Článek
Na svět přijde 31. října 1929 v Neapoli. Tehdy nikoho ani nenapadne, že jeho hvězda vystoupá neskutečně vysoko a jeho laskavost a pokora se zapíšou hluboko do srdcí lidí po celém světě. Rodiče ho pojmenují Carlo, příjmení Pedersoli samozřejmě přejímá po svém otci. Baví ho sport, a to tak moc, že láme rekordy v plavání. V mladém, urostlém krasavci s dokonale vyrýsovanou svalnatou postavou byste robustního hromotluka z westernů těžko hledali.
Nejlepší z nejlepších
Vraťme se na chvíli k plavání a rekordům, tady Pedersoli patří k opravdové špičce. Uznání i respekt si od ostatních získává velmi rychle. Je nadaný a rychlý. „Když přišel na bazén, ostatní říkali: ‚Uhýbejte, přichází Pedersoli!‘,“ vzpomínají soupeři. Ostatně je to právě on, kdo se zapíše do historie plavání jako první Ital, který v Salsomaggiore zaplave 100 metrů volným způsobem za 59,5 sekundy, a dostane se tak pod hranici jedné minuty.
Otevře se mu cesta ke startu na dvou olympijských hrách, v Helsinkách v roce 1952 a v Melbourne o čtyři roky později. Kromě toho hraje vodní pólo a v roce 1955 získává s italskou reprezentací zlato na Středomořských hrách v Barceloně. Talentu má na rozdávání a vypadá to, že ho od úspěchu nedokáže nic zastavit. Jenže jeho italský temperament a rošťácká povaha se potlačit nedají. Pedersolimu chybí disciplína. „Tehdy jsem na 50 metrů dělal časy dnešních mistrů světa. Ale byl jsem kuřák a když jsem se dostal na 70–80 metrů, byl to konec,“ smál se po letech své mladické nerozvážnosti herec.
Bud budil respekt nejen ma filmovém plátně, ale dřív i v plaveckém bazéně.
Na hřebík
Plavání pověsí na hřebík. Než se mu ale otevře svět herectví, stihne toho poměrně dost. Práce se nebojí, a tak odjede do Jižní Ameriky, pracuje na stavbě silnic a později v Caracasu nastupuje k Alfě Romeo.
Po návratu do Itálie se dostane i k hudbě. Možná právě tam se projeví jeho jemná a pokorná povaha. V letech 1960 až 1964 spolupracuje s vydavatelstvím RCA a píše písně, především neapolské a lidové. Mezi zpěvačky, na jejichž písních se jeho jméno objevuje, patří také Ornella Vanoni, výrazná osobnost italské populární hudby, která se později proslaví mimo jiné hity Senza fine a L'appuntamento. Pedersoli pro ni napíše text písně Ogni sera a otevřou se mu dveře do hudebního světa.
Herec z něj být původně vůbec nemá
Ta nejzajímavější životní kapitola se ale teprve začne psát. K filmu se Carlo Pedersoli dostane až ve 38 letech, a ne zcela plánovaně. Naopak. Po filmové kariéře nijak netouží, a když ho v roce 1967 osloví režisér Giuseppe Colizzi, který pro svůj špagetový western Bůh odpouští… já ne! hledá muže s opravdu impozantní postavou, nasadí bývalému olympionikovi brouka do hlavy.
Nechce si kvůli nějakému legračnímu kovbojskému filmu poškodit pověst. Navíc angličtinou vládne pramálo a špagetové westerny na konci 60. let zrovna boom nezažívají. Jenže 194 centimetrů a 120 kilogramů živé váhy s rošťáckým pohledem a nesmrtelným charismatem je pro Colizziho obrovské lákadlo. Pomalu, ale jistě se začíná rodit hvězda.
Bůh jásá a s ním i diváci
Přestože Carlo nakonec kývne, pojistí se, aby ho známí nepoznávali. Jednoduše si nechá narůst vousy. Pochybností má víc než dost, je přesvědčený, že na koni také žádné terno neudělá a profesionální herec z něj nebude. Nemohl se mýlit víc.
Po boku neméně charismatického, leč vzhledem zcela odlišného Maria Girottiho se začíná psát nová kapitola jejich filmové kariéry. Snímek Bůh odpouští… já ne! diváky nadchne a Colizzi chce oba hlavní představitele pro svůj další film.
Tentokrát už ne pod jmény Carlo Pedersoli a Mario Girotti. Na světě je rázem Bud Spencer a Terence Hill. Traduje se, že Bud si vzal křestní jméno z názvu oblíbeného piva Budweiser a Spencer jako poctu oblíbenému herci Spenceru Tracymu.
„Bud mělo pro otce ale ještě jeden význam. V angličtině znamená bud poupě nebo výhonek. Táta si je zvolil vlastně jako vtipný protiklad ke své mohutné postavě,“ vzpomíná dcera Cristiana Pedersoliová.
