Článek
Představte si to. Už máte dost šedých měst, nekonečných silnic a pocitu, že jste jen jedním z milionu. Zavřete oči a zkuste si vybavit místo, kde se zelená doslova přelévá přes okraje útesů do nekonečného modrého oceánu, kde vzduch voní vlhkou zeminou, květinami a mořskou solí, a kde každý nádech je jako očista. Otevřete oči. Vítejte na Madeiře.
Tomu ostrovu v Atlantiku se neříká „plovoucí zahrada“ jen tak pro nic za nic, je to skutečný, živoucí ráj pro každého, kdo v sobě nosí kousek dobrodruha a miluje toulání přírodou. Já osobně jsem si Madeiru zamiloval hned v první vteřině, kdy jsem spatřil její zelené vrcholky vystupující z oceánu při přistání, a ten pocit mě nepustil. Madeira prostě není ostrov, kde se jen natáhnete na pláž (i když přírodní lávová koupaliště jsou zážitek!), je to ostrov, který vás chytne za ruku a povede vás po svých stezkách a nechá vás nahlédnout do své divoké, ale neskutečně krásné duše. Je to kus země tak členitý a rozmanitý, že během jediného dne tu můžete projít prastarým lesem plným lišejníků, šplhat po holých skalách nad mraky a zakončit den pohledem na západ slunce z větrného útesu nad oceánem.
A za tuhle neuvěřitelnou různorodost vděčí svému sopečnému původu a subtropickému klimatu, které tu vytvořilo unikátní mikroklimata a dalo život vavřínovému lesu Laurisilva, který je tak vzácný, že ho chrání i UNESCO. Proč je Madeira tak neodolatelná pro nás, kdo milujeme přírodu a pohyb? Protože tady je příroda přístupná na každém kroku. Ostrov protíná síť cestiček a hlavně ty jejich slavné levády. Levády… to je slovo, které se vám zaryje pod kůži, jakmile na Madeiře strávíte chvíli. Jsou to ty starobylé, úzké zavlažovací kanály, které po staletí přivádějí životodárnou vodu z deštivějšího severu na sluncem spalovaný jih. A ta genialita spočívá v tom, že podél nich vedou pěšinky, původně pro údržbu, dnes pro nás, kdo chceme v klidu prozkoumávat. Chodit podél levády je skoro jako meditace v pohybu. Jdete většinou po rovině, nebo jen s mírným stoupáním či klesáním, a vedle vás neustále tiše šumí voda, váš věrný průvodce. Jste obklopeni bujnou, sytě zelenou vegetací, která na vás dýchá vlhkostí a svěžestí. Někdy se stezka zúží, jindy vás zavede do chladivého, tmavého tunelu (jo, čelovka je nutnost, fakt na ni nezapomeňte!), nebo vás provede přímo za padající vodní clonou. Je to zážitek, který zapojí všechny smysly – cítíte vůni země a listí, slyšíte šumění vody a zpěv neznámých ptáků, vidíte tu neuvěřitelnou paletu zelené. Je to jiný svět, klidnější, pomalejší, kde máte čas vnímat každý detail.
Pak jsou tu ty výzvy – madeirské vrcholky a útesy. Tady zapomeňte na pohodu levád, tady pocítíte každý krok ve stehnech a každý nádech v plicích. Ale ta odměna! Vystoupat na hřebeny znamená ocitnout se nad světem. Často se brodíte mraky, které se líně převalují pod vámi jako obrovské bílé moře, a z něj vystupují jen špičky nejvyšších hor. Vítr vám čechrá vlasy a výhledy na členité pobřeží a hluboká údolí vám berou dech. Tady cítíte syrovou sílu přírody a pokoru zároveň. Je to jiný druh krásy než u levád, drsnější, majestátnější, ale stejně návyková.
Pokud si lámete hlavu, kam na Madeiře vyrazit, mám pro vás pár srdcovek, které byste si jako milovník přírody neměli nechat ujít. Klasika, ale prostě nádherná, je Levada das 25 Fontes a Levada do Risco (trasa PR 6 a PR 6.1). Sice tu potkáte víc lidí, ale vyrazíte-li ráno, budete mít klid. Projít se podél levády k jezírku, kde z vysoké skalní stěny prší pětadvacet potůčků, to je jako vejít do tajné zahrady. Cestou ještě minete vodopád Risco padající z obrovské výšky. Ten pocit křišťálové vody a zeleně všude kolem je k nezaplacení. Pro milovníky hor a výhledů „nad mraky“ je naprostá povinnost Vereda do Pico do Arieiro na Pico Ruivo (trasa PR 1). Je to sice dřina – schody, stoupání, klesání – ale stát na vrcholu Pico Ruivo, nejvyšší hory ostrova, s výhledem na všechny strany, to je prostě euforie. Zvlášť při východu nebo západu slunce je to divadlo barev, které nikdy nezapomenete.
