Článek
Minulý týden jsem došla k závěru, že potřebuji novou rtěnku. Nic dramatického, jen malá radost pro běžný den. Moje oblíbená značka slibovala, že vydrží i kafe a polibky, což zní jako pohádka pro každou ženu, která nemá čas každou hodinu kontrolovat, jestli nemá červenou barvu rozmazanou od ucha k uchu.
Vyrazila jsem tedy do nákupního centra s jednoduchou misí – rtěnka, nejlépe v odstínu, který by pasoval k mému běžnému outfitu a nedělal ze mě klauna na pracovní schůzce. V parfumerii bylo téměř prázdno, jen dvě prodavačky u pultu a já. Dokonalá konstelace pro rychlý nákup. Mladá prodavačka s dokonalým make-upem a výraznými očníními linkami ke mně přišla s profesionálním úsměvem. „Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se zdvořile. „Dobrý den, hledám rtěnku, něco přirozeného, ale trochu výraznějšího,“ vysvětlila jsem a začala jsem prohlížet stojánek s testerovými odstíny. Prodavačka přikývla a ukázala na řadu rtěnek vystavených na protější straně. „Tyto by pro vás mohly být ideální. Mají hydratační složku, což je ve vašem věku důležité,“ řekla tónem, jako by mi právě sdělila, že venku svítí slunce.
Ve vašem věku. Ta tři slova zazněla v obchodě jako rána zvonu. Je mi 42 let. Necítím se stará. Nevidím se jako stará. Ale v očích té dívky, které nemohlo být víc než 25, jsem zřejmě patřila do kategorie žen, kterým už nestačí rtěnka, ale potřebují komplexní arsenál proti nevyhnutelnému stárnutí. „Děkuji, podívám se na ně,“ odpověděla jsem s úsměvem, který doufám nevypadal tak křečovitě, jak se cítil.
Ale prodavačka ještě neskončila. „A možná byste měla zvážit i tento krém,“ sáhla do vitríny za sebou a vytáhla malou zlatou krabičku. „Je to novinka, speciálně vyvinutá pro zralou pleť. Redukuje vrásky a zpevňuje kontury obličeje.“
Celý život jsem byla ta, co nenosí věci zpátky do obchodu. Ta, co se usmívá, i když jí v restauraci přinesou něco jiného, než si objednala. Ta, co v kadeřnictví říká, že je to super, i když vnitřně panikaří, že vypadá jako starší bratr Mickeyho Rourka. Ale v tu chvíli ve mně něco prasklo.
„Víte, původně jsem přišla jen pro rtěnku,“ řekla jsem a cítila jsem, jak mi na krku tepnou pulsuje krev rychleji než obvykle. „Nechci krém proti vráskám. Nemám problém s tím, jak vypadám.“ Prodavačka se na mě podívala, jako bych právě oznámila, že si chci na obličej malovat barvami na prsty. „Samozřejmě, jen jsem myslela, že by vás to mohlo zajímat,“ řekla s úsměvem, který ztuhl na jejích dokonale nalíčených rtech. Nakonec jsem si koupila rtěnku – tmavě růžovou, odvážnější než obvykle. A když jsem odcházela z obchodu, připadala jsem si, jako bych právě absolvovala nějaký podivný iniciační rituál.
Z kategorie „žena“ jsem byla povýšena (nebo spíš degradována?) do kategorie „žena, které by se hodil krém proti vráskám“. Cestou domů jsem přemýšlela, proč mě to tak zasáhlo. Nejsem přece naivní. Vím, že kosmetický průmysl funguje na vytváření pocitu nedostatečnosti. Vím, že marketing cílí na naše nejistoty. Ale stejně mě překvapilo, jak snadno mě někdo zařadil do škatulky, aniž by se mě vůbec ptal. Večer jsem stála před zrcadlem a zkoušela novou rtěnku. Byla perfektní. Tmavě růžová se zajímavým podtónem, který rozjasnil můj obličej. A ano, viděla jsem ty jemné vrásky kolem očí, které se objevují, když se směju. Viděla jsem, že moje pleť už není tak pevná jako ve dvaceti. Ale viděla jsem také ženu, která se nechce schovávat. Která nechce zmizet jen proto, že překročila magickou hranici, kdy už není považována za mladou.
Ten večer jsem napsala e-mail vedení té kosmetické firmy. Napsala jsem jim, že jejich prodavačka byla profesionální a zdvořilá, ale že by možná stálo za to promyslet, jak přistupovat k zákaznicím různého věku. Že nabízet někomu krém proti vráskám, když si přišel koupit rtěnku, vytváří pocit, že s ním něco není v pořádku. Odpověděli mi za tři dny. Omluvili se a poděkovali za zpětnou vazbu. Poslali mi slevový kupon na další nákup. Ironie osudu – byl to kupon na jejich novou řadu make-upu pro „zralou pleť“.
Ta rtěnka mi mimochodem opravdu sluší. A vydrží i kafe a polibky, jak slibovala. Je to malé vítězství v každodenní bitvě o to, kým chceme být a jak chceme, aby nás viděli ostatní. A jestli někdy dostanu odvahu, příště si koupím červenou. Protože proč ne? V mém věku už si to přece můžu dovolit.
