Článek
V jedné klidné pražské čtvrti, kde se ještě sem tam ozývalo švitoření ptáků a sousedé se zdravili jménem, žil pan Bohumil. Důchodce s rukama zocelenýma prací a srdcem na pravém místě. Léta pracoval jako zedník, a i když už si užíval zaslouženého odpočinku, řemeslo mu stále kolovalo v žilách. A tak si pan Bohumil všímal věcí, kterých si jiní nevšímali.
Třeba té ošklivé díry v silnici přímo před jeho domem. Nebyla to žádná propast, spíš takový zrádný kráter, který denně ohrožoval kola aut, rozčiloval cyklisty a občas do něj šikovně zapadl i nějaký ten pejsek na procházce. Pan Bohumil si na tu díru stěžoval na radnici už několikrát. Slušně, s úctou, jak se na starého pána sluší. Ale čas plynul, dopisy se ztrácely v byrokratických šanonech a díra vesele rostla dál.
Jednoho slunečného dopoledne panu Bohumilovi došla trpělivost. Vzpomněl si na staré dobré časy, kdy se s partou kamarádů starali o celou stavbu. Vzal si tedy své staré nářadí – lopatu, fanku, pár cihel, trochu betonu, co mu zbyl ze stavby kůlny – a pustil se do práce. S pečlivostí sobě vlastní díru vyčistil, vyspravil a uhladil. Za pár hodin byla silnice před jeho domem zase rovná a bezpečná. Pan Bohumil si s uspokojením prohlédl své dílo, oprášil si ruce a s dobrým pocitem se vrátil domů. Sousedé si jeho iniciativy všimli. Někteří kroutili hlavou, jiní mu blahopřáli k šikovnosti. Pan Bohumil si užíval ten pocit, že udělal něco dobrého pro své okolí. Na radnici už se snad konečně nebudou muset starat o jeho hlášení. O pár dní později ale do jeho poštovní schránky přistála obálka s logem města Prahy. Pan Bohumil si s nechápavým výrazem nasadil brýle a začal číst. Byla to faktura. Faktura na nemalou částku za „neoprávněný zásah do městského majetku a náklady na uvedení komunikace do původního stavu“. Panu Bohumilovi málem vypadly brýle z očí. Jaký "původní stav"? Vždyť on tu díru opravil! Udělal něco, co měla udělat radnice už dávno. A teď mu za to posílají účet? V jeho poctivé duši se začal hromadit hněv. Tohle už nebylo jen byrokratické šlendriánství, tohle byla čirá nespravedlnost.
Zpráva o panu Bohumilovi a jeho faktuře se rychle rozšířila po celé čtvrti. Lidé kroutili hlavou a nevěřícně si ťukali na čelo. Jak je možné, že někdo udělá něco pro své město zadarmo a ještě za to dostane pokutu? Soused pan Novák, věčný kverulant a milovník lidových tribunálů, svolal před dům pana Bohumila malou demonstraci. Přišlo pár sousedů s transparenty s hesly jako „Hanba radnici!“ a „Díra byla lepší!“. Pan Bohumil se tomu sice trochu ušklíbl, ale v koutku duše mu to lichotilo. Konečně se o jeho problém někdo zajímal. Příběh pana Bohumila se brzy dostal i do místních novin a na sociální sítě. Lidé se hromadně vyjadřovali k neuvěřitelné absurditě celé situace. Většina stála na straně pana Bohumila a radnici nešetřila kritikou. „Místo aby mu poděkovali, tak mu pošlou fakturu? To už je vrchol!“ psalo se v komentářích.
Radnice se pod tlakem veřejnosti nejprve snažila bránit. Argumentovala tím, že pan Bohumil neměl povolení k zásahu do silnice a že oprava možná nebyla provedena odborně. Ale tyhle výmluvy nikoho nepřesvědčily. Lidé viděli jen starého pána, který chtěl udělat něco dobrého a místo poděkování dostal výsměch v podobě faktury. Nakonec, když už se situace stala neúnosnou a hrozila pořádným politickým skandálem, radnice couvla. Fakturu panu Bohumilovi stornovala a dokonce mu poslala omluvný dopis s poděkováním za jeho „občanskou iniciativu“. Pan Bohumil si ten dopis s hořkým úsměvem přečetl. Žádné velké zadostiučinění necítil. Spíš ho mrzelo, že muselo dojít až k takovému humbuku, aby radnice uznala svou chybu. Ale nakonec si řekl, že hlavní je, že ta díra je opravená a už nikoho nebude trápit.
A ulice? Ta si z toho vzala své ponaučení. Že dobré úmysly se někdy nevyplácejí, že byrokracie dokáže být neuvěřitelně absurdní a že někdy je lepší si dvakrát rozmyslet, než člověk vezme spravedlnost do vlastních rukou. Ale zároveň se ukázalo, že když se lidé semknou, dokážou pohnout i zdánlivě nehybnými úřady. A pan Bohumil? Ten se dál staral o svou zahrádku a občas si s úsměvem vzpomněl na tu svou „neprávně opravenou“ díru v silnici. A tiše doufal, že už žádnou další fakturu od radnice nedostane. Protože na tohle už by jeho silná povaha možná nestačila.