Kdyby mi někdo řekl, že na jednom ostrově najdu zelené pralesy i krajinu jako z Marsu, nevěřil bych mu, dokud jsem neviděl Vereda da Ponta de São Lourenço (trasa PR 8). To je východní cíp ostrova, suchý, skalnatý, větrný. Jdete po hřebeni útesů s výhledem na nekonečný oceán a dramatické, barevné skály. Je to úplně jiná Madeira, syrová, ale neuvěřitelně fotogenická. A pokud toužíte po opravdovém ponoření do pralesa s trochou dobrodružství, vydejte se na Levada do Caldeirão Verde (trasa PR 9). Procházíte se tu staletým vavřínovým lesem, který vypadá jako z Jurského parku. Čekají vás tu ty tunely, někdy dlouhé a úplně temné, takže bez čelovky se neobejdete (fakt!), a na konci vás odmění nádherný vodopád padající do jezírka. Je to tak trochu cesta do pohádky.
Tohle jsou jen ochutnávky, Madeiru protínají stovky kilometrů tras pro každou úroveň kondice a času. Od kraťoučkých procházek až po celodenní výpravy, stačí si jen vybrat a vyrazit. Ale Madeira není jen o chození. Příroda se tu dá zažít i jinak. Představte si, že plavete v přírodním bazénu vytesaném do černé lávy, zatímco vedle vás tříští vlny oceánu – to jsou ta slavná lávová koupaliště. Nebo sedíte na lodi, vítr vám čechrá vlasy a s napětím vyhlížíte hřbet velryby nebo dovádějící delfíny, kterých v okolních vodách žije celá spousta. Pro milovníky rostlin jsou tu nádherné botanické zahrady, které ukazují neuvěřitelnou rozmanitost ostrovní flory. Je prostě na vás, jak hluboko se do madeirské přírody ponoříte.
Jak se na tenhle kousek ráje vlastně dostat? Jelikož je to ostrov uprostřed Atlantiku, jedinou rozumnou cestou je letadlo. Létá se na mezinárodní letiště Cristiana Ronalda (FNC) kousek od Funchalu. Přímé lety z Česka nebývají běžné, takže se připravte na přestup. Nejčastěji se létá přes Lisabon nebo Porto s TAP Air Portugal, ale dají se najít i spojení přes jiná evropská města. Chce to trochu hledat a hrát si s letenkami, sledovat nízkonákladovky i klasické aerolinky. Ale s trochou plánování se na Madeiru dostanete relativně pohodlně. Z letiště do místa ubytování je nejjednodušší buď Aerobus, který jezdí pravidelně do Funchalu k většině hotelů, nebo taxi.
Ale pro milovníka přírody, který chce objevovat, je nejlepší volba půjčit si auto. Rezervujte si ho ideálně předem, na letišti najdete spoustu autopůjčoven. Jen pozor, Madeirské silnice jsou často strmé a klikaté, ale výhledy z nich stojí za to!
Pár praktických rad na závěr, od někoho, kdo si to vyzkoušel: Kvalitní, pevné turistické boty jsou váha zlata, na madeirských stezkách je oceníte víc než kde jinde. Počítejte s tím, že počasí se mění rychle, zvlášť v horách – během hodiny můžete zažít slunce, mlhu i déšť. Vrstvěte oblečení a nepromokavá bunda je věrný přítel. A ta čelovka do tunelů, tu jsem už zmiňoval, ale fakt na ni nezapomeňte, některé tunely jsou dlouhé a bez světla v nich opravdu nic neuvidíte. Vždycky si s sebou vezměte dost vody a něco k snědku, občerstvení na trasách není samozřejmostí. A před delší nebo náročnější túrou si omrkněte předpověď, zvlášť na vrcholcích se podmínky mění mrknutím oka.
Trasy jsou většinou dobře značené, ale mít mapu nebo aplikaci v telefonu se staženými mapami se prostě hodí. A hlavně, chovejte se k té úžasné přírodě s respektem, držte se stezek a nenechávejte po sobě žádné stopy kromě otisků vašich bot.
Madeira je prostě jiná. Je to ostrov, který vám nic nedá zadarmo, ale za každou vynaloženou energii vás odmění zážitky, na které budete vzpomínat celý život. Je to ráj pro ty, kdo milují pohyb, objevování a krásu přírody v její ryzí, divoké podobě. Každá leváda, každý vrchol, každý výhled vám odhalí kousek jejího kouzla. Tak sbalte batoh, nazujte pohorky a vydejte se na Madeiru za svým přírodním dobrodružstvím. Nebudete litovat, tenhle zelený ráj v Atlantiku stojí za to!
