Článek
Vánoce jsou časem splněných přání, a letos se v naší rodině jedno takové přání vymykalo všem dosavadním tradicím. Náš děda, úctyhodných osmdesát dva let, bývalý precizní technik s duší vynálezce, si pod stromeček nepřál nic menšího než Apple iPhone 16 Pro Max s úctyhodnou pamětí 1 TB v elegantním provedení pouštní titan.
Přiznám se, že nám to všem vyrazilo dech. Děda, který doposud věrně sloužil nenáročnému tlačítkovému telefonu pro seniory, najednou toužil po technologickém gigantu, jehož název zněl jako z jiné galaxie. Nechápali jsme to. Co s takovým „dělem“ bude dělat? Vždyť i my, jeho o generace mladší vnuci a vnučky, občas tápeme v záplavě funkcí moderních smartphonů. Děda sice s počítačem uměl, to ano, občas si přečetl zprávy nebo vyhledal nějaký ten recept, ale tohle? iPhone Pro Max? To je přece úplně jiná liga. Naše zvědavost a mírná skepse rostly úměrně blížícím se Vánocům. Potají jsme se s rodiči domlouvali, zda to není jen nějaký jeho vrtoch, chvilkové poblouznění. Možná si spletl název, možná si myslel, že je to nějaký nový model jeho stávajícího telefonu s většími tlačítky. Nic z toho se ale nepotvrdilo. Děda si za svým přáním stál s neústupností jemu vlastní.
A pak přišel Štědrý večer a pod stromečkem ležela elegantní krabička s logem nakousnutého jablka. Dědovy oči se rozzářily jako dětské, když rozbaloval svůj vytoužený dárek. S posvátnou úctou vyndal telefon z krabičky a v jeho vrásčité tváři se zračilo čisté nadšení. V tu chvíli jsme si všichni uvědomili, že tohle není žádný rozmar. Tohle je pro něj něco víc.
Netrvalo dlouho a záhada dědova nečekaného přání se začala rozplétat. Ukázalo se, že náš děda, ten „fiškus“, jak jsme ho s úsměvem nazývali, si dal tu práci a na internetu si pečlivě vyhledal recenze a návody k různým chytrým telefonům. Strávil hodiny studiem jejich funkcí, porovnával parametry a zkoumal uživatelské zkušenosti. Nejvíce ho oslovil právě ten iPhone 16 Pro Max. Jeho argumenty nás naprosto ohromily. Nešlo mu o žádné hry ani o ty moderní blbinky na sociálních sítích. Dědu hlavně zaujal ten velký a jasný displej, na kterém si prý konečně pořádně zvětší písmenka a prohlédne ty naše rozmazané fotky v lepší kvalitě. A taky ho prý zaujalo, jak o tom systému psali, že je to prej takové intuitivní, že to zvládne i starý pes, jako je on, co s těmahle dotykovejma věcma moc neumí. A jeho slova? „No co, kluci a holky, proč bych se měl trápit s něčím, na co špatně vidím a co je složitý jak šroubovák na otevírání konzervy, když si můžu rovnou pořídit pořádný vercajk, co mi usnadní život?“
Musím přiznat, že jsme byli plní obav. Zvládne to? Nebude ten složitý systém pro něj příliš komplikovaný? Ale děda nás brzy vyvedl z omylu. S jeho technickým myšlením a pečlivostí se do nového telefonu pustil s vervou. Vzpomínám si, jak seděl u kuchyňského stolu s brýlemi na nose a s prstem opatrně ťukal do displeje. Listoval menu, zkoušel různé funkce a s tichým mumláním si pro sebe opakoval, co se kde nachází. Netrvalo ani týden a děda už s iPhonem dělal věci, o kterých by se nám ani nesnilo. Fotil s nebývalým nadšením všechno kolem sebe – ranní slunce na zahradě, kvetoucí pampelišky, naše zmatené obličeje, když jsme se ho snažili s něčím poradit. Začal si posílat fotky s ostatními členy rodiny přes iMessage a dokonce si založil videohovory s naší tetou, která žije v zahraničí. Vidět jeho rozzářenou tvář, když poprvé viděl tetu na displeji v takové kvalitě, bylo k nezaplacení. Jeho nový koníček ho naprosto pohltil. Začal objevovat aplikace, o kterých jsme ani my nevěděli. S nadšením nám ukazoval, jak si upravuje fotky, jak si pouští svou oblíbenou klasickou hudbu přes Spotify a jak si na YouTube pouští dokumenty o jeho oblíbených tématech. Dokonce začal sledovat předpověď počasí s takovou přesností, že jsme se ho brzy začali ptát na jeho odborný názor.
Ten iPhone pro něj nebyl jenom telefon. Stal se oknem do světa, nástrojem propojování se s rodinou a pro objevování nových zájmů. Viděli jsme, jak mu ten nový technologický kousek dodal novou energii a chuť do života. Přestal se cítit odříznutý od moderního světa a naopak se stal jeho aktivní součástí.
Dědův příběh s iPhonem 16 Pro Max je pro nás všechny velkým ponaučením. Ukázal nám, že věk není překážkou pro objevování nových věcí a že touha učit se a poznávat nezná hranic. Náš děda, který celý život pracoval s precizní technikou, v sobě neztratil tu zvídavost a ochotu jít s dobou. Naopak, s elegancí a humorem sobě vlastním naskočil do digitálního vlaku a ukázal nám, mladším, že i v pokročilém věku se dá držet krok s nejnovějšími technologiemi. A ten jeho pouštní titan? Ten se stal symbolem jeho nezdolné energie a chuti do života. A my jsme nesmírně rádi, že si pod stromeček přál právě tohle „dělo“. Protože nám to všem otevřelo oči a ukázalo, že i v osmdesáti dvou letech může začít nová, digitální kapitola života. A je zatraceně inspirativní.