Dvojice, která se nedá zastavit
Spolupráce s Hillem mu klape a dvojice spolu natočí 18 filmů. Výborně se doplňuje a na place často improvizuje. Ostatně improvizací vznikl i Budův pověstný úder, bez nějž se jeho filmy neobejdou.
„Hill byl mrštný, taková vosa, která poskakovala všude kolem. Pak přišlo to, čemu se začalo říkat ‚holubí úder‘: postava zasažená do hlavy skoro odskočí od země a spadne jako holub. Vzniklo to tam, skoro instinktivně,“ vzpomíná syn Buda Spencera Giuseppe Pedersoli.
Jeho filmy v sobě nesou něco, co diváky zaujme a chytne za srdce. „Jeho filmy nikoho neurážely. Byly to nadčasové pohádky,“ přemýšlí hercův syn. Navíc v nich bylo něco opravdového. V každém jednotlivém filmu nechal Bud kousek sebe. „Můj otec se považoval za obyčejného člověka, ale měl něco v povaze i ve fyzické stránce, co bylo opravdové. A toho si lidé váží.“
Pokorný do poslední chvíle
Říkával o sobě, že je jen postava ve filmech, žádný herec. Své soukromí si střežil a skandálům se vyhýbal. Nerad se vystavoval na odiv druhým, chtěl především chránit rodinu. „Nikdy neměl pocit nadřazenosti, jaký mívají mnohé hvězdy,“ říká Giuseppe. Naopak si i do pozdního věku zachoval své charisma, zvědavost a rošťáckou jiskru. „Když mu bylo osmdesát, pořád v sobě měl osmnáctiletého kluka. Žil ve svém vlastním světě, než aby se zaobíral nepříjemnosti každodenního života, žil raději svými tisíci vášněmi. Když něco dělal, dělal to s nadšením a neskutečnou energií. Měl se připravovat na závěrečnou fázi svého života, ale on na to neměl čas, žil ze dne na den,“ vzpomínal jeho syn.
Bud o sobě říkával, že za svůj život vyzkoušel téměř všechno. Jediné profese, které si nezkusil, byly žokej, baletka.
Carlo Pedersoli umírá 27. června 2016 v Římě ve věku 86 let. Jeho poslední slova jsou: „Děkuji.“ Zanechá po sobě desítky filmů a především postavu, která dokáže přežít několik generací.
Nesmrtelné fazolky
Obraz něžného hromotluka zůstává stále živý i deset let poté, co už není mezi námi. A ještě jeden jeho odkaz přežívá. Pověstné fazole, na nichž si ve svých filmech pochutnával. Tedy většinou.
V ikonických scénách jsou to právě fazole, které filmový hromotluk konzumuje s pořádnou chutí. Jenže „často se musela scéna s fazolemi natáčet 10 až 15krát a můj otec už nemohl vystát fazole, které mu dávala produkce. Rozhodl se je proto vařit sám podle svého,“ prozradil Giuseppe.
Dostali jste na ně chuť? Připravte si je dle originálního receptu.
Z otcova receptu se postupně stane celosvětový hit. Giuseppe v roce 2022 založí rodinný podnik Bud Power a prodává fazolky připravené přesně podle otcovy receptury. Základem jsou borlotti fazole z Piemontu, drcená rajčata, cibule, uzená slanina a speciální koření. „Dodržuji recept s láskou a respektem,“ říká.
Jedna 400gramová plechovka stojí 3,40 eura (asi 85 korun) a přesně vystihuje atmosféru, kterou fanoušci znají z filmů. Úspěch je tak ohromující, že v Itálii už Budovy fazole předstihly v tržním podílu i amerického giganta Heinz.
Dostali jste na ně chuť? Tak tady je recept!
Ingredience pro 2 osoby:
250 g již uvařených fazolí borlotti
1 lžíce extra panenského olivového oleje
½ červené cibule, najemno nakrájené
150 g čerstvé salsiccie
200 g rajčatového pyré
1 špetka uzené papriky
Chilli paprička (volitelně)
Sůl a černý pepř podle chuti
Několik lístků čerstvého rozmarýnu
K podávání opečený chléb
Postup:
V nepřilnavé pánvi nechte zesklovatět cibuli s olejem a jednou lžící vody. Salsicciu oloupejte, rozdrobte na pánev a opékejte 3–4 minuty, dokud nebude pěkně zlatavá.
Poté přidejte rajčatové pyré, papriku, chilli a rozmarýn a nechte přibližně 10 minut vařit na středním plameni.
Přidejte již uvařené fazole a vařte dalších 5 minut. Podle chuti dosolte a opepřete.
Podávejte horké, případně s krajícem opečeného chleba.
Zdroje: www.coni.it, www.repubblica.it, bud-power.com
