Birmančevič kmenovým Sparťanem. Skauting na Letné pracuje na jedničku

Srbský ofenzivní záložník tak spojil svou budoucnost s týmem, ve kterém zažívá nejlepší část kariéry. Radost fanouškům tak přináší nejen kvalitní výsledky v úvodu jarní části sezóny, ale také konsolidace přestupové politiky.

Pro příznivce Sparty to je za posledních pár týdnů již druhá pozitivní zpráva. Svou budoucnost s letenským týmem se totiž rozhodl spojit také Lukáš Haraslín, který před dvěma týdny podepsal nový víceletý kontrakt a Sparta si tak pojistila oba své nejdůležitější hráče.

Při pohledu na styl hry Veljko Birmančeviče se mi vybavují vzpomínky na Milana Petrželu v jeho nejlepších letech. Fyzicky velmi zdatný hráč, který brousí lajnu nahoru a dolů. Aktivně napadá rozehrávku soupeře a je nepříjemný pro jakéhokoliv obránce. Birmančevič tomu ještě přidává nadstavbu v podobě vyšších technických kvalit, kdy je schopen si poradit i v situaci jeden na jednoho.

Fanoušci Sparty Milana Petrželu nemusí, a proto toho přirovnání asi nebudou zrovna kousat jednoduše, ale pravdou je, že další takový hráč v české lize není a zřejmě dlouho nebude. Birmančevič patří ke klíčovým hráčům letenských a po uplatnění opce na jeho trvalý přestup se volalo už delší dobu.

Když rudý dres opouštěl Tomáš Čvančara, fanoušci Sparty se báli rozpadnutí útočného trojzubce. Z tria Haraslín – Čvančara – Kuchta zůstala jen křídla a obavy tak byly zcela na místě. Však sehnat kvalitního útočníka, který dá za sezónu dvacet gólů, to se na Letné nedaří od dob Davida Lafaty. Útok ale nezůstal oslabený dlouho. Kuchta se přesunul z pravé strany na hrot a na jeho post přišel právě Birmančevič, který do týmu zapadl od první minuty.

Jan Kuchta není tak gólovým útočníkem jako byl Tomáš Čvančara, ale jeho přínos pro tým je neoddiskutovatelný. Napadání soupeřovi rozehrávky, získávání míčů pro spoluhráče, nepříjemná hra do těla i téměř nekonečný fyzický fond, jsou hlavní přednosti tohoto hroťáka. A když mu na křídla dáte dva technicky vyspělé hráče, kteří si s balónem rozumí jako nikdo z ligy, máte z toho útok, který budí rozruch.

Vedle uplatnění opce na Birmančeviče tak nezůstává pozadu ani podpis smlouvy s Lukášem Haraslínem. Tito dva fotbalisté tvoří to nejnebezpečnější, co ve Fortuna lize máme k vidění. I proto jsme v posledním derby mohli vidět úkaz zcela ojedinělý, a to Slavii hrající Prešovský beton. Tým, který skupuje nejlepší hráče ligy, vhodně je doplňuje o kvalitní zahraniční akvizice a disponuje asi nejširším kádrem, zaparkovaný před vlastním vápnem soustředíce se na ubránění letenských křídelních útočníků, to se sparťanským fans líbí.

Není tomu tak dávno, kdy vedení Sparty nedokázalo odolat lepší nabídce na prodej svých opor. Pouštělo do zahraničí mladé, nevyzrálé hráče a namísto nich kupovalo stále nové a nové tváře. Ty se povětšinou nedokázali prosadit a skepse fanoušků se prohlubovala. Vždyť i Tomáš Čvančara zvládl za Spartu odehrát pouhých 39 ligových zápasů, aby se stěhoval do německé Bundesligy. Nico Stanciu jich stihl dokonce pouze 31, když přišla nabídka za těžké peníze a Tomáš Rosický ji podlehl.

Namísto těchto hráčů potom přicházeli ti, kteří měli aktuální formu bez ohledu na jejich dlouhodobé výkony. Podívejme se třeba na takového Jakuba Peška. Přišel s velkou pompou a velkým očekáváním, ale jeho hvězda zářila půl sezóny, aby následně vyhasla. Stejný případ byl Jan Mejdr. Svými výkony v Hradci Králové si řekl o angažmá na Letné, ale u něj se nedá hovořit ani o tom, že by zářil. A takových přešlapů najdeme povícero.

Současný přístup vedení Sparty se ale fanouškům líbí. Tým nakupuje perspektivní hráče a nevím, co se stalo s oddělením skautingu, ale posledních pár přestupů bylo opravdu trefou do černého. Stejně tak na poli odchodů se letenští snaží udržet hráče co nejdéle a více než kdy jindy se zaměřují na sportovní stránku, než na tu ekonomickou. Za normálních okolností by takový Ladislav Krejčí byl už dva roky někde v zahraničí, ale díky současnému přístupu stále běhá po našich trávnících a dělá radost svým příznivcům.