Článek
Mateřství je nádherná, ale občas i pěkně divoká jízda. Člověk se snaží, jak nejlépe umí, balancuje mezi prací, domácností, zájmy dětí a snahou o vlastní přežití. A pak přijde někdo zvenčí, v mém případě pan učitel Novák, a jedním e-mailem vám nasadí korunu „matky roku“ – samozřejmě té nejhorší.
Minulý týden to u nás bylo trochu hektické. Mladší syn, Tomáš, si přinesl ze školy nějakou podezřelou rýmu, která se záhy proměnila v regulérní chřipku s teplotou a bolením v krku. Takže místo školní lavice trávil dny v posteli s hromadou knížek a občasným sténáním. Starší dcera, Anička, se naštěstí držela statečně, ale i tak jsem měla plné ruce práce s péčí o nemocného a zároveň zajištěním běžného chodu domácnosti. Když už se Tomášovi začalo trochu lépe dařit, přišel den, kdy už se cítil natolik fit, že chtěl jít do školy. Ráno sice ještě trochu pokašlával, ale tvrdil, že už je v pohodě. Jenže sotva jsem dopila ranní kávu a pustila se do práce, zazvonil telefon. Volala mi paní učitelka z Tomášovy třídy. Že prý se Tomášovi ve škole udělalo špatně, má zase teplotu a bolí ho bříško. Takže jsem musela pro něj jet a zbytek dne jsme zase strávili doma v posteli. Abych omluvila jeho absenci, napsala jsem panu učiteli Novákovi omluvnou zprávu přes školní systém. Stručně jsem popsala situaci – nejprve lehká rýma, pak chřipka, návrat do školy a následné zhoršení stavu. Nic dramatického, prostě běžná dětská nemoc.
Odpověď pana učitele Nováka mě ale docela zaskočila. Přišel mi e-mail, ve kterém stálo: „Dobrý den, paní Nováková, děkuji za omluvenku. Jen bych chtěl poznamenat, že byste měla být jako matka trochu důslednější. Pokud byl syn nemocný, neměl vůbec chodit do školy. Jeho předčasný návrat mohl způsobit nejen zhoršení jeho stavu, ale i ohrožení zdraví ostatních dětí. S pozdravem, učitel Novák.“
Po přečtení těch slov jsem na chvíli oněměla. Důslednější matka? Já, která jsem probděla několik nocí u synovy postele, měřila mu teplotu co dvě hodiny a vařila mu slepičí polévku, abych ho co nejdřív postavila na nohy? Já, která jsem ho do školy poslala až ve chvíli, kdy sám tvrdil, že se cítí dobře? Najednou jsem se cítila jako ta nejhorší matka pod sluncem, která hazarduje se zdravím svého dítěte i ostatních školáků.
V první chvíli jsem měla chuť panu učiteli Novákovi napsat pěkně od plic, co si o jeho „moudrých“ radách myslím. Chtěla jsem mu vysvětlit, že nejsem žádná nezodpovědná matka, která by posílala nemocné dítě do kolektivu jen proto, aby měla klid. Chtěla jsem mu vylíčit ty probdělé noci a svou snahu o co nejlepší péči. Ale pak jsem se zhluboka nadechla a řekla si, že to nemá cenu. Pan učitel Novák vidí situaci jen z té školní stránky. Neví, jak to u nás doma probíhalo, neví, jak moc se Tomáš do školy těšil a jak ho mrzelo, že zase musí zůstat doma. Možná to myslel dobře a jen se snažil zdůraznit důležitost zodpovědného přístupu k nemocem. Ale ten tón… ten mě opravdu zabolel.
Začala jsem přemýšlet, co vlastně znamená být „důsledná matka“ podle pana učitele Nováka. Znamená to držet dítě doma pod zámkem, dokud si nejsem stoprocentně jistá, že je naprosto zdravé, i kdyby už se nudou kousal do zdi? Znamená to ignorovat jeho prosby a touhu po návratu do normálního života? Podle mého názoru je důsledná matka ta, která se o své dítě stará s láskou a péčí, naslouchá mu, ale zároveň stanovuje hranice a dbá na jeho zdraví a bezpečí. A to jsem se snažila dělat. Poslala jsem Tomáše do školy, protože se cítil lépe a chtěl se vrátit k běžnému režimu. Bohužel, jeho tělo ještě nebylo tak silné, jak si myslel. A to se prostě stává.
Možná by pan učitel Novák mohl být zase trochu „důslednější“ ve své komunikaci a zvážit, jak jeho slova mohou působit na rodiče, kteří se snaží dělat to nejlepší. Trocha empatie a pochopení by v tomto případě určitě neškodily. Ale co už. E-mail byl odeslán a já se s tím musím nějak vyrovnat. Rozhodla jsem se, že si z toho nebudu dělat těžkou hlavu. Vím, že jsem dobrá matka a dělám pro své děti to nejlepší, co umím. A občasné „lekce z mateřství“ od pana učitele Nováka to nezmění. Možná bych mu příště k omluvence měla připsat i krátký dodatek: „A mimochodem, pane učiteli, já si myslím, že jsem docela důsledná matka. Jen občas se stane, že život má trochu jiné plány než my.“ Sice by to asi nebylo úplně „důsledné“ podle jeho definice, ale alespoň bych si trochu ulevila.
A co se týče Tomáše? Ten už je naštěstí zase v pořádku a vesele si hraje. A já? Já se snažím být dál tou svou „nedůslednou“ matkou, která miluje své děti nadevše a snaží se jim dopřát co nejlepší dětství, i když to občas znamená poslat je do školy s lehkým kašlem. Protože někdy je touha po normálním životě silnější než obavy z návratu nemoci. A to pan učitel Novák zřejmě nikdy nepochopí. Ale to už je jeho problém, ne můj. Já jdu radši zkontrolovat, jestli Tomáš nepotřebuje další pusu na bolavé místečko. To je totiž moje definice důsledné matky. A na tu pana učitele Nováka nepotřebuju.
