Článek
Společenské akce jsou pro nás jakožto nováčky na Sardinii, kam jsme se před dvěma lety přistěhovali (náš příběh si můžete přečíst tady), stále ještě novinkou. Zdejším zvyklostem se teprve učíme a občas se dostaneme do vtipných situací. Když se tedy domlouvá například rozlučková večeře letního příměstského tábora, tradice hovoří jasně. Každý přinese něco malého, na čem si pak společně pochutnáme. Zní to jednoduše, ale trefit se do chuti mlsných sardinských jazýčků není jen tak. Lámala jsem si hlavu nad tím, co pro ně připravit. Nakonec jsem vsadila na úplně jednoduchý recept. Reakce místních byla neskutečná.
Jak se zavděčit italským strávníkům
Vařit pro Italy, respektive pro Sardy jinou než jejich kuchyni, je trochu oříšek. Místní pokrmy jsou dokonalou symfonií chutí samy o sobě. Navíc se vyznačují použitím jen těch nejzákladnějších surovin. Šéfkuchař v místní restauraci si vystačí s několika ingrediencemi a výsledný pokrm vaše chuťové buňky roztančí lahodnou chutí. Základ tvoří rajčata ve všech možných podobách, čerstvé maso od místního řezníka nebo ještě lépe přímo od farmáře. Důležitou roli hraje víno, Sardové častěji volí bílé víno než červené, pokrmům dodává lahodnou svěží chuť.
Bylinky sice používají, ale mnohem skromněji, než byste čekali. Prim hraje petržel listová, kudrnku neznají, bazalka a bobkový list. Ostatní bylinky jsou spíš zvláštnost. Poté jsou samozřejmě na seznamu surovin těstoviny, čerstvá a hlavně sezónní zelenina, luštěniny a sýry. Víc netřeba.
Naše kuchyně je oproti sardinské mnohem bohatší na vstupní suroviny, pokrmy ladíme za pomoci rozmanitých aromatických bylinek a koření. I proto jsou pro místní naše jídla na první ochutnání výrazná a nezvyklá. Když jsme se tedy domlouvali na společné večeři k oslavě zakončení tábora, byla to pro mě nemalá výzva.
Výzva jménem rozlučková večeře
Samozřejmě, kdybychom nepřinesli nic, nebo se zavázali k zajištění pití, nikdo by nic nenamítal. Chtěli jsme ale dodržet tradici a navíc poděkovat za skvělé dva týdny, jaké mohl náš syn na příměstském táboře prožít. A i když jsme tu druhým rokem, patříme mezi nováčky a každý si nás všimne na první dobrou. Možná je to tou výškou, světlými vlasy a neopálenou pokožkou. Kdo ví.
Ještě mě trápila jedna věc. Co asi přinesou ostatní? Nebudu lhát, hlodal ve mně červíček zvědavosti i obav společně. Určitě se vyšvihnou nějakým skvělým rodinným receptem, vždyť lásku k vaření a dokonalému kombinování surovin mají v krvi.
Sázka na jistotu a jedno velké překvapení
Já jsem nakonec zvolila plněné papriky. Ne ty, co známe ze školní jídelny a po této nelibé zkušenosti je mnoho lidí nemůže ani vidět. Já patřím ke šťastnější skupince. Moje babička dělávala naprosto dokonalé. A já je po ní chtěla každé prázdniny.
To jsme ale odskočili. Asi vás napadlo, že nemám na mysli klasické plněné paprikové lusky, nýbrž ty menší, padrone. Plnit je musíte cukrářským sáčkem, jinak hrozí, že vaše kuchyň bude muset vyslechnout spršku nepěkných slovíček. Vše obalíte do slaninového kabátku a necháte za sebe pracovat gril nebo horkovzdušnou fritézu.
Nakonec jsem jich na onen osudný večer připravila padesát kousků a dort na plech s ovocnou polevou. Když jsem nesměle pokukovala, co přinesli ostatní, musela jsem se upřímně zasmát sama sobě. Místní pojali občerstvení vskutku po italsku. Objednali pizzety a pochoutky z listového těsta naslano v pekárně či ve své oblíbené pizzerii, stejně jako sendviče a plněné olivy. Skutečně domácích výtvorů tam bylo minimum.
Když se mezi hrami a veselím zavelelo k večeři, přehnala se nad stoly s jídlem malá hladová smršť. Papričky zmizely rychlostí blesku, ládovali se jimi dospělí i děti. Pochvalovali si dobrotu, sháněli se po autorovi a dožadovali se receptu. Prolomily se ledy, konverzace se rozproudila a večer se skvěle vydařil.
Čekáte návštěvu nebo připravujete pohoštění na oslavu? Inspirujte se.
Bleskový recept na plněné papričky padrone
Vyzkoušíte recept také? Budete potřebovat:
- Papričky padrone (nejsou pálivé)
- 1 balení gorgonzoly dolce
- 1 balení roztíratelného sýra (Lučina, Palouček,…)
- Hamburgerová slanina (syrová)
Postup:
Papričky omyjte a podélně nařízněte tak, abyste nezasáhli stopku. Opatrně vyjměte semeník, pozor, papričku nesmíte roztrhat.
Gorgonzolu nastrouhejte do mísy a přidejte čerstvý sýr, utřete a naplňte směsí sáček na zdobící krém. Ustříhněte špičku.
Každou papričku naplňte sýrem, ale nepřeplňujte. Jakmile sýr při pečení povolí, vytekl by.
Máte-li naplněno, obalte každou jednotlivou papričku plátkem slaniny. Čím těsněji, tím lépe.
Buď paprikové jednohubky rozložte na plech vhodný do grilu a pečte pozvolna při 150 stupních, nebo je připravte v horkovzdušné fritéze. Tady by se neměly překrývat, ale naopak by měly být vyrovnané jedna hezky vedle druhé, aby se slanina vypekla dokřupava. Pečte na 200 stupňů 15 až 20 minut.
Pokud budete papričky připravovat ve fritéze, je dobré je v polovině pečení otočit. Dělejte to ale opatrně, paprika samozřejmě změkne a vyžaduje jemné zacházení. Až uvidíte, že slanina je krásně zlatá, máte hotovo.
Tip na závěr!
Náplň můžete libovolně měnit. Gorgonzolu jsem volila záměrně, protože aromatické sýry hrají v sardské kuchyni velmi výraznou roli. Navíc její pikantní chuť skvěle ladí se slaninou a opečenou paprikou.
Zkusit můžete i variantu s čedarem nebo s mozzarellou a čerstvými bylinkami. Uvidíte, že si tenhle směšně jednoduchý recept zamilujete.
