Článek
Chovali jste někdy slepice? Já jsem s touto kratochvílí začala teprve v lednu. Pořídila jsem si hned osm krasavic, abychom měli vlastní vejce. Tedy to byl prvotní plán. Spolu s pipinami jsem získala i soukromou terapii a vzpruhu, když zavládne špatná nálada, pokouší se o nás splín či trudnomyslnost. A teď, když už jsou slepičky krásně vybarvené, ladné slečinky a šarmantní mladíci, je na čase pro ně vybrat jména.
Nový život přinesl i nové výzvy
Letos to budou dva roky, co jsme zvedli kotvy, naházeli věci do krabic a přestěhovali jsme se na Sardinii, kde jsme koupili malý domek (náš příběh si můžete přečíst zde), zato s velkorysými pozemky nejen okolo. Jakmile se nám je podařilo aspoň trochu vyčistit a upravit, nabízela se otázka, co s nimi.
Nechat je ladem by byla škoda. Bylo však potřeba vzít v úvahu životodárné i spalující sluneční paprsky, které se v letních měsících bez dostatku vody mění z dobrého sluhy v devastujícího pána. Půdu jsme se tak rozhodli využít několika způsoby. Něco málo vypěstovat a pořídit si pár zvířat. A právě o nich bude řeč.
Tak těžké to být nemůže
„Chovat slepice není nic složitého. Babička je měla, co se pamatuji,“ zkoušela jsem pozvolna přemluvit manžela, abychom si pořídili pipiny i my. Naštěstí je pro každou špatnost a po mírném naléhání souhlasil. Vlastně jsme na něj ušili se sousedem, dnes už spíš adoptivním dědečkem, boudu.
Ten mi prozradil, že má doma líhničku. Že se svou paní dřív měli jak slepice, tak i křepelky a další drůbež. Že se o líhnutí a o vše kolem něj starala vždy jeho žena. Poté, co zemřela, ale vše skončilo. Vzpomínky včetně věcí zabalil do krabic a uložil hluboko do sklepa.

Od prvního líhnutí se nám počet slepiček rozrostl.
Spousta vzpomínek
Když jsem navrhla, že bychom mohli vyzkoušet, zda líhnička ještě funguje, rozzářily se mu oči a na jeho tváři se objevil široký úsměv. Dovolil si zavzpomínat, znovu prožít krásné chvíle se svou Alicí, a vyprávět. Jak chovali kuřata, jak se jim po kuchyni proháněla kůzlata, jak je Alice v noci krmila z lahve a v zimě je brali do domu ke kamnům, aby neprochladla. Jak on dělal nejlepší ricottu široko daleko a ona pekla ty nejchutnější zákusky.
Spojence pro pipinkový komando, jak našim krasotinkám něžně říkám, jsem našla. Jakmile se mi dostala do hlavy myšlenka mít vlastní slepičky, bylo jasné, že nebudeme mít klasické nosnice, ale bude to chtít něco stylového. Toužila jsem po hedvábničkách, ale ty je na Sardinii těžké sehnat. Netrvalo dlouho a našla jsem plemeno, které naprosto odpovídalo naší domácnosti. Paduánky!
První zkušenost
Najít vejce k líhnutí byl trochu oříšek, ale podařilo se. Napsala jsem na inzerát, domluva byla trochu vachrlatá, ale datum převzetí jsme si potvrdili. Manžel neměl čas ani možnost protestovat a už jsme jeli pro vejce.
Pokud vás zajímá, jestli jsem někdy předtím měla s líhnutím nějakou zkušenost, tak odpověď je snadná. Vůbec žádnou. Byla to první zkušenost. A ne malá. Teď s odstupem času se musím smát sama sobě. Bála jsem se s vejci jakkoli manipulovat, nadskočila jsem s každou dírou v silnici, když jsme je vezli domů a úpěla, že jsme je určitě poškodili.
Osm malých pokladů
Doma jsem bedlivě sledovala teplotu v líhni, doplňovala vodu, otáčela vejce, mluvila na ně a přála si, aby se z 12 dovezených vylíhla aspoň tři kuřátka. Trojka pro mě byla jakási magická hranice, všechno ostatní bylo neskutečné štěstí začátečníka. Odpočítávali jsme dny v kalendáři, a když začala líhnička doslova pípat, netrpělivě jsme čekali na první zázrak. Během dvou dnů se jich vyklubalo osm a my jsme se jeden po druhém chodili kochat, jak se mrňatům daří, snaží se dělat první nesmělé kroky a mají se čile k světu. Spolu s námi samozřejmě chodil pravidelně na návštěvy i dědeček.

Kuřátka. Ne však ledajaká.
Z osmi pokladů se postupem času vyloupli dva gentlemani a šest krásek. A právě pro jednoho z nich se snažíme vymyslet to nejtrefnější jméno, aby podtrhlo jeho dokonalost, italský šarm a jedinečnost.
Druhý kohoutek už jméno má, jmenuje se Giuseppe, česky jednoduše Pepík. Jako vzpomínka na pro mě velmi blízkou osobu, kterou mi připomíná.
Tak co, jdete do toho a najdete pro tohoto fešáka nejlepší jméno? Nezapomeňte, že je to hrdý Sard a mělo by podtrhnout jeho italský šarm.

Kohoutek má neskutečně milou povahu, ač by mohl, není namyšlený. Jak se bude jmenovat?






