manažer je takový, který nemá na tu práci žádný talent, nemá dost erudice, osobnosti ani dovedností, ale zato má nespočet školení, na kterých strávil dny a týdny, a papouškuje jen poučky z příruček.
Zkusím opět příměr ze soukromého života. Obecná poučka říká, že nějakých 20 % vašich příjmů má jít na spoření či investice (procento berte s rezervou, ono se to mění). A teď si představte, že jste rodina, která má napjatý rozpočet, a rozhodujete se, jestli domů koupíte nový bojler, abyste měli teplou vodu, nebo těch 20 % dáte na nějaký pochybný spořicí účet. Normální člověk si prostě řekne: „Hele, tento měsíc to nepůjde, teplá voda je důležitější než roční výnos 1 % z mých 15 tisíc.“
Učebnicový rodič si řekne: „Ne ne ne, na kurzu finanční gramotnosti nám říkali, že je to potřeba, takže to tam dáme – a pak si večer v rámci motivace budeme po studené sprše povídat o pocitech.“
Že vám to přijde absurdní? No takto ale učebnicový management opravdu funguje. Za svůj život jsem takových lidí několik potkal. Lidi, kteří se do managementu dostali s vidinou toho, že jejich pracovní náplní bude chodit po školeních, rozvíjet se a pak to aplikovat na lidi, které v tu chvíli něco osvícení, na nebi vyjde duha a oni začnou fungovat lépe.
A jaké jsou znaky takového učebnicového manažera?
Nadměrně používá koučink
Koučink je fajn – pokud někdo chce být koučován a ví o tom. Jakmile za takovým člověkem přijdete s dotazem či problémem a on vám odpoví otevřenou otázkou, tak víte, že je něco špatně. Podobně jako když vaše schůzky končí bez jakéhokoliv rozhodnutí, byť ho zrovna od něj potřebujete.
Nadměrná delegace
Podobně jako u koučování je delegace naprosto normální nástroj. Nicméně pokud manažer nedělá nic jiného, než deleguje, tak je něco špatně. Typicky to dělají nejistí lidé, kteří se strašně bojí udělat chybu, takže doufají, že ji udělá někdo jiný. Zajímavé je, že právě toto si ze školení berou vždy, ale o věci jako konkrétní roadmapy či vize se vůbec nezajímají.
Používá metodiky, i když se absolutně nehodí
Typicky se to týká metodik pro hodnocení či zadávání úkolů. Příklad za všechny je metoda SMART – ta je na školeních velmi oblíbená, protože na papíře to vypadá skvěle: úkol je blbuvzdorný, krásně se vyhodnotí, jste s ním naprosto v míru, jste motivovaní ho splnit – a ještě ke všemu to zrovna zachrání firmu před krachem. Zažil jsem manažera, který SMARToval i cíle typu „naplánujeme schůzku“. Obecně jakékoliv nadužívání metodických pokynů z vás dělá jen chudáky, kteří jedou podle učebnice.
Neschopnost řešit problémy
Existuje spousta školení na řešení problémů, konfliktů a podobně. Hloupé je, že manažerská práce je natolik různorodá, že vás takové školení na vše nepřipraví. Spíš vám dá rámec, co dělat. No a protože učebnicoví manažeři toto nedokážou identifikovat, nevědí pak, co dělat, když se objeví problém. Typická reakce je pokus o koučování nebo SMARTování nějakého cíle – jen aby se vás zbavili. Druhá varianta je, že problém prostě nechají vyhnít. Vymluví se na to, že mají hodně jiné důležité práce, a tím pádem řešení krásně delegují na vás.
Časté používání vzletných výrazů / zdůrazňování vlastní důležitosti
„Strategický“, „klíčový“, „kritický“, „jednání s nejvyšším managementem“ atd. Prostě výrazy, které mají hned na první dobrou ukázat jeho vlastní důležitost. Je to obranný mechanismus. Většinou si tito profesionální účastníci školení myslí, že jim to zaručí respekt.
No a jak takový pracovní život s tímto manažerem vypadá? Zkusme si to představit:
Řadový zaměstnanec (Z) přijde za manažerem (M) s problémem, kdy se důležitý projekt nestíhá:
Z: Šéfe, máme trošku problém s projektem. Vypadá to, že to nestihneme na čas.
M: Hm, co můžeme udělat pro to, aby se to stihlo?
Z: No, asi bychom měli zrevidovat rozsah, ať stihneme aspoň něco.
M: No ty jo, to nevím. Jaký z toho máš pocit, když to tak říkáš?
Z: Eee, no je to trošku frustrující.
M: Vidíš? Pojďme si nasmartovat cíl, co se teď stane. To si sepiš a pošli mi to. Já se na to pak podívám, ale asi až ke konci týdne. Zítra jsem celý den na školení a pak mám poradu nejvyššího managementu. Budeme řešit strategické projekty a je kritické, abych tam byl.
Z: No dobře, a jak to teda pomůže tomuto projektu?
M: Tak já myslím, že úkoly jsou rozdané jasně. Samozřejmě kdykoliv znovu přijď a rád ti poradím.
Z: Hm, tak to teda díky.
Toto je reálná situace, které jsem byl svědkem. Zajímavé na tom je to, že tito lidé stoupají po kariérním žebříčku, skáčou z firmy do firmy a postupně se dostávají do pozic, kde opravdu mohou napáchat hodně škody. Korporace pak trpí a někdy se začínají zadrhávat. Koneckonců, o tom jsem psal v několika minulých článcích.
Setkali jste se někdy s takovým člověkem?
